Teror teprve začne

Vždycky jsem byla spíš pro naslouchání intuici, než pro striktní racionální kalkul, věřila jsem, že skryté síly v nás, a naše moudré nitro  umí poradit líp, než týmy expertů a hromady příruček.

Proto jsem vždy dala víc nato, co chce můj organismus, než abych ho nutila k něčemu, k čemu má odpor. Nějaké přísné diety a nadměrné cvičení u mě nepřicházely nikdy v úvahu. A vlastně to nebylo ani třeba, vše se regulovala tak nějak přirozeně samo. Když tělíčko chtělo sladké, dopřála jsem  mu to, když dostalo chuť na knedlo-vepřo-zélo, dala jsem mu to, když si chtělo odpočinout, nebránila jsem mu, a když zatoužilo po pohybu, šla jsem si zaběhat na čerstvý vzduch do přírody.  Poslední dobou ale mé tělíčko ňák blbne, a jeho spojení s moudrou matičkou přírodou, která mi vždy našeptávala, co je pro mě nejlepší, jakoby zkratovalo a přerušilo se. Tělíčko si například večer před spaním poručí, že má chuť na čokoládu, ikdyž ví, že jíst na noc se nemá. Povolím mu to pod slibem, že si to ráno odmaká a nařídím mu padesát dřepů na spálení kalorií.
Ale tělíčko ráno odmítá cvičit, a když ho tvrdě přinutím, při pátém dřepu mi lupne v koleni tak, že musím okamžitě přestat a sotva se  odšmajdám do kuchyně, abych si uvařila kafe. Taková sabotáž, brmlám směrem k pochroumanému koleni a vyhrožuju mu, že hned po snídani si ty dřepy dodělá. Popíjím kafe, ale tělíčko protestuje, že je hořké a chce to cukr. Po cukru se tloustne, domlouvám mu. A vůbec kofein není zdravý, urychluje tvorbu celulitidy, lepší by byl zelený čaj. Ucítím lehkou slabost  a otřesu se chladem-tělíčko připomíná, že má nízky tlak a bez kofeinu bych byla kaput, a taky že trocha šlehačky do kávy a něco k zakousnutí k tomu, by tu slabost a pocit zimy jistě zahnaly.

Tak dost, okřiknu ho.
Vidíš, kdyby sis dala tu šlehačku, budeš mít nervy obalený tukem a nebudeš tu hned po ránu takhle vztekle vyjíždět, našeptává mi kdosi poťouchle. Následným motáním hlavy si pak tělíčko vyžádá navíc ještě navíc trochu nikotýnu.

Co by  byla ranní kávička bez cigárka?
Najednou se ozve rozum: holka, už ti není dvacet, metabolismus se zpomaluje, a když se budeš pořád takhle ládovat, jak budeš za chvíli vypadat?
To je fakt, víru ve zdravou intuici budu muset nahradit rozumem, pomyslím si a típnu cigáro.
Tak a od zítřka začne teror, žádný přecpávání, ale dietka a pravidelný pohyb, hrozím svému rozmazlenému tělu. Teď tady převezme velení rozum.
Ok, ale chtělo by to ještě něco na zub na posilnění, abys na tu dietu a cvičení měla vůbec nějakou sílu. Nevím jestli mi to říká tělo nebo rozum, ale poslechnu a otvírám lednici, abych naplánovala, co uvařím k obědu.