Eritrejští uprchlíci v Tel Avivu

Podle italského listu Corriere della Sera dochází v Izraeli k zneužívání uprchlíků. Nemají přístup ke zdravotní péči, vykonávají ty nejhorší práce a ženy a děti končí v obchodu s prostitucí.

Předkládám zkrácený překlad, celý text najdete na http://www.corriere.it/esteri/18_aprile_03/gli-eritreitorturati-casainvisibili-tel-aviv-345a93a0-373f-11e8-b6e2-a808a444e7a2.shtml

«Gli eritrei torturati a casa, invisibili a Tel Aviv

La fondatrice della ong Ghandi Alganesh Fessaha racconta il viaggio dei suoi connazionali verso Israele passando dal Sinai. Tra abusi tremendi e torture

di Marta Serafini Doktorka Alganesh Fessaha popsala reportérce zmíněného listu čím si procházejí eritrejští uprchlíci.Z 38 tisíc imigrantů žijících v Izraeli jich je 28 tisíc právě z Eritree. Utíkají nejen kvůli hladu, ale kvůli diktatuře která je tam již 25 let. Mladí lidé odmítají vojenskou službu a odchází do Sudánu, kde na ně čekají beduínští převaděči. Kdo na to má, zaplatí 2000 euro, ostatní jsou zadrženi a mučeni, jejich rodiny jsou kontaktovány a vydírány, aby za své rodinné příslušníky zaplatily, ženy a děti jsou opakovaně znásilňovány. Hovoří se i  odebírání orgánů.Těla těch, kteří nepřežijí, zůstávají nepohřbena na poušti. Ti kteří se do Izraele dostanou, žijí v jižní části Tel Avivu, kde zažívají diskriminaci a násilí (v roce 2016 byl  mladý Eritrejec dokonce zabit).  Izraelský premiér chystal dohodu podle ním měli tito uprchlíci být přemístěni do Ruandy a Ugandy výměnou za zbraně. Nutno zmínit, že mladí Izraelci proti těmto deportacím protestovali. Podle autorky je ironií, že země jako Izrael a Rwanda, jejichž obyvatelé v minulosti zakusili genocidu, se dohodnou na odsunutí tisíců osob bez ohledu na to, co tito lidé už vytrpěli.Většina těch , kteří byli do Rwandy či Ugandy odsunuti, tam samozřejmě nezůstanou a snaží se znovu utéci, tentokrát přes Lybii

«In Sinai sono stati compiuti tra i crimini piu gravi contro l’umanita, smettiamola di parlare di reinsediamenti e usiamo la parola piu corretta: deportazioni». La dottoressa Alganesh Fessaha, 62 anni, fondatrice della Ong Ghandi, ha visto da vicino l’orrore vissuto dai rifugiati eritrei in Israele e, per salvarli (ne ha liberati migliaia), ha rischiato lei stessa la vita.

Dei 38 mila migranti presenti in Israele, 28 mila sono eritrei. Da cosa scappano?

«In Eritrea la dittatura di Isaias Afewerki, al potere da 25 anni, impone il servizio militare a uomini e donne. I giovani se ne vanno perché non vogliono trasformarsi in schiavi, oltre che per la mancanza di cibo e lavoro».

«Ogni tipo di tortura e di orrore. Una volta passati in Sudan i migranti finiscono nella rete dei passeur beduini. A chi e in grado di pagare vengono chiesti duemila euro, poi donne, uomini e bambini, passano di mano in mano, anche 5 volte. E ad ogni passaggio vengono torturati, affinché chiedano ai familiari rimasti a casa di pagare i riscatti. Ho sentito di persona le telefonate e le grida di dolore, ho ascoltato i racconti delle torture con la plastica fusa, dei capelli dati alle fiamme con il kerosene, le botte e la privazione di cibo e acqua. Le assicuro, sono parole che non si dimenticano. Le donne e i bambini vengono violentati anche 5 o sei volte al giorno. A chi non e in grado di pagare vengono espiantati gli organi. I corpi di chi non ce l’ha fatta sono stati abbandonati nel deserto senza nessuna sepoltura». 

Che tipo di vita hanno gli eritrei che vivono in Israele?

«Vivono per lo piu nella zona sud di Tel Aviv. Sono invisibili, non hanno diritto all’assistenza sanitaria, fanno lavori umili e spesso finiscono in galera. La maggior parte delle donne cade nel traffico della prostituzione. Stessa sorte subiscono i minori non accompagnati. E non mancano i casi di discriminazione e di violenza (nel 2016 un ragazzo e morto dopo che gli hanno dato fuoco)».

Il programma di Netanyahu prevedeva il ricollocamento in Ruanda e Uganda....

«E tragicamente ironico che Paesi come Israele e il Ruanda le cui popolazioni hanno conosciuto il genocidio si accordino per deportare migliaia di persone. Con il Ruanda sono stati fatti accordi in cambio di armi senza tenere conto delle sofferenze gia subite da queste persone. Ma va ricordato come i giovani israeliani siano scesi in piazza per protestare contro queste deportazioni».

Chi e stato rimandato in Ruanda e Uganda ci rimane? «No, la maggior parte ritenta il viaggio, magari provando la rotta libica verso l’Italia».

3 aprile 2018 (modifica il 3 aprile 2018 | 15:05)              

 

Autor: Libuše Palková | pátek 6.4.2018 19:48 | karma článku: 13,11 | přečteno: 1525x
  • Další články autora

Libuše Palková

Veřejná omluva

28.4.2019 v 6:35 | Karma: 10,61

Libuše Palková

Libo-li koprolit?

25.4.2019 v 11:07 | Karma: 5,53

Libuše Palková

Konec světa

24.4.2019 v 10:43 | Karma: 8,72

Libuše Palková

Sybila s bobkový listem

20.4.2019 v 21:15 | Karma: 18,28

Libuše Palková

Rozkvetlé Kladno

19.4.2019 v 21:11 | Karma: 17,38

Libuše Palková

Hysteron proteron

18.4.2019 v 7:08 | Karma: 18,89

Libuše Palková

Nevěstinec v koncentráku

16.4.2019 v 13:10 | Karma: 22,90

Libuše Palková

Nechceme imigranty

15.4.2019 v 13:37 | Karma: 15,76

Libuše Palková

Pražská náplava na Kladně

13.4.2019 v 19:22 | Karma: 22,18

Libuše Palková

Jack Rozparovač podruhé

10.4.2019 v 9:33 | Karma: 14,42
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik