Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život s pohodářem

9. 04. 2018 12:45:28
Žít sám jako singl bezpochyby přináší spoustu výhod, ale občas podlehneme iluzi, že ve dvou se to lépe táhne.. Když jsem kdysi narazila na inzerát se značkou pohodář, mé srdce zaplesalo při představě, že mě čeká samá pohoda.
První schůzka proběhla nad očekávání dobře. Byl sice silnější postavy, ale vyzařoval z něho takový klid, že si mě okamžitě získal. Byl uvolněný, bodrého vystupování a pomalých rozvážných pohybů, jeho hlas byl příjemný a když se smál, zúžily se mu oči do malých štěrbinek, takže vypadal jako herec pan Werich. A on se smál hodně a nakažlivě. Pro introvertku se sklony k depresím, jako jsem já, to bylo možná až moc, ale zase jsem si říkala, že jen takový člověk mě může zachránit z mého chaotického uspěchaného způsobu života a vyvést z bludného kruhu samoty.
Již na druhou schůzku mě pozval na venkov, že prý navštívíme jeho maminku. To mě trochu vystrašilo, zdálo se mi to předčasné, aby mě hned představoval rodině. Ale on mé pochybnosti zřejmě pochopil a rozptýlil vysvětlením, že maminka je vdova a jeho společnost potřebuje, aby nebyla tak sama. A také aby jí prý občas pomohl s něčím na baráčku. To mně přišlo jako velice pozitivní, jestli je tak pozorný a starostlivý, je to dobře i pro mě, říká se přece, že jak se syn chová k matce, tak se bude pravděpodobně chovat i ke své partnerce.
Maminka nás přivítala opulentním obědem, během kterého jsem začala poznávat i jiné osobnostní a charakterové rysy svého pohodového pohodáře, a také jeho způsob vyjadřování. Například když se zeptal, jestli není ještě pivo, znamenalo to, mami, skoč mi pro další. Maminka okamžitě přestala jíst, vyskočila od stolu a běžela do lednice pro pivo.
Když spořádal vše co měl na talíři, stejným tónem se zeptal, jestli není kafe, a mně bylo jasné, že se maminka okamžitě vrhne ke kávovaru, přestože ona sama ještě nedojedla. Vstala jsem také a začala sklízet nádobí, a přes maminčiny vehementní protesty jsem jí pomohla s jeho umytím. Když jsem přitom prohodila, že by jí její hodný syn mohl koupit k vánocům myčku, podívali se na mě oba jako na cvoka.
„Zlobí kohoutek v koupelně,“ přerušila matka ticho, které se rozhostilo po mé nevhodné poznámce o myčce.
„Tak si zavolej Foltýna, ten tomu přece rozumí,“ odpověděl jí syn. Trochu mě to zarazilo, jeho odpověď byla v diametrálním rozporu s tím co tvrdil o tom, jak pomáhá s údržbou domečku.
„A taky bych potřebovala nasekat trochu dříví.“
„Nepočká to napříště, mami? Já mám zrovna něco se zádama.“
A zase se rozhostilo ticho. Přisedla jsem ke svému milému, který se uvelebil na gauči, a při popíjení kávičky začal luštit křížovku. Maminka se omluvila, že nás chvíli nechá samotné, protože si musí natočit vlasy a zmizela v koupelně.
V místnosti panoval takový klid a pohoda, že jsem začala dřímat, když vtom před domem zatroubila dodávka zelináře, který do vesničky pravidelně zajížděl se svým zbožím. Maminka vyběhla z koupelny, na půlce hlavy natáčky, z druhé půlky jí splývaly mokré pramínky vlasů, ze kterých jí stékala voda na rameno a záda. Vypadala jako vodník Česílko, a stejně jako on za sebou zanechávala loužičky, jak lítala po kuchyni a hledala peněženku a síťovku.
„Přece nepůjdete s mokrou hlavou ven?“ vyděsila jsem se. „Je tam zima a fouká vítr, i když si přehodíte přes mokré vlasy šátek, v takovém nečase je to fakt nerozum.“
Podívala jsem se na svého milého pohodáře, ale nic nenaznačovalo tomu, že by hodlal přestat s luštěním. Jen na mě zvedl překvapeně a nechápavě oči, ale že by se zvedl z gauče a skočil k zelináři sám, to ho zřejmě nenapadlo. Začínala jsem mít podezření, že ten jeho klídek, který jsem na něm tak obdivovala, si dokáže udržet jen na úkor klidu ostatních.
„Ježíš tak kde mám tu peněženku?“ třeštila maminka a nepřestávala poletovat po místnosti. Na matku pohodáře mi přišla až moc nervózní, uspěchaná a hektická, byla vlastně spíš jako já. Zřejmě to není dáno geneticky, po mámě on tu svoji povahu určitě nezdědil. Začínalo mi docházet, že život v blízkosti pohodáře nemusí ještě znamenat pohodový život a má představa, že soužití s vyrovnaným klidným mužem by mohlo znamenat stejný klid i pro mě, je zcela naivní. Možná ta jeho vyrovnanost nepramení ze skutečnosti, že lépe než jiní zvládá životní zmatky a vše dokáže s přehledem vyřešit, on prostě nic neřeší, nic se zvládat nepokouší, žádné problémy si vůbec nepřipouští a případné zmatky obratně přesouvá na ostatní.
„Tak tam skoč,“ navrhla jsem mu. „Přece nenecháš mámu s mokrou hlavou běhat venku v té zimě.“ Znovu se na mě překvapeně podíval. Byl to stejný pohled, jako když jsem před chvílí prohodila tu poznámku o myčce nádobí.
„Prosím tě já a zelenina? Copak tomu rozumím?“ Pak se mu smíchem zúžily oči do malých štěrbinek, takže vypadal jako smějící se Budha. „Pro mě je nejlepší zeleninou vepřový řízek.“ Začal se chechtat, jako by řekl kdovíjaký vtip, ale já se k němu tentokrát nepřidala, nejen proto, že jsem ten otřepaný ubohý fór už dávno znala, ale hlavně proto, že mě naštvalo zjištění, že je takový sobec a lenoch. Místo kýženého klidu a pohody, které jsem si od něho slibovala, ve mně začínal probouzet emoce spíše negativní.
Postavila jsem se pohodářově mamince do cesty s tím, že k zelináři skočím sama. Nevěřícně a vděčně se na mě podívala, vtiskla mi do ruky seznam s nákupem a peněženku a zmizela v koupelně.
Ještě jednou jsem se ode dveří otočila, jestli si to ten pohodový tlusťoch nerozmyslel a nepůjde se mnou, ale byl skloněn ke křížovce a nic jiného nevnímal. Když jsem se vrátila s nákupem, měl už doluštíno, hledal na stole televizní ovládač a byl nezvykle rozhozen. To bylo poprvé, kdy ztratil svůj klidný výraz. Z koupelny se ozýval zvuk fénu a za chvíli se z ní vynořila maminka s vysušenou hlavou. Ještě když jsme se ráno navzájem představovaly, docela jsem si ji uměla představit jako svojí budoucí tchýni. Teď jsem o tom čím dál více pochybovala.
„Proč jsi mi nepřipomněla že je fotbal,“ zabručel na ni synáček a pustil televizi.
Neodpověděla a začala vybalovat nákup, který jsem položila na stůl. Přisedla jsem opět ke svému milému, který mi byl milý čím dál míň, a to nejen proto, že čučel na fotbal, která já bytostně nesnáším. Jak někoho může bavit to pobíhání šílenců po trávníku? Že to baví ty, co tam pobíhají, se nedivím, mají alespoň pohyb a ty astronomické honoráře, jaké pobírají, určitě stojí zato. Ale dřepět v křesle a koukat na to?
Nebylo by ještě jedno kafe?“ ozval se a maminka okamžitě pustila z rukou květák, který právě vyndala z tašky a začala vařit další kávu. Zatímco můj původně potencionální, ale teď už definitivně bývalý snoubenec se bavil fotbalem, já se nudila a pozorovala maminku běhající po kuchyni. Po uklizení zeleniny přinesla z chodby tašku, kterou jsme přivezli. Když tu kabelu ráno pohodář dával do auta, mylně jsem se domnívala, že je v ní bonboniéra, láhev vína, nebo nějaké jiné dárky pro mámu. Ale ta z ní začala vytahovat jeho špinavé prádlo a skládat jiné, už čisté. Pochopila jsem, že místo proklamovaného pomáhání na baráčku, si pohodář k matce jezdí hlavně kvůli jídlu a praní prádla. Však také většinu toho, co jsem přinesla od zelináře, cpala maminka do tašky, prý synkovi na přilepšenou. Kdyby to byl nějaký studentík a ona statná ženská, tak bych to chápala. Ale v jeho věku, zatímco ona už je vetchá stařenka...
Takže když uvidíte v rubrice seznámení inzerát se značkou Pohodový pohodář, dávejte si bacha. Čím více je takový člověk v pohodě, tím méně pohody zbývá na ty kolem něj. Dobrosrdečný kliďas nemusí nutně kolem sebe šířit klid, naopak ho může těm ostatním brát, v některých případech je dokonce dohánět k šílenství.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Libuse Palkova | pondělí 9.4.2018 12:45 | karma článku: 29.55 | přečteno: 1749x


Další články blogera

Libuse Palkova

Menhiry na Kladně

Kromě anglického Stonehenge najdete po Evropě spoustu jiných megalitjckých staveb a menhirů-Sardínie, Korsika, Malta, Irsko, megalitické řady ve francouzské Bretani , patří mezi nejznámější. Ale že jsou i na Kladně, to ví málokdo.

18.4.2018 v 18:06 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 433 | Diskuse

Libuse Palkova

Kdeže ty loňské sněhy jsou

Kdysi jsem si zimu bez pořádné lyžovačky neuměla ani představit, jako průvodkyně ale musím být na své nohy- hlavní pracovní nástroj-moc opatrná. Výron kotníku nebo přímo zlomenina, to by pro mě byla tragédie.

17.4.2018 v 17:11 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 966 | Diskuse

Libuse Palkova

Proč nám stát ničí zdraví?

Česko chce požádat o výjimku, aby smělo dál ohrožovat životy svých obyvatel. Brusel nám zakázal používat rumovou tresť, protože obsahuje karcinogenní látky. A místo aby se nám stát omluvil, že nám ničil zdraví, chce pokračovat.

16.4.2018 v 18:01 | Karma článku: 18.90 | Přečteno: 1726 | Diskuse

Libuse Palkova

Nejdůležitější mužský orgán

LIdské tělo je složeno z mnoha orgánů, jeden bez druhého by nemohly existovat, (snad pouze v laboratorních podmínkách), takže jen vše dohromady, v dokonalé souhře a harmonii, vytváří funkční organismus zvaný člověk.

15.4.2018 v 18:33 | Karma článku: 19.09 | Přečteno: 1592 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Blog Info

Bloger roku 2017 - finále je tu. Hlasujte a vyhrajte!

Tradiční anketa Bloger roku má za sebou první, nominační fázi. Je tedy jasno, kdo se bude ucházet o mety nejvyšší. Hlasujte i vy a vyhrajte ceny s blogem iDNES.cz!

19.4.2018 v 9:00 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 1619 | Diskuse

Tomáš Králíček

Cílevědomá a nezlomná. Ruská ranařka Maria Šarapovová dnes slaví

Když si v roce 2004 smlsla ve finále Wimbledonu na dvojnásobné obhájkyni titulu Sereně Williamsové, ze sedmnáctileté Marie Šarapovové se takřka přes noc stala překvapivá světová hvězda. Víte ale, jaký je její život?

19.4.2018 v 8:26 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 367 | Diskuse

Frantisek Sklenar

No Point to Worry about... 2018.04.19.

Blog o veciach, ktorými nemá zmyslel sa trápiť... ak sa Vám páči, čo vidíte, prosím zdieľajte. Ak nie...

19.4.2018 v 1:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Terezie Čerbáková

Pidilidi pod mikroskopem

Pidičlověk je savec obývající naši planetu. Anatomicky je shodný s maxičlověkem. Přesto jeho piditělo a pidimozek vykazuje mnoho odlišných znaků, které jsou připisovány krátkému pobytu na naší planetě.

18.4.2018 v 21:55 | Karma článku: 7.72 | Přečteno: 142 | Diskuse

Libuse Palkova

Menhiry na Kladně

Kromě anglického Stonehenge najdete po Evropě spoustu jiných megalitjckých staveb a menhirů-Sardínie, Korsika, Malta, Irsko, megalitické řady ve francouzské Bretani , patří mezi nejznámější. Ale že jsou i na Kladně, to ví málokdo.

18.4.2018 v 18:06 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 433 | Diskuse
VIP
Počet článků 479 Celková karma 18.95 Průměrná čtenost 1404

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.