Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Kde končí kultura a začíná komerce a bulvár?

0 0
možnosti
RK

Toť věčná otázka. V Praze jsem zaregistroval Muzeum nočníků (po přesunu zpod Vyšehradu do prostor nedaleko Uhelného trhu si nejsem jist, jestli ještě existuje). Na první pohled by to mohla být také komerce a dozajista bulvár, zvláště když některé unifikované nočníky zdobili věhlasní umělci, ale také tam byl dobře vidět vývoj sanitární techniky. A jak říká klasik: Fčil mudruj.

1 0
možnosti
Foto

přímo v centru pár kroků od orloje máme v Praze muzeum sexu-a tam se o přírodopisné exponáty rozhodně nejedná

1 0
možnosti
RK

Ano, často ho míjím a jen z letmého pohledu do vestibulu je jasné, že to je kopie podobných zařízení, jaké jsou třeba v Amsterdamu. Pokud mě paměť neklame, byla to jedna z expozic, která se otevírala bezprostředně po sametové revoluci... Inu, každý tu svobodu chápe po svém ;-D;-D;-D

1 0
možnosti
Foto

spíš jde o to místo kde je to umístěno-v nějaké vykříčené čtvrti prosím proč ne ale v místě kudy prochází denně tolik lidí, často s dětmi-já když mám studenty tak se snažím jít jinudy a věř že komentáře turistů nejsou vždy pozitivní

1 0
možnosti
RK

Umím si to představit... Na podobné věci asi máme patent

0 0
možnosti
Foto

ale ty nočníky to není tak špatný nápad-šlechta si nechala dělat často kousky přímo umělecké:-)

1 0
možnosti
Foto

svět se zbláznil pane Jiří-pořád lepší než ta výstava co byla loni v Praze kde nahé spoutané ženy byly jako exponáty na které si směl návštěvník sáhnout v igelitové rukavici:-/ a třeba burlesku nebo striptýz někdo řadí do umění-lidi jdou holt různý

2 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik