Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme

14. 09. 2018 17:20:25
Toto heslo už dávno neplatí, primátorka Adriana Krnáčová jedná přesně opačně, ale abychom jí nekřivdili, už i před ní šlo vedení města ochotně na ruku zahraničním investorům, kteří občas "za hubičku" získali lukrativní pozemky.

Každé město se mění a vyvíjí, to je logické, pokud chcete vidět jak Praha vypadala na počátku devatenáctého století, můžete si zajít do Muzea Hlavního města Prahy.

Tam kromě jiného uvidíte Langweilův model Prahy z let 1826–1837, který je jedinečným dokladem podoby Starého Města, Malé Strany a Pražského hradu před přestavbou Prahy na konci 19. a počátku 20. století




Model byl vyroben ručně z papírové lepenky. Na přibližně 20 m² je zobrazeno historické jádro Prahy v detailní podobě, jakou mělo před sto padesáti lety, tedy včetně stovek zbořených domů bývalého Židovského města a Starého Města. Více než 2000 budov je na barevném modelu zachyceno v měřítku 1:480, se všemi detaily výzdoby fasád i podrobnostmi dvorů, zahrad a hospodářské zástavby nitra domovních parcel a přilehlých pozemků. Pro mnoho zbořených historických budov je Langweilův model jediným svědkem jejich podoby.Tvůrcem modelu byl zaměstnanec pražské Univerzitní knihovny Antonín Langweil (1791–1837), který své neobvyklé zálibě věnoval veškerý volný čas i finanční prostředky. Přestože byl model již ve své době obdivován mnohými vzdělanci, mecenáše pro svou práci Langweil nikdy nenašel. Zemřel v bídě a početné rodině zanechal jen dluhy a nedokončené dílo, jehož cena se tehdy zdála velmi problematická. V roce 1840 se stal model součástí majetku Národního muzea v Praze a po více než sto letech byl předán do sbírek Muzea hlavního města Prahy, kde je nejvyhledávanější součástí historické expozice. .Od 12. dubna 2007 je po vyčištění a s novým osvětlením opět přístupný veřejnosti.

A při prohlídce dalších exponátů nezapomeňte občas zvednout hlavu a podívat se nad sebe-mají tam překrásné stropy.

A na závěr alespoň některé z exponátů-případné poznámky a otázky ,zda ta blondýna také patří mezi muzejní kousky, si můžete laskavě ponechat pro sebe. Ale zas je to důkaz, kromě mizerné kvality snímků, že jsem ty fotky odněkud nestáhla a neukradla a jsou skutečně z archívu autorky.

A ještě jeden tip na závěr-kdyby bylo muzeum zavřené, část modelu můžete vidět na filmu v Maizelově synagóze v Pražském židovském městě. Jedná se jen o ghetto, kterým se pomocí kamery můžete virtuálně na plátně projít, a uvidět tak budovy, které byly už dávno zbořené. Je to opravdu nevšední zážitek.

Autor: Libuse Palkova | pátek 14.9.2018 17:20 | karma článku: 16.50 | přečteno: 1115x


Další články blogera

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 1012 | Diskuse

Libuse Palkova

Parohy jako umělecké dílo

Mohou být parohy, rýč nebo vysavač považovány za umělecký artefakt? A proč ne? Na vernisáži Pavla Holečka, o které jsem vás informovala v předchozím blogu, najdete kromě hracích obrazů a soch i tyhle zdánlivě obyčejné předměty.

18.9.2018 v 16:25 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 548 | Diskuse

Libuse Palkova

Hrací obrazy

Na Kladenském zámečku máme hrací obrazy. Ne ve smyslu, že si s nimi můžete hrát, ale hrát na ně, jako na hudební nástroje. Když se to umí, tak vydávají tóny celkem příjemné. A kdyby jen hrací obrazy, my tu máme i hrací skulptury.

17.9.2018 v 16:48 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 618 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Zíma

Kdo vlastně vládne na Pražském hradě.

  Když dnes a denně slyšíte vtipy o poměrech na Pražském hradě, dřív nebo později dojdete k znepokojivému zjištění, že vlastně nevíte, co se za jeho zdmi v současných týdnech děje.

19.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 15.16 | Přečteno: 296 |

Václav Poddaný

Pojďme schovat problémy za 50 migrantů z Afriky

Hra s názvem: ,,50 malých černoušků" aneb jak se v republice schovávají problémy pod problémy, může pomalu začít :)

19.9.2018 v 16:32 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 609 | Diskuse

Michal Pohanka

Mrčení jehňátek

Aneb "Život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí u soulože," jak praví úspěšný český básník Krchovský. Aneb blogující břídil opět v akci...

19.9.2018 v 16:24 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 244 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Nedělejte z nás pitomce a řekněte, kolik jim je. Zasloužíme pravdu a fér hru!

V případě přijetí sirotků je, zdá se, největším problémem, že se nám neříká pravda. A přitom, my jsme dávno zvyklí se v pravdách pohybovat a taky pravdu říkat. Lže se nám o věku "dětí". Mlží se, nám se tohle nelíbí, nejsme pitomci

19.9.2018 v 14:38 | Karma článku: 22.89 | Přečteno: 1455 | Diskuse

Antonín Mareš

Historie vývoje Českého národa za posledních 100 let.

Náš národ procházel velkými dějinnými zvraty od obnovení své samostatnosti v roce 1918 až po dnešek. V roce 1918 vzniká naše Československá republika. K tomu dochází po 300 letech,

19.9.2018 v 14:33 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 150 | Diskuse
VIP
Počet článků 601 Celková karma 18.86 Průměrná čtenost 1449

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz