Je to poprve co se setkavam s nekym kdo nad odpuzujicisymbolikou krucifixu premyslel zrovna tak jako ja. Takze zdravim.

děkuji a také zdravím-to že se nad tím zamýšlí právě ženy bude náhoda

Teď jste to trefila,je to vidět na počtu diskutujících.Podle mne je to sice naopak,to zn..."podívejte se všichni jak nám ti neznabhové ubližovali a my jsme trpěli, to oni jsou špatní né my,litujte nás a mějte nás rádi,my jsme se obětovali za vás".To je sice pravda,ale je to dávno pryč a takové a ještě horší věci se děly v historii často.Církev to po svém zavedení využila ve velkém jako bezohledný marketingový tah.

děkuju Petře -je příjemné vědět že pár lidí pochopilo proč to píšu

přeji pěkný víkend

Pokud chtěl Bůh z lidstva sejmout dědičný hřích (taky pěkná kulišárna) a ukázat mu cestu ke světlu, tak mohl prostě ten poslední den Krista posadit do zlatého kočáru, vyzvednout do výšky 100 m, tříkrát s ním objet jeruzalémské náměstí a následně zadeklamovat "toto je můj syn a kdo v něho uvěří, bude spasen". To by Ježíšovo předchozí učení nijak neoslabilo a prostým lidem by se taková událost vryla do paměti hlouběji než v té době celkem běžné ukřižování. Nechápu proč bylo nutné Krista trápit na kříži. Ale milosrdný Bůh to holt má jinak...

A člověk 1. by dál zůstal nevykoupený od hříchu, protože nebyla zaplacena spravedlivá cena 2. nepoznal velikost Boží lásky, protože ta z ničeho jiného než z oběti v tomto padlém světě poznat nelze 3. a nejdůležitější, člověk by dál zůstal padlým Adamem a nemohl vstát k novému neporušenému životu s Kristem.

Inteligentní odpůrce křesťanství, jako jste Vy nebo třeba pan Turner, prosím, aby si opravdu kromě evangelií přečetli nejdůležitější novozákonní epištoly, než začnou polemizovat. Pokud má někdo kapacitu přelouskat Dana Browna, měl by zvládnout i tohle

Křesťanská náboženská symbolika je vskutku krutá, protože, jak sama uvádíte, je základním nosným prvkem tohoto náboženství oběť prostřednictvím utrpení, což má částečně svou zděděnou příčinu v židovství a v pronásledování raných křesťanů. Kristovo umučení a příběhy světců ještě pěkně doplňuje hororové Zjevení Janovo, čili Apokalypsa

přesně tak pane Turnere, jakoby v životě nebylo i tak trápení dost-nemoci, nehody, přírodní katastrofy-dík za komentář a pěkný víkend

Vybavuje se mi hláška z filmu Pupendo: "Kdyby Ježíše utopili, tak máš na krku akvárium."

dík že jste to připomněl

dík rovněž za nákuk a pěkný víkend

Zásadní rozdíl mezi budhismem a křesťanstvím (resp. jeho církevního pojetí) je v tom, že dle církve máme zde na zemi trpět a teprve až po smrti se nám dostane království nebeského. A tím trpěním je myšleno odvádění pořádných desátek, aby kněžstvo nestrádalo hladem. A to království nebeské se jaksi ještě nikomu nepovedlo dokázat. Je to lživá reklama. Ovšem království nebeské si pánové v černém zařídili už na zemi.

Kdežto budhismus nás učí užívat si života už na zemi. Nějak mi to připadá lepší.

Vy dva mínusáci si tu klidně trpte a těšte se na obláček, já jdu na gáblíka.

Jen aby místo obláčku to nebyl kotlík v pekle, protože i na ně věříte.

nechápu jak někdo-třeba pan Svoboda níže v diskuzi-může tvrdit, že kříž s umírajícím člověkem či přímo s lidskou mrtvolou není děsivý symbol a srovnávat ho třeba s půlměsícem

zároveň nikdo z ohnivých obhájců kříže nezmínil jaké pohnutky asi vedly tvůrce legend k popisu uřezaných prsů svaté Agáty a místo toho se pustili do kritiky islámu-tomu se říká já o koze oni o voze

Ale já v žádném případě netvrdím, že kříž s umírajícím člověkem není děsivým symbolem. Právě naopak. Ukazuje nám to, že lidé jsou schopni zabít i Boha. Jenže podstatou toho výjevu není jen krutá poprava, ale skutečnost, že sám Bůh se pro lásku k nám nám vydal do našich rukou a přijal z nich smrt. Kristus se i na tom kříži modlil za své katy, ukázal nám, že láska je silnější než smrt, a kdo věří v Boha, který je vítězem nad smrtí, stane se vítězem nad smrtí spolu s ním. Není o hrůze (té jsme původci výhradně my), je o lásce a naději.

