Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Váňův kámen

1. 04. 2018 17:45:41
Pokud vás napadlo, že se jedná o močový kámen slavného žokeje Váni, tak jste vedle, jak ta jedle. Váňův kámen je obří buližníkový šutrák s pamětní deskou, který můžete najít na Kladně, a je pomníkem a holdem práci horníků

Je pravda, že nejslavnější dostihový šampión proslulého žokeje Vání se jmenoval Železník, což sice asociuje kladenské hutě, ale skutečně to nemá s Velkou pardubickou nic společného.

Jedná se o připomínku na horníka Jana Váňu, který v roce 1846 po sérii bezvýsledných pokusů narazil na asi dva metry mocnou sloj. Kámen se mnohokrát stěhoval, kvůli rozšiřujícím se železárnám byl napřed umístěn u dolu Kateřina Josefa, později označoval hrob Jana Váni na kladenském hřbitově, a nakonec byl roku 1950 umístěn před kladenským gymnáziem. Roku 1954 k němu přibylo sousoší mladého a starého horníka, kteří si podávají ruce.

Dnes je uložen na soklu, obloženém šedým mramorem. Na jedné straně jsou zkřížená hornická kladívka a po stranách letopočty-jednak datum nalezení kamene, a pak jeho následného stěhování. Autorem postav je akademický sochař Ladislav Novák Starý havíř má v levé ruce kopáč (špičák) a za pasem olejový kahan. Mladý horník má na hlavě přilbu a na levém rameni sbíječku. Ale nejsou to jediní horníci, které můžete při toulkách Kladnem potkat.

Tato dvě reliéfní sousoší zdatovaná do roku 1923 najdete na nároží budovy bývalé revírní rady. Autorem je V.Zeilman a svým dílem se snažil zobrazit duševní i tělesnou práci spojenou s činností havířů. První dva snímky ukazují kopáče a takzvaného vozače, tedy toho, kdo obsluhoval vozy, a druhý reliéf představuje důlního měřiče a jeho pomocníka.

Jednoho pracanta s helmou můžete potkat i v nejmenovaném kladenském obchodním domě, vypadá skoro jak živý, ale zklamu vás. Ten fešák je z umělé hmoty, možná laminátový, nebo co já vím, co je za materiál.

Tak mě napadá, že to by byl ideální manžel-vypadá dobře, nejí nekecá, nezestárne, nechodí do hospody ani za ženskýma, nemusíte na něj prát ani mu vařit, jen ho občas oprášíte. Nikde jsem na něm nenašla cenovku, ale zkusím zjistit, kolik taková sranda stojí, a případným zájemkyním dám vědět. Třeba kdyby tu někdy byla taková ta akce zaplať jedno - odnes si dvě. To už by se vyplatilo!

foto-autorka

Autor: Libuse Palkova | neděle 1.4.2018 17:45 | karma článku: 12.41 | přečteno: 1165x


Další články blogera

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 1018 | Diskuse

Libuse Palkova

Parohy jako umělecké dílo

Mohou být parohy, rýč nebo vysavač považovány za umělecký artefakt? A proč ne? Na vernisáži Pavla Holečka, o které jsem vás informovala v předchozím blogu, najdete kromě hracích obrazů a soch i tyhle zdánlivě obyčejné předměty.

18.9.2018 v 16:25 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 549 | Diskuse

Libuse Palkova

Hrací obrazy

Na Kladenském zámečku máme hrací obrazy. Ne ve smyslu, že si s nimi můžete hrát, ale hrát na ně, jako na hudební nástroje. Když se to umí, tak vydávají tóny celkem příjemné. A kdyby jen hrací obrazy, my tu máme i hrací skulptury.

17.9.2018 v 16:48 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 618 | Diskuse

Libuse Palkova

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme

Toto heslo už dávno neplatí, primátorka Adriana Krnáčová jedná přesně opačně, ale abychom jí nekřivdili, už i před ní šlo vedení města ochotně na ruku zahraničním investorům, kteří občas "za hubičku" získali lukrativní pozemky.

14.9.2018 v 17:20 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Zíma

Kdo vlastně vládne na Pražském hradě.

  Když dnes a denně slyšíte vtipy o poměrech na Pražském hradě, dřív nebo později dojdete k znepokojivému zjištění, že vlastně nevíte, co se za jeho zdmi v současných týdnech děje.

19.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 15.45 | Přečteno: 324 |

Václav Poddaný

Pojďme schovat problémy za 50 migrantů z Afriky

Hra s názvem: ,,50 malých černoušků" aneb jak se v republice schovávají problémy pod problémy, může pomalu začít :)

19.9.2018 v 16:32 | Karma článku: 24.84 | Přečteno: 615 | Diskuse

Michal Pohanka

Mrčení jehňátek

Aneb "Život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí u soulože," jak praví úspěšný český básník Krchovský. Aneb blogující břídil opět v akci...

19.9.2018 v 16:24 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 254 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Nedělejte z nás pitomce a řekněte, kolik jim je. Zasloužíme pravdu a fér hru!

V případě přijetí sirotků je, zdá se, největším problémem, že se nám neříká pravda. A přitom, my jsme dávno zvyklí se v pravdách pohybovat a taky pravdu říkat. Lže se nám o věku "dětí". Mlží se, nám se tohle nelíbí, nejsme pitomci

19.9.2018 v 14:38 | Karma článku: 23.06 | Přečteno: 1483 | Diskuse

Antonín Mareš

Historie vývoje Českého národa za posledních 100 let.

Náš národ procházel velkými dějinnými zvraty od obnovení své samostatnosti v roce 1918 až po dnešek. V roce 1918 vzniká naše Československá republika. K tomu dochází po 300 letech,

19.9.2018 v 14:33 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 154 | Diskuse
VIP
Počet článků 601 Celková karma 18.88 Průměrná čtenost 1449

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz