Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Tyhle a podobné diskuze pomáhají vyvíjet společenskou optiku. Sama jste potvrdila, že dřív byly bikiny nemyslitelné a teď jsou normou. Dnes jsme znovu na rozcestí co akceptovat.

Mě jenom zaráží ten dvojí metr pro provozovatele. Majitel bazénu má právo určit si pravidla,majitel hospody nemá(protikuřácký zákon),ačkoli hospodský u vstupu peníze nevybírá.

A teď do jaké míry má majitel bazénu právo určit si pravidla? Co když jiný provozovatel bazénu povolí nudismus, nebo plavky se svastikou(má na to právo)?Jak dlouho mu takový provozní řád vydrží,než ho nějaký puritán(třeba ortodoxní muslim), nebo antifašista stopne?

Takže to je to vyvíjení společenské optiky. U židovské jarmulky by nebylo tolik emocí, jako u muslimské burky. Na druhou stranu,když si jako provozovatel vyhradíte právo umožnit vstup jen těm,které chcete pustit,dopouštíte se diskriminace a můžou vás pokutovat. Absurdita na entou. Vy si ve vlastním objektu nemůžete určit koho pustíte a koho nikoli,protože ten odmítnutý host to nehodlá akceptovat. Takže pak se vymýšlejí absurdní práva na vstup pro všechny,ačkoli toto právo má jen kontrolor a veřejný činitel.

0 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik