Žít jako o život

12. 01. 2019 11:45:18
Člověk jako jediný ze všech živých tvorů ví, že je smrtelný, a přesto tak neuvěřitelně plýtvá tím málem času, který mu bylo dáno prožít. Když překročíme padesátku, začneme si uvědomovat si, že víc než půlku života máme za sebou.

Jeden z nositelů Nobelovy ceny prohlásil: Pochopil jsem kybernetiku, jadernou fyziku i Einsteinovu teorii relativity, ale nechápu, jak se lidé dokáží smát a radovat přestože vědí, že musí umřít.
Jedna z prvních věcí, kterou si z raného dětství vybavuji je okamžik, kdy jsem se poprvé setkala se slovem smrt. Nevím přesně kolik mi tehdy bylo, ale ještě jsem neuměla číst. Maminka mi četla na spaní pohádku a při slovech pan král zemřel, jsem ji zarazila otázkou, co to znamená to umřít, protože jsem si pod tím neuměla nic představit.
Když je člověk životem hodně, ale opravdu hodně unavený, tak prostě usne a už se nikdy neprobudí, snažila se mi to tehdy maminka eufemisticky opsat tak, abych to mou dětskou dušičkou příliš neotřáslo.Neuměla jsem si představit, že by život mohl někomu připadat tak únavný, že by radši spal, než žil. A také jsem si umiňovala, že mně se to nikdy nestane, že já nikdy nebudu tak unavená, abych umřela. Všechno jsem měla před sebou a každá sebebanálnější věc mi připadala vzrušující a úžasná a nemohla jsem chápat, že by život někoho nebavil
Poslední dobou bývám často unavená a hodně věcí mě už nebaví, jako dřív. Nebaví a nemám na ně sílu. Životní elán a nadšení se vytrácí, opotřebovaly se, vyčerpaly, vyhasly. Žila jsem jak o život a teď, když se občas cítím na smrt unavená, vzpomenu si na to maminčino vysvětlování toho, jak to s umíráním je. Tohle úsloví- být k smrti unaven- mi dřív připadalo přehnané nadnesené patetické. Ale teď mu občas začínám docela rozumět. Stále častěji se mi stává, že když ráno musím vstávat, nejradši bych všechno zaspala. Občas zruším i schůzku, na kterou jsem se moc těšila, jen proto, že nemám sílu někam jít, prostě se mi nechce. Ale pak mě to mrzí, vyčítám si to, a vzpomínám na maminčina slova, že člověk může být životem tak unavený, že usne a už se nevzbudí. A že ho ta představa už ani tak hrozně neděsí. Umřít ve spánku je nejmilosrdnější způsob smrti, říká se. Ale pořád mám před sebou tolik nesplněných přání a cílů, že bych byla ráda, kdybych se ještě párkrát vzbudila, navzdory té ochromující únavě, která mě občas přepadá.
Přemýšlet o smrti a umírání se může zdát trochu morbidní, ale může být i pozitivní. Mělo by to člověka nakopnout a povzbudit, aby žil intenzivněji a s větší radostí. Vědomí, že nejsme nesmrtelní a nebudeme tu věčně, by nám mělo dát tu správnou perspektivu, pomocí které pochopíme, jak jsou mnohé naše starosti nicotné, nevýznamné, směšné. Vždyť co znamená nevěrný manžel, pár kilo navíc, nebo přibývající vrásky, ve srovnání s definitivností smrti a s nekonečností vesmíru? A tak žijte jako o život. Pak už na to nebude čas.

Autor: Libuše Palková | sobota 12.1.2019 11:45 | karma článku: 24.57 | přečteno: 1634x

Další články blogera

Libuše Palková

Správná ženská

Pod jedním blogem který nedávno vyšel s názvem Správnej chlap je ženská, položil jeden z diskutujících zásadní otázku, jak vlastně vypadá správnej chlap a správná ženská? Pokud vycházíme ze zmíněného blogu, tak odpověď ́ je zřejmá.

21.1.2019 v 12:21 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 1270 | Diskuse

Libuše Palková

Bludiště

Dovedla jsem svou skupinku turistů k pokladně do bludiště na Petříně, koupila lístky ale dovnitř jsme s nimi nešla. Slíbila jsem jim, že na ně počkám venku a dám si zatím kafe. Cítila jsem že si potřebuju od lidí trochu odpočinout

20.1.2019 v 12:52 | Karma článku: 17.98 | Přečteno: 1409 | Diskuse

Libuše Palková

Jsou všichni věřící ušlechtilí?

Chvíli poté co média informovala o muži, který se pokusil upálit, objevil se zde blog jehož autor má hned jasno: Byl to dlužník či duchem slabší soudruh najatý komunisty, kteří ho k tomu přiměli ve snaze dostat se opět k moci.

19.1.2019 v 9:29 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Libuše Palková

V Česku hladoví 100 000 dětí

Návrh dávat dětem obědy ve školách zdarma byl odůvodňován prohlášením, že spousta dětí neobědvá jen proto, že rodiče nemají peníze. A tak někoho napadlo, že to jim zaplatíme všichni, i těm jejichž rodiče jsou mnohem bohatší než my

18.1.2019 v 13:06 | Karma článku: 36.93 | Přečteno: 7957 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaromír Tichý

Jak má dnes vypadat businessman?

Když už jsem začal přechodně s nevinařskými tématy, rozhodl jsem se napsat článek na téma image obchodníka - muže. Myslím, že je to užitečné. Občas člověk stále narazí na velmi "divné týpky".

21.1.2019 v 18:10 | Karma článku: 7.19 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

Krev teče vždycky červená aneb Když plakátky nekecají

Hanina Veselá není v tuzemských vodách fantastiky nový zjevením a Magnolie novou postavou. Tak se koukneme, jak nám ta drzá kočka obstála tentokrát...

21.1.2019 v 17:45 | Karma článku: 4.58 | Přečteno: 159 | Diskuse

Michal Pohanka

Individuálně plánovaná smrt? Aneb Když jste (byl) starý, nemocný a bezmocný 6

Jsem už z oboru bohužel zvyklý na ledacos a hned tak mě něco nerozhází, ale nedávné utrpení člověka, říkejme mu třeba pan Slonos, překonalo všechna má negativní očekávání.

21.1.2019 v 16:53 | Karma článku: 23.78 | Přečteno: 678 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Já si, hergot, svůj porod nepamatuji

Největší chybou státu je to, že se nevěnuje velká pozornost složitému tématu - rodina. A ještě větší chybou je, že neexistuje žádný pořad, který by lidem sdělil, co je důležité pro vývoj jejich dětí, ale i jich samotných.

21.1.2019 v 15:07 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 514 | Diskuse

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 31.33 | Přečteno: 733 | Diskuse
VIP
Počet článků 714 Celková karma 21.89 Průměrná čtenost 1711

Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Najdete na iDNES.cz