Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bože můj, jak hluboko jsem klesla!

14. 04. 2018 11:34:01
Kdo by si při čtení tohoto titulu nevzpomněl na slavný italský film z roku 1974-Dio mio come sono caduta in basso! Ale nebudu vám vyprávět o svých prohřešcích, to by bylo na dlouho, ani nehodlám převyprávět děj erotického trháku.

Klesnout se dá i jinak-třeba pod hladinu moře. Aniž byste se přitom namočili. A nemusíte sedět v ponorce, nebo jet vlakem pod kanálem La Manche. V Izraeli je místo, kde se procházíte suchou nohou, a přitom jste pod mořskou hladinou.

Tam kde je modrý pruh, by údajně měla být mořská hladina, takže vidíte, že teoreticky jsem pěknej kus pod vodou. Aneb - mám toho nad hlavu. Nápis je anglicky, hebrejsky a arabsky, jak je v Izraeli běžné. A přestože jsem ateistka jak stehno, vlezla jsem při jednou z našich výletů i do Jordánu. Průvodce nám poctivě přiznal, že to není přesně to místo, kde působil Jan Křtitel, to je kvůli problémům s palestinskými sousedy nepřístupné, a tak to Izralci udělali jinde. Ale turistům to nevadí. Jak je vidět na fotce, hned vedle se modlila skupinka španělských poutníků, nahlas prozpěvovali a přitom si někteří skutečně i namočili hlavu, nabírali vodu do dlaní a vzájemně se skrápěli. Jiní vodu posvátné řeky nabírali do plastových lahví, a jak mi vysvětlovali, chtěli odvézt rodinným příslušníku, kteří do Svaté země přijet nemohli. Nechtěla jsem jim kazit radost otázkou, jak to hodlají propašovat přes letištní kontrolu. A kdo byl v Izraeli ví, že tam jsou kontroly obzvláště výživné.

Jinak ještě k tomu Jordánu- za "drobný" peníz bylo možné si pronajmout bílé hábity a provést křest s plnou parádou. Přestože napětí bylo cítit na každém kroku, hlavně ve velkých městech, většina Izraelců je k turistům vstřícná, ochotná a otevřená. Judaismus je náboženství tolerantní jak ke křesťanům, tak muslimům, Jeruzalém je považován všemi těmito náboženskými skupinami za jedno z nejdůležitějších míst. Ale samozřejmě existuje i spousta militantních fanatiků, kteří jsou plni nenávisti a zloby a navzájem se osočují. Ale třeba na ostrově Džerba v Tunisku se nachází velká židovská skupina, a ač žijí uprostřed muslimů, existují tam v klidu a míru po staletí. A jednou za rok se tam na jejich svátek sjíždí tisíce židů z celého světa, přesto o nějakém vzájemném vraždění se nedá hovořit. A pakistánská nositelka Nobelovy ceny za mír tvrdí, že lásku k lidem čerpá právě z Koránu, protože islám je náboženství míru. Takže to není jen o náboženství, ale přímo o každém jednotlivci a jeho osobní zkušenosti. A jak ukazují nedávné události, nenávist a násilí plodí zas jen nenávist a násilí. Doufám a moc si přeji, aby se tam situace uklidnila a já se mohla ještě někdy vrátit. Protože pohoupat se na hladině Mrtvého moře-náš průvodce to slovo nesnášel a říkal zásadně Slané moře, vyjet si lanovkou na pevnost Masada, vidět zelené palmové háje na severu, to všechno jsou zážitky, které stojí za to. A hlavně cestováním člověk pozná osobně spoustu skvělých lidí a uvědomí si, že věci nejsou vždycky tak, jak se jeví z médií, a jak je prezentují ti, kteří umí svůj názor hlasitěji prosazovat. Anebo k tomu mají větší možnosti než jiní. Cestování je nejen krásné a poučné, ale i únavné.

Zmožený poutník posedává a polehává kde se dá.

Ten poslední obrázek s Izraelem nesouvisí, ani to nejsem samozřejmě já, jen když už jsem tím titulem nalákala nějaké mužské čtenáře, tak aby měli čím potěšit zrak a nebyli zklamaní. Ale když všechny útrapy putování vydržíte, na závěr vám průvodce vystaví krásný certifikát. Mám ho na zdi nad pracovním stolem a jsem na něj náležitě pyšná.

foto-archiv autorky

Autor: Libuse Palkova | sobota 14.4.2018 11:34 | karma článku: 17.27 | přečteno: 1320x


Další články blogera

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 1007 | Diskuse

Libuse Palkova

Parohy jako umělecké dílo

Mohou být parohy, rýč nebo vysavač považovány za umělecký artefakt? A proč ne? Na vernisáži Pavla Holečka, o které jsem vás informovala v předchozím blogu, najdete kromě hracích obrazů a soch i tyhle zdánlivě obyčejné předměty.

18.9.2018 v 16:25 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 548 | Diskuse

Libuse Palkova

Hrací obrazy

Na Kladenském zámečku máme hrací obrazy. Ne ve smyslu, že si s nimi můžete hrát, ale hrát na ně, jako na hudební nástroje. Když se to umí, tak vydávají tóny celkem příjemné. A kdyby jen hrací obrazy, my tu máme i hrací skulptury.

17.9.2018 v 16:48 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 617 | Diskuse

Libuse Palkova

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme

Toto heslo už dávno neplatí, primátorka Adriana Krnáčová jedná přesně opačně, ale abychom jí nekřivdili, už i před ní šlo vedení města ochotně na ruku zahraničním investorům, kteří občas "za hubičku" získali lukrativní pozemky.

14.9.2018 v 17:20 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Zíma

Kdo vlastně vládne na Pražském hradě.

  Když dnes a denně slyšíte vtipy o poměrech na Pražském hradě, dřív nebo později dojdete k znepokojivému zjištění, že vlastně nevíte, co se za jeho zdmi v současných týdnech děje.

19.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 253 |

Václav Poddaný

Pojďme schovat problémy za 50 migrantů z Afriky

Hra s názvem: ,,50 malých černoušků" aneb jak se v republice schovávají problémy pod problémy, může pomalu začít :)

19.9.2018 v 16:32 | Karma článku: 24.14 | Přečteno: 595 | Diskuse

Michal Pohanka

Mrčení jehňátek

Aneb "Život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí u soulože," jak praví úspěšný český básník Krchovský. Aneb blogující břídil opět v akci...

19.9.2018 v 16:24 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 238 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Nedělejte z nás pitomce a řekněte, kolik jim je. Zasloužíme pravdu a fér hru!

V případě přijetí sirotků je, zdá se, největším problémem, že se nám neříká pravda. A přitom, my jsme dávno zvyklí se v pravdách pohybovat a taky pravdu říkat. Lže se nám o věku "dětí". Mlží se, nám se tohle nelíbí, nejsme pitomci

19.9.2018 v 14:38 | Karma článku: 22.73 | Přečteno: 1424 | Diskuse

Antonín Mareš

Historie vývoje Českého národa za posledních 100 let.

Náš národ procházel velkými dějinnými zvraty od obnovení své samostatnosti v roce 1918 až po dnešek. V roce 1918 vzniká naše Československá republika. K tomu dochází po 300 letech,

19.9.2018 v 14:33 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 147 | Diskuse
VIP
Počet článků 601 Celková karma 18.86 Průměrná čtenost 1449

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz