K čemu jsou daně?

Jestliže daň z cigaret má lidi odradit od kouření a daň z alkoholu zas od chlastu, k čemu pak je asi daň z práce a od čeho nás má  odradit? To nejspíš pochopili jen migranti.

Tento fórek před časem koloval internetem s tím rozdílem, že nebyl o imigrantech, ale o našich rómských spoluobčanech.  Jenže ti nyní ustupují do pozadí zájmu veřejnosti, a vše se točí kolem imigrantů. A tak jsem jen trochu aktualizovala a současné situci přizpůsobila i výše zmíněný vtip.

Přesnější by bylo možná místo daň z práce uvést daň z příjmu, ale to je už spíše detail a na podstatě věci to nic nemění. Jisté je, že určité skupiny občanů pilně pracují a platí daně, a jiné skupiny nepracují vůbec a berou dávky. Podnikatelům stát tvrdě šlape na paty  a za nezaplacení daní jim hrozí nejrůznější postihy, penále pokuty až vězení, na druhé straně jsou lidé, kterým projde vše.

A to rozhodně není spravedlivé, jenže co s tím?

Ve starém Řecku byly dvě bohyně, které dohlížely na dodržování pořádku ve společnosti.  Diké byla bohyně spravedlnosti a Themida bohyně práva ve smyslu zákonného pořádku. Až Římané je obě sloučili v jedinou bohyni a nazvali ji Justicia. Snad to udělali v dobré víře a snažili se skloubit spravedlnost s právem tak, aby zákony odpovídaly dobrým mravům a morálce a byly spravedlivé.

Jistá definice tvrdí, že zákon má chránit důstojnost a svobodu většiny, ne majetek a privilegia hrstky vyvolených.  To že Římané dali Justicii pásku na oči však budí podezření, že si z ní udělali jen vykonavatelku bránící práva těch, kteří ji ovládají, a které nezbývá než slepě poslouchat příkazy svých stvořitelů a chlebodárců.

Zdá se, že  se k řeckému modelu Díké + Themida zase vracíme a z té dvojakosti  Spravedlnosti něco zůstalo – často měří dvojím metrem. To co projde jedněm se netoleruje jiným. Tak mě napadá, jestli ta  Spravedlnost není žena dvou tváří.

Anebo možná pořádná schizofrenička!