Jak mi pár lahví vína zachránilo život

O tom že nestřídmá konzumace alkoholu škodí zdraví není pochyb, ale já mám důkaz který ukazuje, že v některých specifických případech vám alkohol naopak může zachránit život.

V důsledku nehod zemřou ročně na silnicích statisíce lidí, ale nejen na silnicích, někdy si nemůžete být jisti ani na chodníku. Já vám takhle jednou jdu z obchodu s plnýma taškama, a najednou přímo přede mnou zaparkoval autobus.

Bylo štěstí, že se trefil do sloupku, kdyby to bylo o pár centimetrů dále, tak by projel rovnou těmi prosklenými dveřmi a běda tomu, kdo byl vevnitř. A ještě větší štěstí, že tam právě nikdo nestál nebo neprocházel, protože by ho ten autobus přišpendlil rovnou k té zdi. Přestože jsem byla otřesená a vyděšená, jako správná zuřivá reportérka jsem hned  položila tašky s nákupem na zem, vytáhla mobil a začala fotit. Na záchranu tam už byli jiní, pohotovější než já.

No a jak s tím souvisí ten alkohol?

Právě ten den měli totiž v akci v jednom nejmenovaném supermarketu velice dobré červené italské víno, a tak jsem pár lahví koupila. Do foroty, kdyby přišla návštěva tak ať mám něco v zásobě. A jak jsem měla ty tašky těžké, šla jsem hrozně pomalu, spíš jsem se vlekla, no nekupte to když se to vyplatí, a už asi tušíte, co chci říct.

Právě ty těžké tašky plné vína mě zachránily-kdyby v nich měla jen lehký jogurt a rohlíky, šla bych mnohem rychleji (máma mi vždycky říkala že lítám jako bych měla u zadku zapálenou koudel) a je velmi pravděpodobné, že bych byla v nepravý čas na nepravém místě, tedy přesně tam, kde ten autobus zaparkoval. Zřejmě by mě smetl i s tím zdravým jogurtem, nebo jak výše řečeno, přišpendlil přímo na tu stěnu.

Snad ani nemusím dodávat, že hned  po příchodu domů jsem jednu láhev otevřela, abych oslavila své znovuzrození. Představa, že ze mně mohl být jen červený flek na modré zdi, ještě hned pod rozvodem elektrického vedení, opravdu nebyla příjemná. A protože mi víno chutnalo, když jsem se vzpamatovala, šla jsem přikoupit ještě pár lahvinek a po cestě jsem nafotila, jak to na místě vypadalo po odklizení. Je dost neuvěřitelné že se řidička-ano pánové za volantem seděla žena a umím si představit ty  vaše poznámky-narazila právě do tak úzkého sloupku mezi garáží a výkladem. Což podle mě naopak dokazuje, že ženy za volantem jsou třída-no kdo z vás by se dokázal trefit?

Závěr z toho všeho zní-ikdyž nevyvracím  tvrzení odborníků že alkohol zabíjí,  já můžu říct, že mě do slova a do písmene zachránil život.

Autor: Libuše Palková | sobota 7.4.2018 10:01 | karma článku: 21,96 | přečteno: 1072x
  • Další články autora

Libuše Palková

Veřejná omluva

28.4.2019 v 6:35 | Karma: 10,61

Libuše Palková

Libo-li koprolit?

25.4.2019 v 11:07 | Karma: 5,53

Libuše Palková

Konec světa

24.4.2019 v 10:43 | Karma: 8,72

Libuše Palková

Sybila s bobkový listem

20.4.2019 v 21:15 | Karma: 18,28

Libuše Palková

Rozkvetlé Kladno

19.4.2019 v 21:11 | Karma: 17,38

Libuše Palková

Hysteron proteron

18.4.2019 v 7:08 | Karma: 18,89

Libuše Palková

Nevěstinec v koncentráku

16.4.2019 v 13:10 | Karma: 22,90

Libuše Palková

Nechceme imigranty

15.4.2019 v 13:37 | Karma: 15,76

Libuše Palková

Pražská náplava na Kladně

13.4.2019 v 19:22 | Karma: 22,18

Libuše Palková

Jack Rozparovač podruhé

10.4.2019 v 9:33 | Karma: 14,42
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik