Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kladno stokrát jinak

4. 04. 2018 12:23:35
Mám doma kuchařku Těstoviny stokrát jinak, což mě inspirovalo k titulu tohoto blogu. Když se toulám po Kladně, napadá mě často, že i tohle město má spoustu tváří a podob. Bydlím tu dva a půl roku, ale pořád objevuji nové věci.

Když jsem se do Kladna před časem přistěhovala, jako rodilá Pražačka a velkoměstská holka jsem si v duchu tak trochu pochybovačně říkala: No co vy Kladeňáci mi tady chcete předvádět? Co tu máte co já v Praze neviděla?

Ale musím připustit, že jsem byla mile překvapena, a vlastně jsem pokaždé, když se zatoulám na nějaké nové místo. Kladno není jen omšelé industriální město s panelákovými sídlišti na periferii, ale dá se tu najít spousta zajímavých zákoutí.

Rudá záře nad bílým zasněženým Kladnem

Když se zima vydaří, tak se i černé Kladno stane sněhové bílým-bílá bělejší než bílá.

Máme tu dokonce i Václavák jako v Praze, jen tady není hlavním náměstím, jen takovým vedlejším.

Máme tu také Spartu jako na Letné v Praze-mimochodem jedna kladenská restaurace se skutečně jmenuje Letná. Ale místo fotbalu tu je sport číslo jedna samozřejmě hokej. Kdo by neznal kladenské Rytíře.

Na Kladně máme dokonce metro-ikdyž spíš jen jako recesi a eskalátory jsou stále mimo provoz, ale vzhledem k tomu, že jsou všude kolem doly, tak stačí do šachet a důlních chodeb položit koleje a bude to. Hotová brnkačka.. Možná to bude dřív než v Praze ten úsek vedoucí na letiště.

Přestože tedy máme většinu vymožeností jako v Praze, najdete tu i taková romantická zákoutí, že si připadáte jak někde na venkově. Občas potkáte Kladeňáka který místo psa venčí koně.

Je tu také spousta kulturních akcí, na které přijíždí i tak vynikající hudební uskupení, jako je Spiritual kvintet jednou tu byli dokonce Uriah Heep. Skuteční, žádná napodobenina revival

Také se tu dbá na úpravu veřejného prostoru, tahle lavička určitě nestála tolik, jako ta slavná Havlova v Praze 6 v Dejvicích. Vlastně asi nestála vůbec nic, majitel naopak ještě ušetřil za odvoz do sběrného dvora, a rozhodně se na ní líp sedí než na té umělecké za statisíce..

Na Kladně je také spousta soch a památníků, a některé plastiky jsou docela kuriózní, třeba tahle zauzlenina vypadá jako obří trojrozměrný preclík.

Tyhle sloupy zase evokují naváděcí dráhu pro přistání ufounů-vzhledem k tomu, že letiště není zas tak daleko, tak možná nouzová letištní plocha pro letadla, která se na letiště Václa Havla netrefí a minou ho.

Máme tu také zajímavé zábradlí, které vypadá jako hřbet nějakého prehistorického tvora.

Tohle zas má být údajně delfín, ale spíš to vypadá jako pánské přirození, jehož majitel zkoušel jednu z poloh Kamásútry zvanou šroubovák.

A na závěr stříbrná koule zvaná pomeranč, kterou jsem zde už představila v blogu o přistání UFA na Kladně-ale tady ještě z jiného úhlu.

Autor: Libuse Palkova | středa 4.4.2018 12:23 | karma článku: 19.04 | přečteno: 1330x


Další články blogera

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 1008 | Diskuse

Libuse Palkova

Parohy jako umělecké dílo

Mohou být parohy, rýč nebo vysavač považovány za umělecký artefakt? A proč ne? Na vernisáži Pavla Holečka, o které jsem vás informovala v předchozím blogu, najdete kromě hracích obrazů a soch i tyhle zdánlivě obyčejné předměty.

18.9.2018 v 16:25 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 548 | Diskuse

Libuse Palkova

Hrací obrazy

Na Kladenském zámečku máme hrací obrazy. Ne ve smyslu, že si s nimi můžete hrát, ale hrát na ně, jako na hudební nástroje. Když se to umí, tak vydávají tóny celkem příjemné. A kdyby jen hrací obrazy, my tu máme i hrací skulptury.

17.9.2018 v 16:48 | Karma článku: 11.46 | Přečteno: 618 | Diskuse

Libuse Palkova

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme

Toto heslo už dávno neplatí, primátorka Adriana Krnáčová jedná přesně opačně, ale abychom jí nekřivdili, už i před ní šlo vedení města ochotně na ruku zahraničním investorům, kteří občas "za hubičku" získali lukrativní pozemky.

14.9.2018 v 17:20 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Zíma

Kdo vlastně vládne na Pražském hradě.

  Když dnes a denně slyšíte vtipy o poměrech na Pražském hradě, dřív nebo později dojdete k znepokojivému zjištění, že vlastně nevíte, co se za jeho zdmi v současných týdnech děje.

19.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 279 |

Václav Poddaný

Pojďme schovat problémy za 50 migrantů z Afriky

Hra s názvem: ,,50 malých černoušků" aneb jak se v republice schovávají problémy pod problémy, může pomalu začít :)

19.9.2018 v 16:32 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 601 | Diskuse

Michal Pohanka

Mrčení jehňátek

Aneb "Život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí u soulože," jak praví úspěšný český básník Krchovský. Aneb blogující břídil opět v akci...

19.9.2018 v 16:24 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 241 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Nedělejte z nás pitomce a řekněte, kolik jim je. Zasloužíme pravdu a fér hru!

V případě přijetí sirotků je, zdá se, největším problémem, že se nám neříká pravda. A přitom, my jsme dávno zvyklí se v pravdách pohybovat a taky pravdu říkat. Lže se nám o věku "dětí". Mlží se, nám se tohle nelíbí, nejsme pitomci

19.9.2018 v 14:38 | Karma článku: 22.73 | Přečteno: 1442 | Diskuse

Antonín Mareš

Historie vývoje Českého národa za posledních 100 let.

Náš národ procházel velkými dějinnými zvraty od obnovení své samostatnosti v roce 1918 až po dnešek. V roce 1918 vzniká naše Československá republika. K tomu dochází po 300 letech,

19.9.2018 v 14:33 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 148 | Diskuse
VIP
Počet článků 601 Celková karma 18.86 Průměrná čtenost 1449

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz