Dluh je nejhorší druh chudoby

Tuto moudrost před mnoha lety vyslovil jeden americký bankéř a ekonom, přesto na nás dnes ze všech stran útočí reklamy na snadné půjčky, Mít dluhy je dneska vlastně  normální, kdo je nemá není IN.

Hypotéky, leasingy, úvěry, bankovní půjčky-říkejte tomu jak chcete, to všechno jsou jen různé názvy pro skutečnost, že někde někomu něco dlužíte. A tak přestože podle některých ukazatelů je na tom naše země dobře, když mluvíte s jednotlivci, tak skvělé to zas nevypadá.

Počet zadlužených domácností vzrůstá, stejně jako lidí v exekuci, o armádě bezdomovců ani nemluvě. A mnozí z nich se na ulici ocitli právě jen proto, že nezvládali splácení snadných půjček.
Přesto dnes a denně  z médií slyšíme, že půjčit si je pohádkově lehké, že je vlastně normální, chtít něco, na co nemáte, že máte přirozené právo mít všechno a hned teď. Bankovní domy se předhání v lovu klientů, asi je to dobrý kšeft.

A když půjčky nezvládáte tak někdo jiný vám s jejich splácením rád pomůže. 

Tak si říkám, jak se bude k životu a své finanční situaci stavět zodpovědně generace, která vyrůstává v prostředí kde je normální, že bydlíme v domech které nám vlastně nepatří, jezdíme v autech které nám nepatří a dokonce dovolenou nebo vánoční dárky pořizujeme na dluh? jak má mít pojem o finanční gramotnosti generace vyrůstající  ve společnosti která jim tvrdí, že mít půjčky a dluhy je vlastně normální? Vlastně například takové církevní restituce nejsou nic jiného, než dluh, který svým dětem přenecháme,  a který budou splácet po několik desetiletí.

Každá generace přijímá něco od svých předků-nejen ve smyslu materiálním, ale jako duchovní odkaz a archetyp chování- no moc těm dnešním mladým nezávidím.