Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Já, jako mladá, toužila jsem žít v Praze - divadla výstavy, koncerty, krásné město, pak jsem tam pobývala služebně několik týdnů a touha mě přešla, i když se vždy raduji, když do Prahy zavítám....

0 0
možnosti
Foto

to je pravda ale každý den člověk na výstavy nechodí,a já tam stejné stále kvůli pracovním záležitostem dojíždím takže když mě něco zaujme, zajdu si tam, ale tady na Kladně jsou také koncerty výstavy na zámečku i jinde po městě, někdy se sejdou i dvě vernisáže za den takže sotva stíhám z jednoho místa přeběhnout na druhé;-Dminulý týden třeba tu měla čtení Iva Pekárková, chystám se z toho udělat blog na dušičky vždy Mozartovo Requiem v hlavním kostele...vážně jsem to nečekala když jsem se sem nastěhovala-dík za návštěvu a pěkný sobotní večer:-)

0 0
možnosti
Foto

H50a40n58a 60V82l56k14o22v89á

13. 4. 2019 19:48

Já to chápu.

Bydlím sice téměř v centru Brna, ale byly doby kdy jsem bydlela v tisícovém městečku na Vysočině a do Brna za prací dojížděla podle potřeby.

Nebýt to otázka nevydařeného partnerského vztahu, zůstala bych tam.

A Kladno černé nebylo už před dvaceti lety, kdy jsem odtamtud znala partu se kterou jsem byla na horách ve Francii....

Naopak - ta uvolněnost malého města a výborná dostupnost "Evropského velkoměsta" z něj dělá ideální místo k bydlení.R^

1 0
možnosti
Foto

přesně tak Hanko já jsem to brala že se sem stěhuju dožít a zatím jsem začala nový život-už jen ta změna prostředí a noví přátelé to člověka úplně nakopne-zeleně je tu dost kultura taky prostě fajn

1 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik