Vyšinutý feministky

7. 11. 2018 9:55:42
Pánové, prosím vás, nestřílejme si do vlastních řad. Jako by nestačily ty vyšinutý feministky co tvrdí, že muži jsou zvířata, kterým jde jen o sex a žrádlo. Místo abychom se proti nim semkli, tak jim ještě tak hloupě nahráváte.

Honza šel z práce a moc se těšil na svou ženu Zuzanu. Jsou spolu už pět let, a pořád láska jak trám-teplé večeře a pravidelný sex, prostě splývání duší. No co víc si přát?

Kdo z vás to pánové má?
Velmi nemile ho proto překvapilo, když dorazil domů a zjistil, že z kuchyně se neline libá vůně probublávajícího gulášku, a manželka místo aby ho vítala v sexy prádélku a podvazcích, jako obvykle, pobíhala po chodbě ve značkových teplácích a balila si tašku.
"Kam jdeš? Co se stalo?" divil se Honza a nemohl věřit svým očím.
"Jdu do posilovny"...odsekla, hodila do tašky navrch ještě ručník, a rázným pohybem zavřela zip.
"Co tě to proboha popadlo?" nechápal.
"Četla jsem dneska článek o tom, že muži odcházejí od partnerek s ochablými tkáněmi, tak jdu cvičit."
"Ale no tak, kolikrát jsem ti říkal abys nečetla ty přiblblý časopisy pro ženy. Píšou tam samý vyšinutý feministky, který nenáviděj muže, a protože samy nejsou schopný žít v harmonickým manželství, tak se snaží to znechutit a podělat ostatním. Nebo snad nevěříš, že existují muži, kteří své ženy milují jen pro jejich nitro, a na vzhledu jim zas tak nezáleží? V životě jsou podstatnější věci než zevnějšek," dodal a uvědomil si, jak mu kručí hlady v břiše.
"Nenéééé...tohle nepsala žádná blbá feministka, ale chytrej chlap. A odborník na hloubky lidské duše k tomu. U manželek s povadlými tkáněmi podle něj zůstávají jen zoufalci, co nemají odvahu změnit život."
"Ale hloupost," zabručel Honza. "Copak nevěříš na skutečně spokojené manželství založené na opravdových hodnotách? Copak spolu nejsme šťastní? A podívej se kolem, co je všude harmonických naplněných vztahů, a štastných vyrovnaných ženáčů, kteří se vyžívají v tom, že mohou doprovázet své drahé polovičky na nákupy, a píší pak ódy na své moudré milované ženy a na radosti života ve dvou."
"Hele tohle napsal specialista na duševní poruchy, a těm já bezvýhradně věřím. Navíc stárnoucí ženy, které nemají pevné tkáně, podle toho odborníka a jeho celoživotních zkušenosti, neumí vlastně vůbec žít a být šťastné, jsou nevyrovnané a jen si stěžují. Nezlob se, já takhle dopadnout nehodlám . Ohřej si k večeři párek a ani na mě nečekej."

Popadla tašku a vykročila ke dveřím. Pak se zastavila a ohlédla na zkoprnělého Honzu: "Jo a miláčku, po večeři si ho vyhoň u počítače, protože z toho cvičení přijdu tak vorvaná, že na sex nebudu mít nejspíš vůbec sílu ani náladu."

Zabouchla za sebou a byla pryč.

Honza nevěřícně zíral na zavřené dveře. A pak že nám instituci tradičního manželství ničí jen homosexuálové a pošahané genderové aktivistky. Stačí jeden článek renomovaného odborníka a mé šťastné manželství je v hajzlu.Honza se odšoural do kuchyně, aby si udělal večeři.

Jestli já někdy narazím na toho blba, co píše tyhle krávoviny, tak mu snad rozbiju hubu, pomyslel si a vztekle vrazil párek do mikrovlnky.
.

Autor: Libuše Palková | středa 7.11.2018 9:55 | karma článku: 37.90 | přečteno: 13716x

Další články blogera

Libuše Palková

Hexakosioihexekontahexafobie

Dnes je můj blog s číslem 666 a tak mi nedá, abych se nepozastavila nad číslem zvaným také jako číslo šelmy, či antikrista. Načasovala jsem ho na 13 hodinu, neboť i třináctka je považována za neblahé číslo, takže fobie na druhou.

17.11.2018 v 13:00 | Karma článku: 10.18 | Přečteno: 701 | Diskuse

Libuše Palková

Proč jsem se nestala baletkou

Podle mojí maminky by každá holčička měla chodit do baletu a na hodiny klavíru. A protože jí to osud v dětství nedopřál, o to víc chtěla své přání projektovat do mě a realizovat své dřívější sny skrze své děti

16.11.2018 v 19:40 | Karma článku: 13.95 | Přečteno: 732 | Diskuse

Libuše Palková

Hanba Ostravě

Když jsem poprvé uviděla sochu Věry Špinarové, nemohla jsem uvěřit svým očím. Cítila jsem znechucení a tak trochu i zklamání. Tohle že má být hold jedné z našich největších zpěvaček? To je spíš výsměch té ženě a ostuda Ostravy.

15.11.2018 v 14:50 | Karma článku: 23.58 | Přečteno: 1145 | Diskuse

Libuše Palková

Děvko!

Míru jsem poznala celkem náhodou. Opalovala jsem se poblíž tenisových kurtů, ne z nějakých konkrétních důvodů , ale protože koupalište otvítá až od června a jinde volný travnatý pažit, kde bych se chtěla vystavovat, prostě nebyl.

14.11.2018 v 10:55 | Karma článku: 28.31 | Přečteno: 3292 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Pamětní kytice v koši..

Hodit pamětní kytici do koše je sprosté plivnutí do tváře všem obětem 17. listopadu 1939 a 1989. Jedním slovem ubohost.

17.11.2018 v 19:42 | Karma článku: 35.23 | Přečteno: 709 | Diskuse

Pavel Hewlit

Posváteční kocovina a alergie na pyl

Probíhá svátek (už je skoro pryč), a ještě než začne vánoční blázinec na plné kouličky, musíme se vypořádat s kocovinou, jaká po svátku zbyla.

17.11.2018 v 19:11 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 163 | Diskuse

Jitka Štanclová

Smažka

Na tu rodinnou oslavu na Moravě se hrozně těšil. Vážil na ni dlouhou cestu až ze samého cípu západních Čech.

17.11.2018 v 18:40 | Karma článku: 16.93 | Přečteno: 441 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Placka

Dneska je nosíme. Dneska nosíme nálepky, především nálepky. A placky nosíme se vším možným. I já je nosím. Ta moje první nebyla ta se smajlíkovým O v názvu občanského fóra. Ta moje politickoobčanská první byla mnohem později.

17.11.2018 v 17:49 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jan Andrle

Co jsi tehdy dělal?

V Americe (myslím tím USA) prý si každý pamatuje, co dělal 11. září 2001. Já to vím přesně, chystal jsem oslavu 1. narozenin svého druhého syna. První se narodil dříve, v roce 1989. Chvilku před sametem.

17.11.2018 v 14:39 | Karma článku: 9.22 | Přečteno: 152 | Diskuse
VIP
Počet článků 666 Celková karma 19.40 Průměrná čtenost 1565

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.

Najdete na iDNES.cz