Antisemitismus a dnešní islamofobie

Včerejší blog o tom, jak  se v minulosti probouzely v lidech antisemitské nálady a jak to v určitých bodech připomíná dnešní islamofobii,  mnohé čtenáře  zaujal. Je to téma tak široké, že v jednom článku shrnout nelze.

.

Blog vznikl náhodou, když jsem si četla v dějinách židovského národa (Židé-dějiny a kultura kterou v roce 1997 vydalo Židovské muzeum v Praze) a nejednou jsem narazila na fakta, které něčím evokují dnešek. Pro názornost po každé citaci z publikace uvedu příklad současného jevu, který to, byť vzdáleně, asociuje.Ráda bych předeslala, a to je moc důležité, že to není nic proti Židům, ani obhajoba muslimů, je to čistě jen ukázka toho,  jak funguje mechanismus, kterým se šíři netoleranci vůči tomu, co je odlišné, co neznáme a co nám tudíž nahání strach.

Tak např. v kapitole o církevním antijudaismu se říká: „Církevní antijudaismus patrný více než půldruhéhotisíciletí se proměňoval v čase a místě a sehrál zásadní roli v historii persekuce Židů. Církev se povýšila na jedinou pravou dědičku původního biblického poselství podle vlastních představ a stala se jeho výhradní nositelkou a vykladačkou. Pokud Židé zůstávali věrni odkazu otců, odmítali křest a lpěli na svém výkladu Bible, považovala to církev za projev neposlušnosti a nepřátelství, ne-li přímo za zosobněné působení sil zla. Tvrdošíjnost s jakou Židé, nahlížení církví též jako Antikristi, zachovávali vlastní tradici byla údajnou příčinou jejich prokletí.“

Člověku se vybaví komentář  v článku o burkinách, kde se jeden bloger vyjádřil: „Ty muslimky lezly do bazénu v burkinách jen aby provokovaly a ukázaly, jak na naše zvyky kašlou.“ Tedy nepovažoval to za projev lpění  na  zvyklostech, ale za cílenou provokaci.  A to se jedná jen o zahalování žen, tedy o nic tak zásadního. Dále se v knize píše: „Triumf církve si vyžadoval ponížení odpůrců, bylo třeba ukázat rozdíl mezi moudrými a nemoudrými, osvícenými a tmáři, vyvolenými a zatracenými. Židé se měli ve svém pokoření stát výmluvným svědectvím vítězství křesťanské pravdy“.

Tato pasáž zas připomíná komentáře pana Jiřího Svobody, který svými jistě zajímavými a erudovanými exkurzy do historie vždy vyzdvihává jen dobré činy křesťanů a špatné skutky muslimů. Když ho někdo upozorní, že i církev měla svá temná krutá období, vždy to nějak vysvětlí, aby  jeho komentáře vyzněly jako“svědectví vítězství křesťanské pravdy“.Pan Svoboda zdůrazňuje hlavně krutost muslimů, kterou jim  nařizuje Korán, ale Leo Pavlát ve zminěné knize např. připouští::V zemích které se od 7.století ocitly pod muslimskou nadvládou, nebyli Židé, (a spolu s nimi ani křesťané) pronásledováni nejkrutějším možným způsobem. Svatá kniha muslimů Korán sice postavila svého proroka Mohameda nad Mojžíše a Krista, ale konkrétní postoj islámu vůči „nevěřícím“ nakonec vždy závisel na osobnosti toho či onoho vládce.“Takže nakonec neustálé zdůrazňování podřadnosti  a ukrutnosti islámu propagované panem Svobodou připomíná spíše císaře Theodosia, který ve svém Theodosiově kodexu z roku 438 zakotvil zásady sociální, ekonomické a politické degradace Židů a judaismus popsal krajně nevybíravým způsobem“ jako nakažlivou nemoc, před níž by měli být křesťané uchráněni.“ Podobně jako o nemoci se pan Svoboda často vyjadřuje i islámu.

Zpět ke zmíněné knizeí: „ Názor na Židy se zformoval kolem 6.století a ovlivňoval vztah církve k Židům, postoje však nebyly jednotné, zatímco papežové zastávali umírněnější postoj a teologicky nacházeli zdůvodnění židovské přítomnosti, nedokázali vždy zajistit, aby nižší církevní činitelé nevyvolávali či netrpěly nábožensky motivované nenávistné i násilné protižidovské nálady.“

I zde by jistá paralela byla, zatímco politické elity západní Evropy mají pro příliv imigrantů pochopení a vlastně ho podporují,  některé menší národy a hlavně řadoví občané to vidí jinak a mnohé z blogů zde  protimuslimské nálady rozhodně vyvolávají.

