Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bohyně ekonomie lynčuje lékaře?

5. 04. 2018 16:57:29
Minulý týden musela Mělnická nemocnice omezit příjem pacientů, protože celá třetina lékařů odmítá dělat přesčasy. Nepříznivá ekonomická situace má určitě vliv na to, že spousta doktorů odchází do ciziny, kde mají lepší podmínky.

Tím spíše je zarážející, jak vehementně se blogerka a ekonomka paní Šichtářová pustila do lékaře, který se údajně velmi agresivně a arogantně zachoval k pacientce, která chtěla zůstat se dítětem na Jipce.

Netroufla bych si, jako paní Šichtářová, posuzovat situaci, u které jsem nebyla osobně a nevím tudíž, jestli ta paní lékaře nevyprovokovala, jestli naopak nebyla agresivní ona. Většinou se zastávám žen, ale v tomto případě by byla skutečně opatrná. Paní Šichtářová například tvrdí, že vzhledem k tomu, že matka odmítající odejít byla v šestinedělí, měl k ní lékař být ohleduplnější a brát na to ohled.

Já si říkám, jestli by to nemělo být i naopak, vzhledem k notoricky známému přetěžování lékařů, o čemž svědčí i výše citovaný příklad nemocnice v Mělníce. Dlouho se mluví o nedostatku lékařů, , kteří musí sloužit časté přesčasy, a díky špatné ekonomické situaci nemocnic musí často řešit nejrůznější problémy, by se mělo uvážit, že i on mohl být prostě jen přetažený a unavený, a tak zareagoval jinak, než by reagoval v normální situaci, kdyby byl odpočatý a nebyl ve stresu. Být lepší finanční situace nemocnic, možná by se i podobné situace daly řešit jinak, třeba poskytnutím místa pro rodiče, které chtějí být se svým dítětem. Ale odsuzovat hned lékaře pro aroganci-i to mi přišlo trochu arogantní. od někoho, kdo tam nebyl. Občas čteme o mnohem závažnějších pochybení ve zdravotnictví, ale tak hysterický blog vyzývající téměř k lynčování daného lékaře, jako v tomto případě, tu už dlouho nebyl.

Kdyby ekonomové dělali to co mají, místo aby se stavěli do role osvícených kritiků a radili lékařům co mají a co nemají, tak by možná ekonomická situace u nás mohla vypadat jinak.

A ještě jedna zprávička mě minulý týden zaujala-irácká matka, kterou naše policie zastavila při pokusu dostat se do Německa, se konečně po několika měsících shledala se svými syny. Mladšímu byly pouhé tři roky, a spolu s třináctiletým bratrem byl převaděči úspěšně dopraven do Německa, což se zbytku rodiny-tedy matce s otcem a s dcerou, už nepodařilo a zůstali na našem území. Jaké asi bylo zoufalství matky, když několik měsíců nevěděla, co s jejími syny je. Ve srovnání s matkou z výše zmíněného případu, která věděla, že dítě nechává v odborných rukou lékařů v nemocnici, tedy na bezpečném místě, je to situace nesrovnatelná.

Z ubytovny, kam byl zbytek irácké rodiny převezen, se snažili české úřady přesvědčit, že těm dvěma hochům jde o život, ale nebyli vyslyšeni. Chlapci prý několik týdnů trávili na nádraží, v zimě a o hladu. Nevím co by paní Šichtářová poradila této matce-asi aby vyškrábala policistům a pracovníků ubytovny oči za to, že ji za jejími syny nechtěli pustit? Někdy řešíme prkotiny a považujeme je za neštěstí aniž bychom si uvědomili, co je skutečné neštěstí a jak vypadá. Ale před tím někteří radši zavírají oči..

Autor: Libuse Palkova | čtvrtek 5.4.2018 16:57 | karma článku: 22.35 | přečteno: 2243x


Další články blogera

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 1007 | Diskuse

Libuse Palkova

Parohy jako umělecké dílo

Mohou být parohy, rýč nebo vysavač považovány za umělecký artefakt? A proč ne? Na vernisáži Pavla Holečka, o které jsem vás informovala v předchozím blogu, najdete kromě hracích obrazů a soch i tyhle zdánlivě obyčejné předměty.

18.9.2018 v 16:25 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 548 | Diskuse

Libuse Palkova

Hrací obrazy

Na Kladenském zámečku máme hrací obrazy. Ne ve smyslu, že si s nimi můžete hrát, ale hrát na ně, jako na hudební nástroje. Když se to umí, tak vydávají tóny celkem příjemné. A kdyby jen hrací obrazy, my tu máme i hrací skulptury.

17.9.2018 v 16:48 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 617 | Diskuse

Libuse Palkova

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme

Toto heslo už dávno neplatí, primátorka Adriana Krnáčová jedná přesně opačně, ale abychom jí nekřivdili, už i před ní šlo vedení města ochotně na ruku zahraničním investorům, kteří občas "za hubičku" získali lukrativní pozemky.

14.9.2018 v 17:20 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Zíma

Kdo vlastně vládne na Pražském hradě.

  Když dnes a denně slyšíte vtipy o poměrech na Pražském hradě, dřív nebo později dojdete k znepokojivému zjištění, že vlastně nevíte, co se za jeho zdmi v současných týdnech děje.

19.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 253 |

Václav Poddaný

Pojďme schovat problémy za 50 migrantů z Afriky

Hra s názvem: ,,50 malých černoušků" aneb jak se v republice schovávají problémy pod problémy, může pomalu začít :)

19.9.2018 v 16:32 | Karma článku: 24.14 | Přečteno: 595 | Diskuse

Michal Pohanka

Mrčení jehňátek

Aneb "Život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí u soulože," jak praví úspěšný český básník Krchovský. Aneb blogující břídil opět v akci...

19.9.2018 v 16:24 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 238 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Nedělejte z nás pitomce a řekněte, kolik jim je. Zasloužíme pravdu a fér hru!

V případě přijetí sirotků je, zdá se, největším problémem, že se nám neříká pravda. A přitom, my jsme dávno zvyklí se v pravdách pohybovat a taky pravdu říkat. Lže se nám o věku "dětí". Mlží se, nám se tohle nelíbí, nejsme pitomci

19.9.2018 v 14:38 | Karma článku: 22.73 | Přečteno: 1424 | Diskuse

Antonín Mareš

Historie vývoje Českého národa za posledních 100 let.

Náš národ procházel velkými dějinnými zvraty od obnovení své samostatnosti v roce 1918 až po dnešek. V roce 1918 vzniká naše Československá republika. K tomu dochází po 300 letech,

19.9.2018 v 14:33 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 147 | Diskuse
VIP
Počet článků 601 Celková karma 18.86 Průměrná čtenost 1449

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz