Tak je fakt, že tohle by naši "představitelé" mohli použít jako argument při žalobě Bruselu, že nechceme migranty - my jsme si je opravdu nepěstovali

já myslím pane Šestáku že těch argumentů proč si nemáme nechat vnutit kvóty je víc-jazykové hledisko-čeština je pro ně zcela cizí zatímco němčina, angličtina francouzština jsou pro ně alespoň částečně blízké a tudíž záruka rychlejší integrace-ať si je západ rozebere podle toho, kdo měl kde kolonie

Tihle prodejci dokáží dost otravovat. Na pláži jde kolem každýc 5 minut aspon jeden a i když člověk třeba spí, tak ho osloví, zbudí a snaží se něco prodat. Jejich ceny jsou dost mimo, pokud by člověk jen trochu smlouval, dostane to i za polovinu či méně. Smlouvání ovšem nedoporučuji, protože jak s ním prohodíš jedno slovo, už se ho nezbavíš, sedne si vedle tebe do písku a mluví a mluví. V Říme kolem Vatikánu jsou jich plné chodníky, rozloží si na zem hadr, na to dají zboží, sedí u toho, takže chodník je skoro neprůchodný. Není to příjemné.

Nějak Vám uniklo, že o tohle to v článku ani trochu nešlo. Zkuste si článek přečíst ještě jednou

Karma Libuško

děkuju Davide a hezký advent přeju

dík a nakouknutí a pěkný advent

V roce 2013 jsem v Itálii několik měsíců žil – na pláž jsem se sice ani jednou nedostal, ale hodně černochů jsem vídal ve městě. Nejvíce postávali nebo posedávali u bran a památek na náměstích či u obchodů. Občas v noci přespávali na lavičkách – chodil jsem z práce v jedenáct večer a fakt jsem se jednou skoro lekl, když tma kousek ode mě otevřela oči. Pouličních prodavačů bylo málo, trošku mě překvapilo, že vůbec nějací ještě fungují a že si někdo od nich něco koupí. Nejvíc mě ale překvapil jediný pokus něco mi prodat, když jsem na někoho čekal večer na náměstí. Vyprávěly se o tom vtipy, bylo to ve filmech, je to součástí popkultury a připadalo mi to jako prastaré a vyčpělé klišé, které by přece nikdo v roce 2013 nemohl myslet vážně – ale tehdy mi ten černý gentleman nabídl k odkupu "zaručeně pravé" rolexky.

ono se vše mění pane Petře-já popisovala situaci po roce 1990--údajně pravé rolexky seženete i v Prazeděkuji za nakouknutí a podělení se o vaši zkušenost a pěkný advent vám přeji

V Itálii jsem nikdy nebyla. Ani kdysi ani v současnosti, díky za zprostředkování situací, nálad i souvislostí

dík za nakouknutí Jani a hezký advent

Teď se tomu dá opět věřit i když je to jednostranný pohled.Kdyby se situace obrátila,tak ti prodejci jsou možná přezíravější než ty italské paničky a můžem to rozvíjet dál na migranty atd.Je to furt stejné co svět světem stojí.Já a ten co napsal to moudro(Já znaven jsem tím vším...,četla jste 66-ku?) víme své.

je to tak pane Pánku-kdo se narodí v té bohatší části svět se cítí nadřazen aniž by přemýšlel, že o místě svého zrození nikdo nerozhoduje-a když už jsme u těch citací modrých pánů-kdosi řekl:svět je jedna velká žláza stále chtivá ukojení

dík za nakouknutí a hezký advent

Pamatuji je taky. Je to jako s ledasčím jiným, jinak se hodnotí národní, evropská či dokonce globální problematika migrace a jinak osud konkrétního člověka. Někdy je asi dobré se zamyslet nad tím, že pod pojmy jako je "masa" či "vlna", které jako by se ani netýkaly lidských bytostí, se skrývají právě ony konkrétní osudy.

je to tak pane Turnere.stačí s nimi prohodit pár slov a teprve vám začne docházet tragika toho všeho-dík za nakouknutí a pěkný advent

zajímavý postřeh, vždy platí nějaká příčina a následný důsledek. Horší je, že horko těžko řešíme důsledky (spíš neřešíme, nebo hloupě) a příčiny už vůbec.

souhlas homo sapiens se mění v homo tupiens

Souhlas p.Palková. Měli neuvěřitelnou výdrž a trpělivost. Střídali se pravidelně tři, jeden obchodoval s letním oblečením pro dámy. Druhý zase s doplňky potřebnými k pobytu na pláži . A ten třetí toho jsme měli nejraději, jeho volání "čoko belo" bylo slyšet už hezky dlouho předem než se zjevil . Obchodoval s oloupanými zlomky kokosu namočenými v cukrové vodě . Ale že by byli na obtíž ? Střídali se v nabídkách asi tak po hodině , spíš to bylo zpestření pobytu u vody .

A propos, ještě jsem si vzpomněl, chodil tam ještě jeden s nádobíčkem a s Henou. Kreslil krásné obrázky, toho měly naše děti nejraději. moje dcerka si jednu jeho kresbu na rameni tak "šetřila" že si ji dovezla až domů .