Dále je v knize několik karikatur, zesměšňují Židy a jejich zvyky, třeba německý  antisemitský leták z 16.století ukazující Žida uctívajícího zlaté tele. Uvažovala jsem, jestli to ofotit a přiložit, ale já sama zesměšňování náboženských symbolů odsuzuji a tak jsem se rozhodla nezařadit to ani jako ukázku. Pro zájemce je to na str.87 zmíněné publikace, na straně 99 je pak karikatura z  vídeňského tisku  z roku kolem 1900 představující obludu objímající Zeměkouli s nápisem Židé se snaží uchvátit svět. Jak moc to připomíná dnešní varování, že muslimové se chtějí zmocnit světa a jak si přitom nevzpomenout na tolik diskutovanou karikaturu muslimského Proroka s bombou v turbanu, která před pár lety  vzbudila velký rozruch.

Jako další způsob jak šířit nenávist proti Židům pak Leo Pavlát uvádí šíření různých fám: „Iracionální předsudky, pověry všeho druhu i pomluvy, to vše vedlo k protisemitským náladám. Například údajná židovská nenávist k čistotě a nevinnosti měla stát za jejich potřebou vraždit především panny a děti. V těchto nařčeních je možno nalézt nejrůznější zvrácené motivy obžalobců, čím nesmyslnější a podlejší byly, tím obtížněji se vyvracely.  Marné byly poukazy židovských autorit, že judaismus zapovídá požívání byť jen zvířec krve, o lidské krvi nemluvě.“

Tady zase nutno připomenout některé blogery, kteří vytrvale až  s téměř nezdravým zájmem informují o každém znásilnění Evropanek, což dělají muži i jiných národností, ale oni to vždy prezentují jako nezvratný  důkaz příslovečné zvrhlosti a špatnosti muslimů, stejně tak jako jejich polygamii. Také zahalování žen prezentují jen jako snahu ponížit ženy a odmítají jakékoliv jiné vysvětlení, stejně jako námitky znalců Koránu, že v něm není psáno výslovně o úplném zahalení, jak ho praktikují třeba v Afganistánu, kde mají ženy překrytý i obličej. Ostatně už jen to, že  stupeň zahalení žen se liší v různých muslimských zemích jasně ukazuje, že je to věc výkladu a ne striktně a jednotně stanovena.

Ale zpět k publikaci, od středověku skočíme do doby osvícenců. To jen ukazuje, že antijudaismus nebyl jen krátkou časově ohraničenou událostí, ale táhl se po celá staletí, takže když mi někdo včera v komentáři pod blogem tvrdil, že antijudaismus je projevem dnešní islámské netolerance, mýlil se.

Citace: „Osvícenci Židům vyčítali údajnou krutost a primitivismus jejich náboženských zákonů a zavrhovali je pro jejich historickou vazbu na nenáviděnou aristokracii. Židovskou setrvalost ve víře považovali za fanatismus neslučitelný s nosnými hodnotami evropské kultury. Řešení pak spatřovali-podobně jako četní předchůdci- v proměně Židů, kteří se měli zbavit své špatné přirozenosti a mentality. Osvícenci navázali na dřívější stereotypy a rozvíjeli předsudky o Židech jakožto národu ignorantském a barbarském, lačnícím pouze po penězích, lidech oddávajících se tajemným praktikám. Odsudky v tomto směru vynikl Voltaire ve svém filozofickém slovníku 1757. Soudil, že Židé nijak nepřispěli k rozvoji vědy a kultury a považoval je za neschopné vytvořit vlastní stát.“

Konec citace.

Ale jak to připomíná dnešní rétoriku o neslučitelnosti islámu s evropskými hodnotami a neschopnosti muslimů na poli věd a umění..

Další zmínka o antijudaismu z počátků kapitalismu: „Židovský bankéř-lichvář stejně jako parazitující burzián a továrník-vykořisťovatel se stali oblíbenými náměty antisemitské propagandy, přestože drtivá většina Židů zdaleka nebyla v postavení velkých vlastníků. Ale antisemitská zášť nikdy nehleděla na konkrétní jedince nebo osobní rozhodnutí, podle zlovolné potřeby byl každý vnímán jako Žid, představitel většího celku,  tedy židovstva.“

I tady je paralela jasná- ne každý z 1,6 miliard muslimů je terorista, ale přesto kvůli určité skupině zradikalizovaných fanatiků se automaticky pohlíží na muslimy jako potencionální vrahy a nositele nebezpečí.

Na úplný závěr zase citace, tentokrát ze včerejší diskuze pod blogem:

"Já si Židů nesmírně vážím, jelikož vědí jak s Islámskými hordami naložit a měli bychom se od nich velmi mnoho učit, jelikož už to je akutní."