Stromy jsou můj obor. Vím, že mnohé z těch "odlišných" těžce zápasily o své přežití.

Přijde orkán, a oni zůstanou...

Vím, že děláme v lese chybu, když všechno co jaksi "nezapadá" odstraňujeme.

souhlasím pane Petře-člověk někdy do přírody zasahuje nepřiměřeně často a necitlivě-dík za komentář a pěkný večer

Stromy umieraju postojacky.

ale tenhle vypadá že si k tomu spíš lehá

-ale zatím asi umírat nehodlá-dík za přečtení a pěkný večer

Není to ten v Praze na nábřeží v parku u Hlávkova mostu?

naproti botelu Albatros-uričitě nejen jediná koho to zaujalo

dík za přečtení a hezký večer

A mně se tyhle originální stromy líbí mnohem víc, než ty rovné.

Je fajn snažit se aspoň vypadat, když jsi totálně v háji, ale úředníci jsou schopní kvůli tomu odepřít invalidní důchod (skutečný příběh), tak si vyber...

ale jo-dokonce když jdeš k doktorovi tak není vhodné vypadat pěkně-hned řekne co tý ženský je? Vždyť vypadá tak skvěle?

Se stromy je to jako s lidmi - ti, kteří budou chtít na nich hledat nedostatky nebo dejme tomu ošklivost, nepochybně ji najdou. Ale nikdy nevezmou potěšení a víru těm, kteří v nich vidí to krásné.

to jsi vystihl krásně

Představ si třeba hendikepovaného člověka vozíčkáře, Libu. Budeš ho zavrhovat za to, že se se svým osudem dokáže poprat a žít stejně aktivně jako my zdraví? Nebudeš, budeš ho obdivovat. Budeš ho odsuzovat, když to nedokáže a bude závislý na pomoci druhých? Nebudeš, pochopíš ho. Na otázky pro Tebe jsem si dovolil odpovědět za Tebe a pokud jsem se trefil, tak máme stejný názor.

Hezký večer

souhlas-proto vznikl tento blog dík a hezký večer i tobě

super, stromy jsou nejví,krásné, silné, nezkrotné

Ano Davide, jak jsem napsala v blogu, stromy obdivuju-některé tu jsou a vydrží i několik staletí a tenhle ale tu svou vůli "vydržať" prokázal opravdu důtazně

dík a pěkný večer

I nedokonalost je krásná, protože se vymyká obecně uznávaným parametrům. A máš pravdu, člověk je svým způsobem jako strom: roste, ohýbá se, kvete nebo padne, když je mu nejhůř. A úplně nejtěžší je, aby znovu vstal a naučil se mít rád sám sebe, potažmo i svět kolem sebe, který mu třeba ublížil. Zůstat dole a nevstat není úplně šťastné řešení.Ten strom si to "vyřešil" po svém, znovu rozkvetl a zazelenal se.

dík za přečtení a komentář Pavlo a pěkný večer

Krásné-i já miluju stromy, pořad "Památné stromy" - asi se tak jmenoval - s Luďkem Munzarem hladil po duši. A když jsem byla ve Versailles, vyfotila jsem si ten, pod kterým u zámečku sedávala Marie Antonietta se svými dětmi. Má propletené kořeny nad úrovní země, které jako by se objímaly...

A v Lochotínském lese v Plzni máme smrk "troják".

ten pořad o stromech si paní Ludmilo pamatuji, na Pražském hradě je také jeden hodně propletený strom o tom lochotínském trojáku slyším poprvé-dík

Krásný článek i foto. Už se těším na letošní záběr Vašeho kvetoucího nezmara.

já také-doufám že tam ten strom ještě bude-děkuju za přečtení a pěkný večer