Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Eritrejští uprchlíci v Tel Avivu

6. 04. 2018 19:48:48
Podle italského listu Corriere della Sera dochází v Izraeli k zneužívání uprchlíků. Nemají přístup ke zdravotní péči, vykonávají ty nejhorší práce a ženy a děti končí v obchodu s prostitucí.

Předkládám zkrácený překlad, celý text najdete na http://www.corriere.it/esteri/18_aprile_03/gli-eritreitorturati-casainvisibili-tel-aviv-345a93a0-373f-11e8-b6e2-a808a444e7a2.shtml

«Gli eritrei torturati a casa, invisibili a Tel Aviv

La fondatrice della ong Ghandi Alganesh Fessaha racconta il viaggio dei suoi connazionali verso Israele passando dal Sinai. Tra abusi tremendi e torture

di Marta Serafini Doktorka Alganesh Fessaha popsala reportérce zmíněného listu čím si procházejí eritrejští uprchlíci.Z 38 tisíc imigrantů žijících v Izraeli jich je 28 tisíc právě z Eritree. Utíkají nejen kvůli hladu, ale kvůli diktatuře která je tam již 25 let. Mladí lidé odmítají vojenskou službu a odchází do Sudánu, kde na ně čekají beduínští převaděči. Kdo na to má, zaplatí 2000 euro, ostatní jsou zadrženi a mučeni, jejich rodiny jsou kontaktovány a vydírány, aby za své rodinné příslušníky zaplatily, ženy a děti jsou opakovaně znásilňovány. Hovoří se i odebírání orgánů.Těla těch, kteří nepřežijí, zůstávají nepohřbena na poušti. Ti kteří se do Izraele dostanou, žijí v jižní části Tel Avivu, kde zažívají diskriminaci a násilí (v roce 2016 byl mladý Eritrejec dokonce zabit). Izraelský premiér chystal dohodu podle ním měli tito uprchlíci být přemístěni do Ruandy a Ugandy výměnou za zbraně. Nutno zmínit, že mladí Izraelci proti těmto deportacím protestovali. Podle autorky je ironií, že země jako Izrael a Rwanda, jejichž obyvatelé v minulosti zakusili genocidu, se dohodnou na odsunutí tisíců osob bez ohledu na to, co tito lidé už vytrpěli.Většina těch , kteří byli do Rwandy či Ugandy odsunuti, tam samozřejmě nezůstanou a snaží se znovu utéci, tentokrát přes Lybii

«In Sinai sono stati compiuti tra i crimini più gravi contro l’umanità, smettiamola di parlare di reinsediamenti e usiamo la parola più corretta: deportazioni». La dottoressa Alganesh Fessaha, 62 anni, fondatrice della Ong Ghandi, ha visto da vicino l’orrore vissuto dai rifugiati eritrei in Israele e, per salvarli (ne ha liberati migliaia), ha rischiato lei stessa la vita.

Dei 38 mila migranti presenti in Israele, 28 mila sono eritrei. Da cosa scappano?

«In Eritrea la dittatura di Isaias Afewerki, al potere da 25 anni, impone il servizio militare a uomini e donne. I giovani se ne vanno perché non vogliono trasformarsi in schiavi, oltre che per la mancanza di cibo e lavoro».

«Ogni tipo di tortura e di orrore. Una volta passati in Sudan i migranti finiscono nella rete dei passeur beduini. A chi è in grado di pagare vengono chiesti duemila euro, poi donne, uomini e bambini, passano di mano in mano, anche 5 volte. E ad ogni passaggio vengono torturati, affinché chiedano ai familiari rimasti a casa di pagare i riscatti. Ho sentito di persona le telefonate e le grida di dolore, ho ascoltato i racconti delle torture con la plastica fusa, dei capelli dati alle fiamme con il kerosene, le botte e la privazione di cibo e acqua. Le assicuro, sono parole che non si dimenticano. Le donne e i bambini vengono violentati anche 5 o sei volte al giorno. A chi non è in grado di pagare vengono espiantati gli organi. I corpi di chi non ce l’ha fatta sono stati abbandonati nel deserto senza nessuna sepoltura».

Che tipo di vita hanno gli eritrei che vivono in Israele?

