Lora je papoušek, což vás asi napadne jako první, když to slovo zazní. Ale je to také ženské jméno odvozené z Laury nebo Eleonory, popřípadě Loredany, může to být i příjmení, jako je třeba Alex Lora, mexický hudebník a skladatel.
Je to také název lokality v severní Itálii poblíž Coma, je to třeba izraelská raketa, jejíž název vznikl jako akronym z anglického výrazu Long Range Attack,. Je ještě spousta jiných významů a možností, co to může znamenat, ale karbaníci jistě tuší, o co jde. Pokud je tam dlouhé ó, tedy lóra, jedná se o karetní hru. Málokdo ale asi ví, že lóra je na Kladně přímo fenomén. Kladeňák Jiří Januš o tom vypráví v knize Zdenka Pospíšila "Průvodce historií kladenských hostinců." Pan Januš se lóru naučil v 60.letech v kladenských strojírnách od starších Poldováků, a s partou kamarádů pak založil sportovní a recesistní klub Petasites, který se stará o to, aby tato hra nebyla zapomenuta a předávala se z generace na generaci.
V roce 1983 v restauraci SK Kladno proběhlo první mistrovství v lóře, které bylo z recese označeno za národní, ikdyž do turnaje bylo přihlášeno jen osm tehdy pětičlenných týmů. Dvacátý ročník národního mistrovství v lóře se stal dokonce největším karetním turnajem u nás, zúčastnilo se ho rekordních 548 hráčů a pelhřimovská agentura Dobrý den, která registruje rekordy na našem území, ho v roce 2010 označila za český rekord a klub Petasites jako organizátor turnaje získal certifikát, jehož originál můžete vidět v restauraci SK Kladno, kde se tento klub pravidelně schází.
Národní mistrovství v lóře se konají na jaře v kladenském kulturním domě, za účasti zhruba stovky hráčů, například v roce 2016 jich bylo rovných 110. Ač patří mezi hazardní hry, nejde v ní jen o peníze-má totiž celkem složitá pravidla a hraje se dlouho. Její příznivci proto říkají, že se hraje hlavně pro radost. A celkem nedávno byla vyvinuta herní aplikace pro Android, takže kdo nechce trénovat v kladenských putykách, může změřit své síly se třemi virtuálními hráči v mobilu.
Ale pokud na Kladno přece jen zabloudíte, a uvidíte u stolu sedět čtveřici s mariášovými kartami, a občas někdo z nich prohodí tajemné zaklínadlo jako "pr-po, bedrník, červený nebo maturita", tak jste zaručeně narazili na hráče lóry.
Tohle je ta legendární restaurace, kde se každou středu mastí lóra. Někdy tam zajdu a udělám pro vás reportáž. A na závěr vám posílám sluničko. Vlastně hned tři, protože těch není nikdy dost, zejména když se po světě toulá tolik bubáků, a nějak jich je poslední dobou čím dál víc. Snad ty tmavé mraky sluníčko prorazí, a i kdyby ne, není důležité vítězit, ale zůstat sám sebou. I zakryté černými mraky tu sluníčko pořád bude a bude hřát, a je mu jedno, jestli jeho teplo využijeme pro zpříjemnění života nebo si naši planetu znečistíme toxickými odpady a nenávistí, která plodí jen války, takže se nakonec sami zahubíme. Protože zloba a nenávist nejsou nic jiného než toxické odpady z lidských těl chorých jedinců, kteří ji šíří dál kolem sebe, je nakažlivá jako mor a zahubí vše živá možná rychleji, než toxiny z průmyslové výroby. A sluníčko bude zářit dál, ikdyž my tu nebudem, a jemu bude úplně jedno jestli svítí na krásnou modrou planetu a nebo zčernalé trosky toho, co býval krásný barevný svět..
nevím zda je u selfíček nutno uvádět autora, ale dnes už by mě nic nepřekvapilo a tak pro jistotu
foto-archív autorky
