Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sprchový gel

29. 03. 2018 18:30:13
O reklamách zde bylo napsáno dost a dost. Pro blogera je to bezedná studnice inspirace. Kdy je však reklama skutečně účinná, a kdy může být naopak vyloženě kontraproduktivní? Nevyhazují za ně výrobce zbytečně peníze?
Nedávno jsem seděla s kamarádem Mirkem v baru a docela dobře jsme se bavili. Mirek je totiž jeden z mála chlapů, se kterým si můžete povídat o čemkoliv. I dnes jsem měla pocit, že si báječně rozumíme, tedy až do okamžiku, kdy jsme se začali bavit o tom pitomým plakátu, co visel na stěně.
Byl to obyčejný plakát, reklama na sprchový gel. Svlečená slečna na něm měla na nejchoulostivějších částech těla bílou nadýchanou pěnu.
„Pěkná roštěnka,“prohodil Mirek a očima hltal bohaté vnady obnažené děvy.
„Není špatná,“ připustila jsem a žárlivě sledovala jeho obdivný pohled, který bohužel nepatřil mně. „Ale nechápu, proč na těch reklamách nejsou mnohem častěji také pěkní obnažení svalovci.“
„Ale prosím tě, koho by to zajímalo?“ vyhrkl bezděčně.
„No třeba mě,“odpověděla jsem důrazně jen abych jeho pozornost přitáhla zpět na sebe.
„Hele, jestli potřebuješ vidět pořádný tělo, tak to dopij a jdem ke mně. Tam ti ukážu jakejkoliv sval, jakej tě bude zajímat,“ zasmál se.
„Nech toho, co blbneš. Nejsem žádná nadržená nymfomanka, Já jen nevím proč se reklamy podbízí chlapům tím, že jim servírují nahé krasotinky.“
„Co je na tom divnýho?“ divil se a s drtivou mužskou logikou mi začal vysvětlovat: “Ženský tělo je od přírody dokonalejší a přitažlivější a tak je docela normální, že v reklamách jsou nahý ženský.“ Takový projev typicky falokratického myšlení mě u Mirka překvapil.
„Přitažlivější?“ opakovala jsem po něm. „ Přitažlivější pro koho? Pro chlapy určitě, ale dovol abych tě ujistila, že pro mě, a většinu normálních ženských, se jako přitažlivější jeví mužský tělo. Ikdyž musím s tebou souhlasit, že co se týče dokonalosti, nejste na tom vy chlapi fakt nejlépe. Sem tam se sice nějakej dokonalej samčí exemplář najde. Ale o to tady nejde. Takováhle reklama přitáhne pozornost spíš mužské polovičky lidstva, zatímco nakupují většinou ženské, protože vy, páni tvorstva, nemáte čas na takové prkotiny jako je nákup. Takže kdo chce prodat sprchový gel, měl by se obracet spíše na ženskou populaci, jakožto potenciálního zákazníka. I ten had v ráji věděl, že když chce lidstvu vnutit jablko, musí na to jít přes Evu.“
Mirek přikývl jako že chápe, že mi jde o tržní myšlení a psychologii prodeje a ne že abych chtěla někoho urážet.
“Navíc ta holka je natolik sexy, že každého chlápka zaujme její tělo, než to, co je tam napsáno. Takže ta reklama se zcela míjí účinkem a výrobce který do ní investoval v podstatě vyhodil peníze.“
„Na tom něco je,“ připustil.
Doufala jsem že změníme téma a začneme se bavit o něčem jiným. Jenže mužská ješitnost je choulostivá věc a já se té Mirkovy předešlým výrokem zřejmě hrozně dotkla.
„Ale cos to říkala o mužské nedokonalosti? Cos myslela tím, že sem tam se dobrej exemplář najde? Ty o chlapech mluvíš jak o hmyzu do sbírky!“
„Ale Mirečku, neblázni, já mluvila o tom, jak fungují tržní zákony a jak uvažují zákazníci, to je vše.“
„Tak proč ty poznámky o nedokonalým mužským tělu?“
„To tys řekl, že ženský tělo je dokonalejší, z toho implicitně vyplývá, že mužský tělo je méně dokonalý...já vlastně jen souhlasila s tvým názorem a dala ti zapravdu, že ženské jsou dokonalá krásná stvoření.“
Uklidněn mým vysvětlením se opět zadíval na plakát:“No jo,, povzdychl zasněně, “ženská krása. To je prostě něco fascinujícího. Vůbec to nemyslím z erotickýho hlediska. Pěkná ženská je jako úžasný přírodní úkaz, umělecký dílo přírody. A protože chlapy jako já jsou v podstatě romantičtí snílkové, tak ženské tělo hodnotíme jako estetický objekt, ne jako cíl nízkých chtíčů.“
Jelikož jsem o Mirkově milostném životě leccos věděla, připadalo mi, že si dělá legraci. Ale budiž, třeba je to ve své podstatě opravdu jen romantický snílek se špatnou pověstí.
„Hlavní jsou správný proporce, ale taky taková ta vnitřní krása.“
„Co myslíš tou vnitřní krásou?“ znejistila jsem.
„No měla by se jemně žensky chovat, vědět co se hodí říkat, být něžná a milá, a tak vůbec.“ Jeho slova mi přišla jako skrytá kritika toho, jak jsem se před chvílí rozjela ohledně mužské nedokonalosti. A navíc se to nápadně shodovalo s tím, co často tvrdívá jeho kamarád Karel, podle něhož je hledání partnerky v podstatě jako nákup v řeznictví – většinou chtěj všichni mladý libový masíčko. Taková telecí kýtička, kuřecí stehýnka nebo krůtí prsíčka, na tom si pošmákne každý rád. Ale vnitřnosti jako mozeček nebo srdce, to už tak na odbyt nejde, to každýmu nejede.
A podobně je to se ženskýma. Hlavně když dobře vypadaj. Ale když moc přemýšlej nebo tahaj do sexu hned city a celý srdce, tak to je otrava. Prostě ženská jako kus masa, které nemluví, nemyslí necítí.“
„Jseš jako Karel,“ vyhrkla jsem.
„No dovol, snad bys mě nesrovnávala s takovým primitivem.
„Ty jsi dneska nějaká zapšklá, nepřeháněj, člověku pohled na nahý tělo zpříjemní život.“
„Souhlas, ale člověk není jen rodu mužského, polovička lidstva jsou ženské, tak proč by se neměl život zpříjemnit i jim?“
„To jako že by v reklamě měli být nahý chlapi? Co svět světem stojí tak je to obráceně... Možná ženský neumí krásu nahého těla náležitě ocenit proto, že nemají tak silně vyvinutý estetický cítění, jako my chlapy.“
Vyprskla jsem: „Tak jen proto, že si kolem sebe fanaticky nevylepujeme fotky nahých playboyů tak nemáme estetický cítění? To bys mě teda rozesmál. A vůbec, když už teda vy pánové máte tak vyvinutý estetický cítění, proč se sami nesnažíte vypadat k světu? Co ty pivní pupky, prsty žlutý od nikotinu, nedbalý oblečení, nemytý mastný kštice, strniště na bradě, nečistá pleť, nemluvě o těch nelibých čichových oparech, které kolem sebe díky nadměrné konzumaci alkoholu a cigaret často šíříte?“
Začal nervózně škubat sáčkem burských oříšků, který nám číšník přinesl spolu s dalšíma dvěma panáky. Když se mu konečně podařilo ho rozervat, buráky se rozletěly po celém stole a on je začal naštvaně sbírat. Jak jsem ho pozorovala, začalo mi ho být líto a uvědomila jsem si, že jsem to trochu přehnala. To co jsem tu právě vylíčila byl prototyp hospodského povaleče nebo pračlověka Janečka. Spousta kluků které znám, vypadá k světu, dbají na sebe a jsou přitažliví. Tak co to tu plácám? Chtěla jsem se mu omluvit, že on mezi takové neandrtálce rozhodně nepatří, jenže on mě, jako už několikrát za dnešní večer, doslova usadil výrokem: „Chlap přece nemusí vypadat jako manekýn, hlavní je, když je inteligentní a tak...“
„Aha, tak ženská musí vypadat dobře, trávit dlouhé hodiny v posilovně a před zrcadlem, cvičit, držet diety, podstupovat plastický operace, to všechno jen proto, aby si vaše estetický cítění přišlo na svý, ale...
„Co to plácáš?“ zarazil mě a hodil si do pusy plnou hrst právě posbíraných buráků.
To se mu to medituje o ženský kráse když se láduje o sto šest. S těmi naditými tvářemi a spoustou drobečků v koutku úst moc esteticky nevypadal. Ale možná mně v tu chvíli jen ovlivnila obyčejná lidská závist – taky bych si zobla pár plodů podzemnice olejné, jenže co ty kalorie? Na oltář ženské krásy jsem tak symbolicky položila další oběť.
„Proč by ženská měla podstupovat všechny tyhle nesmysly, o kterých mluvíš?“ divil se. Setřela jsem z tváře pár drobků, kterými mě poplival a odsekla:. „Protože se jinak těžko vměstná do parametrů, podle kterých vy tu ženskou krásu posuzujete.“
„Trochu přeháníš, nikdo je přece nenutí tohle všechno dělat. Jen hloupý povrchní slepice můžou být ochotný plýtvat časem na takový pomíjivý věci jako je móda a šminky a riskovat zdraví aby si nechaly zvětšovat prsa nebo odsávat tuk z břicha ... no fuj, už jen ta představa...“
Jeho ruka šátrající v sáčku po další dávce slaných arašídů se zastavila. Při pomyšlení nato, co všechno musí něžná polovička lidstva pro krásu vytrpět, ho zřejmě přešla chuť. Bojovnost ale očividně ne.
„A vůbec, když se ženský starají jen o svůj zevnějšek, není divu, že je tak málo geniálních myslitelek. No schválně, jen řekni, kolik je nositelek Nobelovy ceny.“
To od něj bylo opravdu podlé.
„Marie Curie-Sklodowská měla hned dvě,“ reagovala jsem pohotově na tu sprosťárnu. „Ale mluvíme přece o ženské kráse, proč sem pleteš Nobelovku? Napřed tvrdíš, že krása je důležitá estetická hodnota, ale když namítnu, že by chlapi měli aktivně usilovat o svou vlastní mužskou formu krásy, a ne jen pasivně obdivovat krásu ženskou, tak to zamluvíš tím, že je důležitější inteligence a charakter.
Přitom s Karlem jste tu předevčírem prohlašovali, že ženská která moc myslí a citově se váže, tedy když je inteligentní, citlivá a charakterní, tak je vlastně nudná a otravná, protože chlap není na nějaký kecy zvědavej a stačí mu, když se má na co koukat. A když se teda chudák ženská snaží mu vyhovět a vypadat pěkně, tak podle toho co jsi právě řekl, je jen hloupá povrchní slepice. To je klasický příklad neschopnosti udržet logiku argumentace.“
Uraženě se na mě díval ale neodpovídal.
„Povrchní je snad spíš chlap, který svou partnerku hodnotí jen podle vzhledu, zatímco ženská, která se dokáže zamilovat do nevzhledného opičáka, protože umí ocenit jeho inteligenci a charakter, které, jak jsi sám právě řekl jsou podstatnější než zevnějšek, tím naopak dokazuje, že vůbec povrchní slepice není.“
Trochu jsem se po tom dlouhém složitém souvětí zadýchala, ale zároveň jsem na něj byla pyšná. A taky zvědavá co na to Mirek řekne. Beze slova do sebe hodil zbytek panáka a mrkl na hodinky:
“Hele je mi líto ale musím běžet. Proberem to jindy. Pá.“
Než jsem se nadála, seděla jsem tam sama a připadala si jako po ledové sprše, zatímco slečna sprchující se na obrázku přede mnou se na mě škodolibě šklebila. Chtěla jsem se na ni vrhnout a servat ji ze stěny. Ale pak jsem si řekla, že mi ta káča za tu námahu vůbec nestojí. Zavolala jsem na číšníka že zaplatím.
Venku foukal studený vítr a začalo poprchávat.Všimla jsem si, že poblíž je stanice tramvaje a tak jsem tam zamířila a začala studovat jízdní řád. Okolo projíždělo auto, které najednou zpomalilo a z okénka vyhlédla mužská hlava:
“Koukám, nikde nikdo a najednou taková pěkná slečna a docela sama. V tom dešti by jste tu neměla takhle postávat, zmoknete a nastydnete.“
Začala jsem si ho po očku prohlížet. Nevypadal špatně, ale to ještě neznamenalo, že to nemusí být úchyl nebo masový vrah.
„Mohu vás svést?“nedal se odradit mým mlčením.
„Svést? K čemu?“
Zasmál se:“Já myslel svést jako někam...jakože vás odvezu abyste tu nemokla...svést jako svádět, tak to bych si netrouf...ačkoliv jestli nemáte nic proti.“
Jsem blbá, sama jsem mu nahrála, co si teď o mě pomyslí?
Zasmála jsem se také. Za normálních okolností bych k cizímu člověku do auta nenastoupila, ale v tom alkoholovém opojení mi bylo najednou všechno tak nějak jedno. Navíc jsem byla hrozně zklamaná tím, jak dopadl ten slibně začínající večer s Mirkem.
Když jsem nasedala do vyhřátého auta napadlo mě, jak je dobře, že mužský mají tak silně vyvinutý estetický cítění a nenechají stát pěknou holku v noci samotnou na ulici.
A jak je dobře, že jsem „hloupá povrchní slepice“, která o sebe dbá, místo aby usilovala o Nobelovku. Protože kdybych nevypadala k světu, kdoví jak dlouho bych tam v tom dešti stála
Autor: Libuse Palkova | čtvrtek 29.3.2018 18:30 | karma článku: 14.51 | přečteno: 1407x


Další články blogera

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 1018 | Diskuse

Libuse Palkova

Parohy jako umělecké dílo

Mohou být parohy, rýč nebo vysavač považovány za umělecký artefakt? A proč ne? Na vernisáži Pavla Holečka, o které jsem vás informovala v předchozím blogu, najdete kromě hracích obrazů a soch i tyhle zdánlivě obyčejné předměty.

18.9.2018 v 16:25 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 549 | Diskuse

Libuse Palkova

Hrací obrazy

Na Kladenském zámečku máme hrací obrazy. Ne ve smyslu, že si s nimi můžete hrát, ale hrát na ně, jako na hudební nástroje. Když se to umí, tak vydávají tóny celkem příjemné. A kdyby jen hrací obrazy, my tu máme i hrací skulptury.

17.9.2018 v 16:48 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 618 | Diskuse

Libuse Palkova

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme

Toto heslo už dávno neplatí, primátorka Adriana Krnáčová jedná přesně opačně, ale abychom jí nekřivdili, už i před ní šlo vedení města ochotně na ruku zahraničním investorům, kteří občas "za hubičku" získali lukrativní pozemky.

14.9.2018 v 17:20 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Zíma

Kdo vlastně vládne na Pražském hradě.

  Když dnes a denně slyšíte vtipy o poměrech na Pražském hradě, dřív nebo později dojdete k znepokojivému zjištění, že vlastně nevíte, co se za jeho zdmi v současných týdnech děje.

19.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 15.45 | Přečteno: 324 |

Václav Poddaný

Pojďme schovat problémy za 50 migrantů z Afriky

Hra s názvem: ,,50 malých černoušků" aneb jak se v republice schovávají problémy pod problémy, může pomalu začít :)

19.9.2018 v 16:32 | Karma článku: 24.98 | Přečteno: 615 | Diskuse

Michal Pohanka

Mrčení jehňátek

Aneb "Život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí u soulože," jak praví úspěšný český básník Krchovský. Aneb blogující břídil opět v akci...

19.9.2018 v 16:24 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 254 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Nedělejte z nás pitomce a řekněte, kolik jim je. Zasloužíme pravdu a fér hru!

V případě přijetí sirotků je, zdá se, největším problémem, že se nám neříká pravda. A přitom, my jsme dávno zvyklí se v pravdách pohybovat a taky pravdu říkat. Lže se nám o věku "dětí". Mlží se, nám se tohle nelíbí, nejsme pitomci

19.9.2018 v 14:38 | Karma článku: 23.06 | Přečteno: 1483 | Diskuse

Antonín Mareš

Historie vývoje Českého národa za posledních 100 let.

Náš národ procházel velkými dějinnými zvraty od obnovení své samostatnosti v roce 1918 až po dnešek. V roce 1918 vzniká naše Československá republika. K tomu dochází po 300 letech,

19.9.2018 v 14:33 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 154 | Diskuse
VIP
Počet článků 601 Celková karma 18.88 Průměrná čtenost 1449

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz