Napřed bych ráda uvedla jednu osobní zkušenost která jasně ukazuje, že odsuny obyvatelstva a násilné deportace jsou bolestivým a citlivým tématem ještě i po mnoha letech poté, co k nim došlo.
Pracuji jako průvodkyně a nedávno na mě v židovském muzeu v expozici o odsunu židů začala jedna izraelská turistka poněkud hystericky křičet: A co jste dělali vy Češi, když jste věděli že vám Němci odváží sousedy?
Na moji námitku, že já v té době ještě ani nežila, a že za války měl každý strach hlavně o svůj vlastní život, ta paní už nijak nereagovala, ale po zbytek exkurze se tvářila, že my Češi jsme bezcitní rasisté a zbabělci. Člověk by věřil, nebo asi spíš chtěl věřit, že národy či etnické a náboženské skupiny, které prožily hodně utrpení, holokaust a masové vyvražďování, budou k utrpení jiných citlivější než ti, kteří nic takového na vlastní kůži nezažili. Asi to neplatí vždy. Právě v Židovském muzeu nebo při exkurzi do Terezína studentům často říkám, jak bylo špatné když nějaká rasa, náboženská či etnická skupina odsuzovala a za méněcennou považovala jinou rasu či skupinu, a že je nutné si připomínat, jaké hrůzy je člověk člověku schopen způsobit, aby se to neopakovalo. Ale nějak o pravdivosti tohoto tvrzení začínám pochybovat-protože když se něco takového děje dnes a kousek od nás, tak před tím jednoduše zavíráme oči a někdo jiný nám tvrdí, že se to vlastně neděje.
A nyní k výše citovanému článku.
Doktorka Alganesh Fessaha popsala reportérce zmíněného listu čím si procházejí eritrejští uprchlíci. Z 38 tisíc imigrantů žijících v Izraeli jich je 28 tisíc právě z Eritree. Utíkají nejen kvůli hladu, ale kvůli diktatuře která je tam již 25 let. Mladí lidé odmítají vojenskou službu a odchází do Sudánu, kde na ně čekají beduínští převaděči. Kdo na to má, zaplatí 2000 euro, ostatní jsou zadrženi a mučeni, jejich rodiny jsou kontaktovány a vydírány, aby za své rodinné příslušníky zaplatily, ženy a děti jsou opakovaně znásilňovány. Hovoří se i odebírání orgánů.Těla těch, kteří nepřežijí, zůstávají nepohřbena na poušti. Ti kteří se do Izraele dostanou, žijí v jižní části Tel Avivu, kde zažívají diskriminaci a násilí (v roce 2016 byl mladý Eritrejec dokonce zabit). Izraelský premiér chystal dohodu podle ním měli tito uprchlíci být přemístěni do Ruandy a Ugandy výměnou za zbraně. Nutno zmínit, že mladí Izraelci proti těmto deportacím protestovali. Podle autorky je ironií, že země jako Izrael a Rwanda, jejichž obyvatelé v minulosti zakusili genocidu, se dohodnou na odsunutí tisíců osob bez ohledu na to, co tito lidé už vytrpěli.Většina těch , kteří byli do Rwandy či Ugandy odsunuti, tam samozřejmě nezůstanou a snaží se znovu utéci, tentokrát přes Lybii
Zdroj: https://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657106
Je jistě jen náhoda, že se o odsunu Afričanů z Izraele mluví právě nyní, kdy svět odsuzuje zákrok izraelské armády v Gaze proti demonstrantům. Zatím jich bylo zabito 22 a tisk dokonce už nemluví o tom, že jsou zabíjeni-informují nás, že zemřeli během demonstrace. Spíš to vypadá že Západ se zalekl, aby mu Izrael ty desetitisíce Afričanů nepřeposlal a tak rád přimhouří oko, ikdyž se v pásmu Gazy stane něco, co není právě košer. Podobně je to s Tureckem-hlídá hranici, aby do Evropy neutíkali imigranti ze Sýrie a okolních oblastí, a tak Brusel Ankaře dokonce posílá peníze a obrněné vozy.
.
Jak je to s Afričany v Izraeli?
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Olča Vodová
zdánlivě zadarmo
(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)
Počet článků 784 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1819 |
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.