Sice přicházím už s křížkem po funuse - sám se teď nacházím na malém ostrůvku ve Středomoří, internet je tu k mání jen chvilku dopoledne. Samozřejmě dobrý plán cesty a informace o cíli cesty jsou podstatné, ale z mé bohaté cestovatelské zkušenosti také doporučuji, naučit se alespoň pár pozdravů v místním jazyce, pokud jej neovládáme, postoj místních k nám se radikálně změní, když uvidí, že na rozdíl od masového turisty jsme si dali práci naučit se a hlavně nacvičit si pár pozdravů v jejich místním jazyce.Velmi pozitivní reakce na pár podravů a několik běžných frází v místním jazyce sem prožil například v Turecku, Koreji (samozřejmě jižní), na Novém Zélandu, když sem Maory zdravil v jejich vlastním jazyce, nebo na Velikonočním Ostrově, tam sice všichni domorodci mluví španělsky, ale jejich mateřským jazykem je východní polynézština a pokud je člověk pozdraví v jejich vlastním jazyce, tak je odměněn nádherným úsměvem, jedna mladá místní mi dokonce dala do vlasů květinu jako dík za moji snahu (a nebo to bylo tím, že sem byl v té době ještě dost fešák a ne dnešní opelíchaný dědek?) Ovšem musím přiznat, že v mém už pomalu kmetském věku mi jde naučení místních frází a pozdravů o moc hůř, než dřív., ale i tak se snažím.

Pěkné, velmi pěkné!!!

děkuji Marceli-člověk rád občas zavzpomíná a ohlédne se zpět-hlavní je žít tak, aby jednou bylo na co vzpomínat hezké dny přeju a zdravím tvou krásnou paní-jestli si na mě pamatuje

Příprava je nezbytná. Jinak člověk zjistí o co všechno přišel, až už je doma.

přesně tak pane Omelko-na druhé straně alespoň důvod vydat se na cestu znovaale je fakt že nikdy nemůžete vidět všechno-já se tak vracívám s pocitem, že jsem ještě spoustu věcí nestihla-a tak je to i s cestou životníspoustu věcí pořád odkládáme protože myslíme že je ještě čas-dík za přečtení a hezký den

Už jsem si párkrát říkala, jaké by to asi bylo vyrazit jen tak za dobrodružstvím. Ale nějak na to nemám odvahu.

dokud jsi mladá a máš sílu tak vyraž- jak přibývají léta síla ubývá

Tak já jsem spíš na to překvapování. A pak někdy dopadnu jako ten pes

tak jako on se poslední dobou cítím pořád

anebo spíš utahaná jako kotě

Paní P od pana P. Přiznávám, že jsem více než na Váš článek, koukal na Vás.Jde to.

děkuju-dokud to jde tak to je fajn-ale je to vzpomínkový blog takže ty fotky nejsou zcela aktuální současnost je trochu jiná

Dovolenou je lepší pořádně promyslet, aby člověk nebyl překvapený, nicméně i toulání jen tak bez cíle má něco do sebe. A kam se chystáš letos, Líbo?

letos Pavlo zatím nikam .chci dodělat knihu-maximálně se trochu toulat po republice-i tady je spousta krásných míst která ještě neznám-dík a pěkné dny

Libu, máš pravdu, udělat ten správný itinerář na dovolenou, to chce fištrón. Z důvodu těžké kinetózy nejsem cestovatel, ale o to raději prohlížím fotky a poslouchám nebo čtu vyprávění těch šťastnějších, kterým poznávání světa dělá radost. Procestovala jsi toho hodně, to se počítá, protože žádné předměty nám nepřinesou tolik štěstí jako zážitky a pak vzpomínky na ně.

děkuj Zdeni ale poslední roky nějak ubírám na tempu-nevím jestli je to dočasná únava nebo začátek setrvalého stavu ze kterého už se nevyhrabu-ale pár nesplněných cestovatelských snů pořád mám, tak snad se ještě vzchopím