Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

souhlas pane Šímo dík za přečtení a komentář a pěkný letní den přeju:-)

0 0
možnosti

Tak teď místo gladiátorů zase sledujeme s lahváčem v ruce přiblblé, nekonečné telenovely, případně přeplacené, napomádované primadony, válející se po trávě, když náhodou zakopnou o balón.A občas se fanoušci červených servou s těmí, co přejí modrým - ale to se na závodech vozatajů v Římě dělo už před dvěma tisíci lety...Pricip je stále stejný - chléb a hry...

A, ač se mi to nechce přiznat, tak s tím zcivilizováním měl ten profesor částečně pravdu.

0 0
možnosti
Foto

ano pane Sekle je to dost odlišná mentalita ale když si člověk zvykne tak zjistí že mají i spoustu kladů děkuju za přečtení a komentář a přeji hezký den

0 0
možnosti

To je tak se všemi národy, my máme tendenci si všímat spíše těch negativních věcí a nevnímat ty pozitivní, které jiní , třeba na rozdíl od nás mají.

0 0
možnosti
Foto

Jak vás tak čtu , Vy si s těmi "Taliány" užijete.;-D. Já jsem s nimi během dlouhého profesního života nepřišel do styku a jedině mne zaujalo jejich chování při TV sportovních přenosech. Při předzápasovém hraní hymny valná většina sportovců jiných států stojí v pozoru a tváří se přiměřeně zodpovědně , Italové s rukou na srdci z plna hrdel doslova vyřvávají slova , až to zachytí i ruchové mikrofony na stadionu.

Jak říkala teta Kateřina - jiný kraj , jiný mrav.

1 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik