Na ptáky jsme krátcí

Jaro je tu a leze i na ptáky. Konkrétně na pávy ve Valdštejnské zahradě.Kdo neví kde to je, tak tam, kde sídlí Senát. Naštěstí nejsou agresivní -teda ptáci ne senátoři - jako ve známém hororu, jen vystavují na odiv své chvosty.

Na prvním snímku je páv ještě v klidu, snad proto, že ho fotí nějaký chlapec. Ale sotva jsem se k němu přiblížila, rozložil všechna svá blýskavá péra, jako když má erekci.

No řekněte dámy, které z vás by takové gesto nezalichotilo? Byla jsem z té třpytivě duhové krásy jako omámená až do chvíle než jsem si všimla, že pávův pohled, a tedy i celé to natřásání, patří nějaké tlusté slepici, která se před ním  promenovala a tvářila se jakoby nic. Tak jsem se přesunula k jinému krasavci, nebudu přece někomu dělat křena. Pro jedno kvítí slunce nesvítí, když mě nechce ten barevnej, tak třeba ten bílej.

Ten se tak snažil a natřásal, že mi tím ocasem málem vypáchl oko. Ale řekněte sami, není  to krása?

Zatímco u lidí je to obráceně a muži i mohou ukroutit palice, jak se na ulici otáčí ze ženskýma,  já zas mohla nechat oči na těhle krasavcích. Jak je to v té písničce: Na ptáka jsme krátcí, na ptáky jsme malí ptáci, je to tak....