Konec otravy testosteronem?

Eliška -literární postava jedné hororové sci-fi knížky, z níž je následující úryvek, zastává teorii, že kdyby muže neovládal testosteron, nebyly by žádné války. Navrhuje proto v zájmu zachování celosvětového míru plošnou kastraci.

Její  kamarádka Hanka nesouhlasí a protestuje, že lidstvo by tak vymřelo.

„Pokud  jde o nějaký užitečný uplatnění, tak by chlapi mohli třeba zpívat," rozvíjela svou teorii Eliška. Ve středověku byli kastráti v každém kostele a jak krásně zpívali, to je určitě  lepší než válčit,“  Odstřelila  tak další Hančinu námitku, že muži by pak neměli žádné uplatnění

„Myslím, že většina normálních ženských by sex kostelním zpěvem rozhodně nahradit nechtěla,“ odsekla Hana a dala si záležet na slově normální aby dala najevo, co si o těch Eliščiných hloupostech myslí. Eliška ji neposlouchala a pokračovala ve své přednášce: „Dodnes světu vládli chlapi a podívej se na lidské dějiny, samé války, násilí a vraždění, svět je na pokraji ekologický katastrofy, planeta vyplundrovaná, silnější vykořisťujou slabší a podívej jak je na vzestupu ta pedofilie, to je přece hrůza. No dělaj snad něco takovýho ženský?“ Najednou se zastavila a chytila Hanu za paži:„Hele vybavuješ si Artemidu z Efesu?“ 

Hanka neviděla žádnou souvislost s tím o čem byla řeč, ale přikývla. Ještě že nedávno listovala knihou o řeckých mýtech. Alespoň nebude za blbce

„Mám na mysli její zobrazení jako ortygijské bohyně plodnosti,“ upřesnila Eliška.

Hanka si vybavila  kopii sochy z Neapolského národního muzea, která  neměla jen dva prsy, ale hned několik, a ty jí pokrývaly hruď jako hrozen vína.

Elka se k ní naklonila a zašeptala: „Tak to co má pod krkem nejsou žádný ňadra, ale náhrdelník z mužských varlat. Nosila je jako trofej, jako třeba Indiáni náhrdelník z medvědích zubů a drápů.“ 

Hana se na ni  vyděšeně a zároveň znechuceně podívala. Tý Elišce snad už opravdu přeskočilo! Kdo by řekl, že je to taková sadistická Valkýra.

„ Ta socha je důkazem, že už v minulosti tu byly snahy zabránit mužskému destruktivnímu chování, protože o zhoubném vlivu testosteronu se vědělo už dávno,“ vysvětlovala Eliška s pozdviženým obočím.

„No já nevím" odporovala Hana, -připadá mi to nějaký divný, existuje pro to snad  nějaký konkrétní vědecky podložený důkaz? Nejsou to všechno jen nějaký tvoje fantasmagorie?“

"Neexistence důkazu není důkazem neexistence toho, co má být dokázáno, Pána Boha taky nikdo nikdy neviděl a věří v něj miliony lidí, a další miliony kvůli němu v náboženských válkách přišly o život.“

Na tuhle její argumentaci Hana neměla co říct, a tak se odmlčela a jen doufala, že je to všechno jen špatný vtip.

A v duchu byla odhodlána muže, alespoň toho svého, bránit zuby nehty.