Kdeže ty loňské sněhy jsou

Kdysi jsem si zimu bez pořádné lyžovačky neuměla ani představit, jako průvodkyně ale musím být na své nohy- hlavní pracovní nástroj-moc opatrná. Výron kotníku nebo přímo zlomenina, to by pro mě byla tragédie. 

A tak teď už spíš jen vzpomínám. Čím jsem starší, tím jsem zimomřivější, takže  pamatuji, že  poslední  lyžařské výpravy jsem už dost odflakovala. A nejen kvůli zimě, že jsem šla každou chvíli na svařák  nebo grog do teplého baru, ale už ani ta výdrž nebyla co kdysi. Za mlada jsem se snažila využít permici na maximum, takže ráno jsem byla u vleku mezi prvními, a když se mělo končit, vždycky jsem se snažila stihnout  ještě poslední jízdu nahoru a vychutnávala si pak poloprázdnou sjezdovku, kdy většina svátečních lyžařů už odpadla. Jak šla léta, patřila jsem stále častěji i já mezi ty odpadlíky. Ráno jsem už tak nepospíchala, vychutnávala si snídani v teplíčku horské chaty, pak párkrát sjela svah, a už jsem myslela na to kam se zašít na oběd. Po obědě jsem někde poposedávala a chytala bronz, pak aby se neřeklo jsem zase párkrát sjela svah, ale už jsem se modlila, aby  vlekaři oznámili, že pro dnešek je konec. Samozřejmě jsem se na chatu nechtěla vracet dřív, to by bylo přeci jen potupné, tak jsem se to snažila nějak vydržet. Dříve jsem byla zklamaná, když vlekař oznámil, že je poslední jízda, později jsem naopak toužebně očekávala ten okamžik, kdy se vlek nebo lanovka zastaví a můj pobyt na studeném sněhu skončí odchodem do vytopené a útulné horské chaty..

Dnes už vím že bílá kombinéza není moc praktická -kdybych se někde rozplácla a museli mě hledat,  na bílém sněhu bych moc viditelná nebyla. Ale tehdy jsem víc než na praktičnost hleděla na parádu.

Takhle servaná jsem bývala ke konci dne.

A to i přesto, že jsem lyžování prokládala občerstvováním a odpočinkem.

Sem tam pauzička na cigárko-na bílém sněhu bílá cigareta vidět není, ale stejně bych to neokecala, ten postoj a držení ruky jasně vypovídá, že tam jen tak nepózuju.

Zase pauzička a kochání se panoramaty. Jak se chýlil konec dne tak jsem se víc kochala  a opalovala než sjezdovala

Ale uznejte že takové krásné zamrzlé vodopády si zaslouží, aby se jimi člověk pokochal.

A zase posezení nad svařáčkem.

A zase panoramata ikdyž z jiné vyhlídkové terasy. A na závěr blažený úsměv, že další den jsem ve zdraví přežila, bez zlomenin a omrzlin. Jóó kdeže ty loňské sněhy jsou.