Zase už řešíme burkiny?

Loni touhle dobou jsme tu měli zuřivé diskuze ohledně burkin, a chvílemi to vypadalo, jako ideologicko-náboženský souboj burkiny versus bikiny. Rok se s rokem sešel a burkiny jsou tu zas-a tentokrát už přímo u nás!

Velký rozruch tehdy před rokem rozpoutala zpráva, že na Korsice bylo muslimským ženám zakázáno koupání v černých hábitech. Zanedlouho byl zákaz  burkin zpochybněn a zrušen. To jen ukazuje jak ti, kteří rozhodují o osudech statisíců, vydávají zákony naprosto neuváženě. A to by mělo vzbudit rozruch víc, než plavky samotné. Jisté je, že nutit ženy aby se na pláži obnažovaly pokud nechtějí by nikdo neměl, na druhé straně úbor skládající se ze šňůrek spojujících tři trojúhelníčky, z nichž dva zakrývají bradavky a třetí klín, se za nahotu považovat nedá. Před pár desítkami let, kdy byly bikiny poprvé uvedeny na trh, první žena ochotná se v nich veřejně vyfotit byla pornoherečka a prostitutka. Ostatní ženy to naprosto odmítaly a považovaly za skandální, že by se měly svá téměř nahá těla takhle před cizími lidmi vystavovat. Ale vývoj společnosi nelze zastavit a dnes jsou bikiny běžné. Pokud vývojem rozumíme to, že si ženy zvykly na něco, co bylo ještě nedávno přijatelné akorát pro prostitutky. Nejen přijaly, ale jsou na to hrdé a považují to za znak své emancipace.

Ale zpět k muslimkám, jejichž fotografie v černých hábitech vzbudily tolik odporu. Mnohem větší odpor by pravděpodobně vzbudily fotografie lidí s rakovinou kůže, kteří se příliš vystavovali sluníčku. A jakým dramatickým tempem případy melanomu narůstají, a jak jsou nebezpečné, to vám potvrdí každý dermatolog.

Argument, že oblečení koupajících se žen může znečišťovat vodu, se dá vyvráti protiargumentem, že všechny ty oleje, pleťová mléka a krémy s ochranným faktorem, které na sebe patláme v naději, že tak svou kůži ochráníme před rakovinou, také k čistotě vody moc nedodají.

Tvrzení, že zákaz oblečení na pláži je v zájmu bezpečnosti, protože pod hábitem se dá ukrýt výbušnina, je možná na pováženou. Ale v tom případě by mělo být povinně nařízeno, aby muslimští muži chodili s odhaleným pindíkem…čistě z bezpečnostních důvodů. No jak můžu vědět, že snědý muž přede mnou, kterému se cosi rýsuje v rozkroku, má při pohledu na mě jen nečekanou erekci a neskrývá tam kalašnikov nebo bombu?

A ještě k těm plavkám, když se kolem sebe dívám na koupališti,  všechni jednou zestárnem a všichni nejsou štíhlí-ale někteří lidé by opravdu radši měli být více zahalení (a nejen ženy). A možná by to přivítali i ti nedokonalí, jenže jak by na ně ostatní čučeli?

A nemusí to být jen kila navíc, křečové žíly, ochablá stará kůže, celulitida. Ani extrémně hubená těla nejsou se svými vyčnívajícími kosti právě příjemná napohled. Mladé dívenky se často stydí za plochý hrudník a prázdný výstřih, spousta lidí má třeba jizvy po operacích či popáleninách, které by ukazovat nechtěli. A mnozí z nich to ví a necítí se dobře, když na ně kvůli nějakému defektu lidé kolem neomaleně civí. Jenže když se zahalí, budou na ně lidí civět stejně, možná ještě víc. Jakoby nahota, či v případě plavek řekněme polonahota, byla povinná, což je stejně paradoxní, jako ji zakazovat. Kolik lidí se tak pro nějaký svůj tělesný handycap ani neodváží na koupaliště, přestože by si v parném létě rádi zaplavali? Ve skutečně svobodné tolerantní společnosti by měl každý mít právo obléct si co chce, a v čem se cítí dobře. Každý má jinde hranici tolerance a představu toho, co je vkusné, normální a přijatelné. Takže návod, jak tyhle věci řešit, aby se všichni cítili svobodně, asi neexistuje.

Někteří lidé tvrdí, že pro samotné muslimky musí být nošení dlouhých hábitů nepříjemné. Ale pokud jsou na to zvyklé odmalička, jako my na tu záplavu nahoty v médiích, přijde jim to normální. Pokud je pro někoho nemyslitelné, ukazovat své tělo někomu jinému než manželovi, neměl by být nucen svlékat se proti své vůli.