Příběhy takzvaných svatých, kteří většinou zahynuli jako mučedníci, jsou v drtivé většině příběhy o obrovské lásce a statečnosti. Byli to lidé, kteří byli ochotni položit život pro jiné lidi. A často je nezlomilo ani obrovské utrpení, protože jejich mučitelé se z nich jejich víru snažili doslova vytlouci.

Co se týče islámských symbolů, tak Vám z nějakého důvodu leží na srdci "krutost" křesťanských symbolů. Jenže právě symbol, který na první pohled vypadá zcela nevinně (srpek měsíce), má daleko děsivější obsah, než se na první pohled může zdát. Srpek měsíce byl symbolem blízkovýchodního božstva, které vyžadovalo lidské oběti, to nebyl symbol naděje, ani světla, ale noci a mystérií dětských obětí. Tam není žádná naděje, žádné sebeobětování pro druhé, jako to vidíme u symbolů křesťanství.

Proč lze ve Vašich článcích pozorovat velmi kritický přístup ke křesťanství a židovství, ale naopak velmi apologetický přístup k islámu? Nemá to žádnou souvislost?

...nejen náboženské výjevy, ale i pohádky

-> Karkulka - vlk žere lidi živé, myslivec páře břich a ještě je tam hromadná radovačka na konci, že vlk utonul ve studni (pokud už ho nezabilo to párání břicha)

-> Otesánek - žraní věcí, lidí atd. - opět lidi živí

-> Popelka - týrání svěřené osoby a zanedbávání péče...

To jen tak na okraj, že zlo se dá vidět všude a dobro je jen opačným koncem zla - jen nikdo neví, jak dlouhá je ta vzdálenost mezi nimi...

pravda Jani, když jsem byla malá tak pamatuju, že třeba Andersenovy pohádky je často rozplakaly-dík za nákuk a pěkný konec týdne

Různé úchylky u katolických kněží přetrvávají dodnes. Viz film Spotlight. A sadismus zejména. Viz páter Koniáš a jeho "tretry".

souhlas pane Pavle, koukám že jste si vysloužil mínus-tak to já ho dostanu asi taky-dík a pěkný nastávající víkend

Správně jste uvedla, že ten kříž je symbolem lidské krutosti. Nikdo z lidí by neměl zapomínat, že krutost se ukrývá v každém z nás. Kdo si o sobě myslí, že je dobrý, mýlí se. Pohled na smějícícho se tlusťoučkého Buddhu je určitě optimistický, ale samotný buddhismus už tak optimistický není. Jádrem věrouk, jejichž součástí je nauka o reinkarnaci, je strach z uvěznění duše v nekonečném koloběhu převtělování, proto tyto věrouky obsahují tolik návodů, jak onomu koloběhu uniknout. Křesťanství je v tomto ohledu mnohem pozitivnější. Biblický Bůh prostě říká – dělejte všechno proto, aby náplní Vašeho života byla láska, a i kdyby "vaše hříchy byly rudé jako šarlat, zbělejí jako sníh". Bůh chce naplnit Království nebeské, nikoli trestat hříšníky.

Symbolem křesťanství je kříž, aby bylo zřejmé, co dokáží lidé udělat se samotným Bohem. Boha, který se jim vydal do rukou, zbičovali, zavěsili na dřevo a popravili jako vraha. Přesně tohle jsme my, lidé. Zabili jsme i samotného Boha, a nejen před dvěma tisíci lety, ale pokaždé, když to uděláme nějakému člověku.

Paradoxně islámský symbol měsíce je mnohem krutější, než většina lidí tuší. Měsíční Bůh Blízkého východu, z něhož je odvozeno jméno Allah, totiž vyžadoval lidské oběti, především děti. Toto strašlivé božstvo se dostalo i do české lidové slovesnosti – Baal-Zebúb = belzebub. Proto také Bible tak často varuje před uctíváním nebeských těles, jejichž božstva vyžadovala krev lidí. Je velmi symbolické, když vidíme nebeské těleso jako základní symbol jedné veliké věrouky.

Vyobrazení krutých osudů svatých může opravdu působit děsivě. Ale děsivost je naprosto oprávněná. Za druhé světové války lidé stvořili vyhlazovací tábory, v nichž byly miliony lidí umučeny způsoby, vedle nichž bledne jakákoli krutost na obrazech svatých. Myslí si snad někdo, že lidé, kteří tyto mučírny provozovali, někam zmizeli? Ne. Povstali z nich generace dalších lidí. Jsou to naši současníci. Bojme se krutostí na obrazech svatých, ty obrazy hovoří o nás.

vaše poslední věta vyjadřuje co blogem naznačuji-zatímco křesťanské symboly většinou ukazují právě jen tuto temnou stránku lidstva krutost a utrpení, smějící se Buddha je symbolem hřejivým -moudrost toho kdo se povznese nad materiální věci Moloch kterému se vkládaly do rukou oběti měl sídlo v údolí Hinnon-gehinnón u hradeb starého Jeruzaléma-další indicie toho, že židé toto území jen zabrali někomu jinému a z toho odvozují svůj nárok zatímco následné události, kdy jim teritorium naopak zabrali jiní, nepovažují za podstatné