«Vivono per lo più nella zona sud di Tel Aviv. Sono invisibili, non hanno diritto all’assistenza sanitaria, fanno lavori umili e spesso finiscono in galera. La maggior parte delle donne cade nel traffico della prostituzione. Stessa sorte subiscono i minori non accompagnati. E non mancano i casi di discriminazione e di violenza (nel 2016 un ragazzo è morto dopo che gli hanno dato fuoco)».

Il programma di Netanyahu prevedeva il ricollocamento in Ruanda e Uganda....

«È tragicamente ironico che Paesi come Israele e il Ruanda le cui popolazioni hanno conosciuto il genocidio si accordino per deportare migliaia di persone. Con il Ruanda sono stati fatti accordi in cambio di armi senza tenere conto delle sofferenze già subite da queste persone. Ma va ricordato come i giovani israeliani siano scesi in piazza per protestare contro queste deportazioni».

Chi è stato rimandato in Ruanda e Uganda ci rimane? «No, la maggior parte ritenta il viaggio, magari provando la rotta libica verso l’Italia».

3 aprile 2018 (modifica il 3 aprile 2018 | 15:05)

Autor: Libuse Palkova | pátek 6.4.2018 19:48 | karma článku: 12.50 | přečteno: 1507x


Další články blogera

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Libuse Palkova

Parohy jako umělecké dílo

Mohou být parohy, rýč nebo vysavač považovány za umělecký artefakt? A proč ne? Na vernisáži Pavla Holečka, o které jsem vás informovala v předchozím blogu, najdete kromě hracích obrazů a soch i tyhle zdánlivě obyčejné předměty.

18.9.2018 v 16:25 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 548 | Diskuse

Libuse Palkova

Hrací obrazy

Na Kladenském zámečku máme hrací obrazy. Ne ve smyslu, že si s nimi můžete hrát, ale hrát na ně, jako na hudební nástroje. Když se to umí, tak vydávají tóny celkem příjemné. A kdyby jen hrací obrazy, my tu máme i hrací skulptury.

17.9.2018 v 16:48 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 618 | Diskuse

Libuse Palkova

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme

Toto heslo už dávno neplatí, primátorka Adriana Krnáčová jedná přesně opačně, ale abychom jí nekřivdili, už i před ní šlo vedení města ochotně na ruku zahraničním investorům, kteří občas "za hubičku" získali lukrativní pozemky.

14.9.2018 v 17:20 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Zíma

Kdo vlastně vládne na Pražském hradě.

  Když dnes a denně slyšíte vtipy o poměrech na Pražském hradě, dřív nebo později dojdete k znepokojivému zjištění, že vlastně nevíte, co se za jeho zdmi v současných týdnech děje.

19.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 15.16 | Přečteno: 311 |

Václav Poddaný

Pojďme schovat problémy za 50 migrantů z Afriky

Hra s názvem: ,,50 malých černoušků" aneb jak se v republice schovávají problémy pod problémy, může pomalu začít :)

19.9.2018 v 16:32 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 611 | Diskuse

Michal Pohanka

Mrčení jehňátek

Aneb "Život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí u soulože," jak praví úspěšný český básník Krchovský. Aneb blogující břídil opět v akci...

19.9.2018 v 16:24 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 246 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Nedělejte z nás pitomce a řekněte, kolik jim je. Zasloužíme pravdu a fér hru!

V případě přijetí sirotků je, zdá se, největším problémem, že se nám neříká pravda. A přitom, my jsme dávno zvyklí se v pravdách pohybovat a taky pravdu říkat. Lže se nám o věku "dětí". Mlží se, nám se tohle nelíbí, nejsme pitomci

19.9.2018 v 14:38 | Karma článku: 22.89 | Přečteno: 1471 | Diskuse

Antonín Mareš

Historie vývoje Českého národa za posledních 100 let.

Náš národ procházel velkými dějinnými zvraty od obnovení své samostatnosti v roce 1918 až po dnešek. V roce 1918 vzniká naše Československá republika. K tomu dochází po 300 letech,

19.9.2018 v 14:33 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 153 | Diskuse
VIP
Počet článků 601 Celková karma 18.88 Průměrná čtenost 1449

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz