Jak na žárlivost

Žárlivost je hrozná vlastnost a dokáže zničit i velmi hezký vztah. Zpočátku to může vypadat neškodně a lichotit vašemu egu.

 Vždyť proč by se rozumný člověk zesměšňoval žárlením, kdyby vás nemiloval, a kdyby mu na vás nezáleželo? Takže mnozí berou žárlivost jako důkaz lásky…

Toho kdo má žárlivého partnera většinou všichni litují. Ale co chudák žárlivec?

Toho nelituje nikdo, spíš se mu vysmívají a odsuzují ho. A přitom by si ten ubožák trochu soucitu zasloužil, protože si dokáže udělat ze života skutečné peklo.

Vím, o čem mluvím.

Nikdy jsem se za žárlivku nepovažovala, nebyla jsem posesivní a majetnické sklony mi byly cizí. Pak jsem se ale šíleně a bezhlavě zamilovala a začala jsem se chovat přesně tak, jak jsem si vždycky myslela, že bych se nikdy nechovala.

Bylo to o to horší, že jsem předtím žila dlouho sama a zvykla jsem si na určitou svobodu, takže jakýkoliv náznak z jeho strany o snahu mě kontrolovat a ovládat můj život, mi vadil. Sama jsem se ale vůči němu chovala úplně stejně.

Těšilo mě například, že mi často volá, ale zároveň jsem ho podezírala, že mě chce hlavně hlídat a mít dokonalý přehled o mém denním rozvrhu. Když ale chvíli nevolal, cítila jsem okamžitě nepřekonatelnou potřebu ho slyšet, a tak jsem naopak já volala jemu, abych zjistila kde a s kým právě je, a co dělá.

Zlobil se, když jsem nebyla k dostižení na telefonu, což jsem považovala za směšnou snahu kontrolovat mě, když nebyl k dosažení on, propadala jsem panice a nepříčetnému běsnění, představovala si ho v náručí jiné a pomýšlela na sebevraždu.

Zkrátka úplný šílenec

Hned ze začátku mě s naprostou samozřejmostí oslovoval miláčku, což mě okouzlovalo, ale zároveň ve mně budilo podezření, jestli nemá těch ženských tolik, že radši používá standardní oslovení miláčku, aby neriskoval, že splete jména a Zuzaně řekne Ivano nebo Hanku osloví Libuško…

Anebo, že to se mnou nemyslí natolik vážně, aby si dal tu námahu zapamatovat si mé jméno.

Vytrvale jsem mu proto dávala najevo, že by mě potěšilo, kdyby mě oslovoval křestním jménem. A když na to přistoupil a místo ahoj miláčku se mi z telefonu jen stručně ohlásil, propadla jsem panice, že je určitě s nějakou jinou a oslovuje mě tak chladně jen aby si to u ní s tím miláčkem nepohnojil. Protože když mě osloví jménem, může jí tvrdit, že mu volá jeho účetní nebo nějaká příbuzná.

A tak, místo abych se radovala, že jsem dosáhla svého, začala jsem přemýšlet jak ho přimět, aby se vrátil k tomu původnímu sladkému oslovení miláčku.

Pokud mu totiž budu volat pravidelně několikrát denně a on pokaždé řekne ahoj miláčku, budu mít jistotu, že právě nešuká nějakou jinou. A kdyby byl kdekoliv, třeba v čekárně u lékaře nebo v restauraci, všechny čůzy kolem něho budou alespoň vědět, že není volný, že patří jen mně a že mě hrozně miluje, takže je zbytečné, aby  na něj něco zkoušely…

Ačkoliv jak si teď uvědomuji, někde jsem četla, že pro určité typy žen jsou zadaní muži naopak mnohem více atraktivní, protože ty mrchy těší představa, že ho mohou vyfouknout jiné a pokazit tak někomu vztah.

Tak teďka teda fakt nevím, na jakém oslovení mám trvat, abych měla jistotu a klid, že se kolem mého miláčka neděje nic podezřelého.

Jak vidíte, život žárlivce je skutečně hotové peklo….

Z knihy Recept na skvělý den