Filmaři v Karlových Varech-pokračování

Další problém se začal rýsovat, když Anna Marie pochopila, že nemá k dispozici maskéra, kadeřníka ani kostyméra. Napřed se mylně domnívala, že to všechno zastanu já, což jsem rázně odmítla.

 Musela jsem jí alespoň každou chvíli přidržet zrcátko, aby se mohla upravit sama. Pak zase zlákána výlohami, chtěla jít nakupovat samozřejmě v mém doprovodu, ale Leandro se mě zastal s tím, že mám být k dispozici celému štábu a ne jí osobně.

Když se takto vyprofilovaly mé kompetence, dala mi už pokoj. Zkusila to ještě jednou, když se jí na kolonádě režisér snažil postavit mezi obrovské květináče s palmami a ona si o ně roztrhla punčocháče. Trvala na tom, že si musí koupit nové.

„Jsi v záběru jen do půl těla,“ rozmlouval jí to režisér. „Nějaké oko na punčoše nebude vidět.“

Ona však tvrdila, že už jen pouhé vědomí jak hloupě s tou roztrženou punčochou vypadá, by ji natolik rozhodilo, že by nemohla s patřičnou lehkostí a šarmem odříkat svůj text.  

Další zádrhel byl u Vřídla, Anna Marie odmítla postavit se v jeho blízkosti, jak si to Leandro představoval, protože vlivem vlhkosti vzduchu a páry z horké vody jí okamžitě zplihl účes, nemluvě o tom, že občas jí pár kapek postříkalo obličej a ona se bála, že se jí rozteče make-up.Všichni jsme ji ujišťovali, že i se zplihlými vlasy a orosenou pletí vypadá skvěle, ale neustoupila.

Přes tyto dílčí nedostatky probíhalo natáčení celkem v pohodě a konečně došlo na ubytování. Po výborné večeři jsme se sedli na chvíli v baru a probrali program na zítřejší cestu.

„Paní průvodkyně, “ obrátil se na mě řidič, který seděl spolu s Markem nad  mapou a o něčem se bavili . „Já mu nerozumím. Když říkal Zvítava a Madzóka tak jsem pochopil, že jde o řeku Svitavu a propast Macochu, ale co je to proboha Rubázkalá?“

Vzpomněla jsem si,  že v programu máme také Hrubou skálu.“

Ano, to je ono, přesně to jsem chtěl říct,“ zaradoval se Marko, když jsem to vyslovila a snažil se to po mě hned opakovat, ale ať se snažil sebevíc, pořád z toho byla „rubázkalá“.

Omluvila jsem se s tím, že jdu na kutě. Ne že by mě nebavilo pařit, ale chtěla jsem si vychutnat tu ložnici v hotelu Pupp. Nevím jak vy, ale já  v takhle luxusních hotelech nepřespávám každý týden, a tak jsem si to chtěla užít. Ale usnula jsem jak kotě, sotva jsem zaplula do peřin.