Stromy a my

Jednou jsem z autobusu uviděla strom, který mě natolik zaujal, že jsem neváhala hned na příští stanici vystoupit a pěšky se vrátit, abych si ho mohla vyfotit.  

Rostl tak našikmo, že se zdál skoro vyvrácený z kořenů, jakoby umíral, přesto byl obsypaný květy.

Vzhledem k tomu, že okolní stromy rostly vzpřímeně, nedalo se  předpokládat, že by byl do neobvyklé polohy donucen růst vlivem větru. Zřejmě prostě jen neměl silné a dostatečně hluboké kořeny, a tak se svou vlastní váhou postupně vyvracel, až téměř ležel na zemi. Přesto jak vyplývá z fotky, nevzdával to a kvetl  dál o sto šest. Připadal mi jako člověk, který se z nějakých důvodů ocitl na kolenou, ale přesto našel sílu žít, nedávat nic najevo, nestěžovat si na nepřízeň osudu a naopak dávat  radost ostatním tím, že svými květy zkrášluje svět.

Vzpomněla jsem si na jednu svou kamarádku, které se stalo několik hodně ošklivých věcí, přesto se nevzdávala, bojovala s osudem  a dokonce si ve vší bídě starostech a trápení našla čas i na péči o sebe samou. Když už ztratila téměř vše, nechtěla ztratit sebeúctu tím, že by se stala ošklivou zanedbanou a zapšklou stařenou.

Někteří známí ji za to kritizovali: Podívejte jak o sebe dbá, je nafintěná a upravená, asi se jí tak zle nevede, když má čas a náladu o sebe takhle pečovat. A jak se pořád usmívá a s každým žertuje-tu bude asi povrchní bezcitná ženská, která si z ničeho nic nedělá.

A tak když jsem ten strom fotila, vzpomněla jsem si právě na ni a říkala si, jestli je péče o zevnějšek i v mezních situacích skutečně  projevem povrchnost a slabosti, nebo naopak velké vnitřní síly, kuráže a odvahy. Máme si víc vážit těch, kteří se nechají osudem převálcovat a dávají světu na odiv, jak na tom jsou zle, anebo těch, kteří to schovávají? Ti druzí si náš soucit nezaslouží jen proto, že nás nechtějí obtěžovat stěžováním, rozesmutnit pohledem na svou utrápenou tvář ,a radši se usmívají, ikdyž je jim do pláče?

Tak jsem zvědavá, jestli tam letos ten strom ještě bude, a jestli zas tak krásně pokvete, aby vůní svých květů potěšil kolemjdoucí. Jestli neuschl, nebo ho nepokáceli, tak ho zas vyfotím, a se svými nedokonalými snímky se podělím o svou radost z toho, že tam ještě je, s těmi, kdo mají jako já rády stromy. I ty nemocné a nedokonalé, které neměly to štěstí, aby rostly zpříma jako většina normálních stromů.