Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Černoši na italských plážích

2. 12. 2017 14:54:23
O lidech exotického vzhledu, pohybujících se po Evropě, se mluví teprve několik posledních let v souvislosti s vlnou imigrace, ale na italských plážích se to jimi hemžilo už před víc jak čtvrt stoletím.

Tehdy se jim ale neříkalo imigranti nýbrž "vukomprá", což pochází z francouzského voulez vous comprare, tedy nechcete si koupit? Pocházeli většinou ze Senegalu, nebo jiných afrických zemí, které kdysi patřily k francouzským koloniím, a tak minimum francouzštiny patřilo k jejich běžnému vzdělání. To asi Francouzi netušili, když kdysi tyto země kolonizovali a vnutili jejím obyvatelům francouzštinu, že jednou tak usnadní pohyb po Evropě potomkům těchto černochů, které používali jako otroky, ikdyž se tomu tak už neříkalo, protože minimální, skutečně minimální mzdu jim za dřinu v dolech či jinde vypláceli.

Ale zpět na italské pláže-když jsme tam po pádu komunistického režimu konečně směli častěji jezdit za sluníčkem a památkami, nedali se tito černí obchodníci přehlédnout. Mělo to výhodu-nemuseli jste se v tom vedru nikam trmácet za nákupy, protože zboží se k vám, v rukou těchto ambulantních trhovců, dostalo pohodlně přímo na pláži, takže nebylo nutné vzdát se lenošení u moře. Tedy pohodlně z pohledu kupujícího, rozvaleného na lehátku pod slunečníkem, nepohodlné to naopak muselo být pro ty, kteří se po plážích se zbožím na ramenou trmáceli celé dny. Někteří nabízeli šperky nebo suvenýry, někteří oblečení .Obrovské plné a očividně pořádně těžké tašky, nebo častěji přes rameno dlouhou tyč, na které byly navěšeny šatičky, plavečky, šortečky...

Pro nás z Východu, kteří jsme byli zvyklí vše shánět pod pultem. nebo stát dlouhé fronty, když právě v Máji nebo Kotvě dostali nové zboží, hotový ráj na zemi. A tak jsme se kolem těchto prodejců houfovali a brali jim ty krásné hadýrky z rukou. Italské sošné matróny se však často ani neobtěžovaly vstát z lehátek, jen na hubené zpocené prodejce mávly rukou, některé gestem jakoby přivolávaly psa, a pak se dlouze dohadovaly o cenu jakéhokoliv nesmyslu, po kterém ony, nebo jejich četné dětičky poskakující kolem, zatoužily. Někdy mi připadalo dost kruté, když bohatě vypadající panička-kdo má na to aby si celé léto platil několik lehátek a slunečník chudý nebude- se byla schopná do krve hádat o pár drobných. Vím že smlouvání k Italům patří, ale přesto mi to vůči těm uhoněným chudákům, pro které i těch pár drobných znamenalo, zda ten večer budou mít jídlo nebo ne, přišlo nemístné.

Nechápala jsem, jak v tom horku dokáži ti hubení zpocení muži celého hodiny bloumat po pláži a vláčet se s tak těžkým nákladem-jen kousek co jsem musela doběhnout k vodě mě přesvědčil, že písek je tak rozpálený, že jsem musela poskakovat, abych si nespálila chodidla.

Jednou jsem se s jedním prodejcem dala do řeči, protože kromě francouzštiny a rodné hatmatilky ovládal docela slušně i angličtinu a částečně italštinu-na rozdíl od mnohých Italů, kteří mluvili jen italsky a přesto k těmto lidem přistupovali jako k naprostým ignorantům a hlupákům. Vyprávěl mi, že i s tím málem, co si tady vydělá-málem na evropské poměry- si za těch pár letních měsíců může dovolit nejen cestu, ale ještě přiveze peníze, ze kterých jeho rodina pak žije mnoho měsíců. Zboží dostává od italských obchodníků, kteří mu ho dávají do komise. a ještě se tak zbavují ležáků a zvýší si obrat. Přespává s jinými spolukrajany v chatrčích, živí se velice skromně, ale když se vrátí do rodné země, jsou v očích ostatních ti privilegovaní. Pokud neprodávají zboží, pracují pro italské zemědělce a na plantážích sklízí rajčata, citrusy a zeleninu. Za pár drobných, za které to ani polští a ukrajinští nádeníci nebyli ochotní dělat.

Co se z toho dá vyvodit?

Když tito lidé udělali v očích svých krajanů takzvaně štěstí, protože vydělali na jejich poměry velké prachy za pár měsíců práce, není divu. že postupně se tato fáma začala šířit v zemích, kde panuje chudoba jakou si těžko umíme představit- a že do Evropy zatoužili přijet další a další. Pro evropské podnikatele, kteří těchto levných pracovníků využívali, to byl také výhodný obchod, a tak to šlo léta dál. No a pak přišel pád několika diktátorů, kteří už nestřežili svá území pevnou rukou, třeba v Lybii nebo Iráku, což umožnilo nekontrolovatelný pohyb mas, války a vraždění islámských fanatiků vše urychlily, protože daly masám statut uprchlíků.

Samozřejmě netvrdím, že za vše může jen chamtivost evropských podnikatelů, kteří po desetiletí pomáhali těmto lidem v Evropě pracovat načerno, za mlčenlivého souhlasu politiků, kteří přivírali oči. ať z hlouposti či z toho také něco měli, každopádně současná katastrofa v podobě imigrantské vlny má delší a složitější pozadí, než jsou politické elity ochotné připustit.

Autor: Libuse Palkova | sobota 2.12.2017 14:54 | karma článku: 34.76 | přečteno: 5513x


Další články blogera

Libuse Palkova

Romantika v Praze a drama na vodě

Kam vyrazit když je horko, a vy v Praze zatoužíte po troše romantiky? Když někdy skončím práci dřív, tak z Veleslavína místo domů zamířím na procházku kolem koupaliště Džbán: Jsou tu krásná romantická zákoutí. jaká byste nečekali.

25.5.2018 v 22:02 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 536 | Diskuse

Libuse Palkova

Rajtovat na býkovi zvládne každá ženská

Dámy jestli si chcete zarajtovat na pořádným bejkovi, máte jedinečnou šanci, lákal moderátor přítomné dámy, pocucávající pivo. A hned to předvedl-jen jednou rukou, v druhé měl mikrofon, a vydržel to celých 40 sekund. Pak se svalil

24.5.2018 v 20:39 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 933 | Diskuse

Libuse Palkova

Paní máte amygdalu?

Vy sprosťáku jeden, co si to dovolujete? Jednak nevím co to je, a jednak mě to uráží. Touto parafrází na rozhovor mezi králem a jeho komořím, z jednoho slavného pohádkového filmu, se vracím k nedávnému blogu, který mě inspiroval

22.5.2018 v 18:52 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 1198 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak jsem fárala

V rámci sobotní muzejní noci jsem navštívila hornický skanzen Mayrau a díky interaktivnímu audiovizuálnímu programu a světelným instalacím měl návštěvník chvílemi dojem, jako by nebyl ve skanzenu ale ve skutečném provozu.

21.5.2018 v 19:49 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 819 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Hewlit

A co jste od nich čekali - zázrak

Myslím od politiků. Od nových politiků, kteří zase tak noví nejsou, když vezmete v úvahy možnost, že škraloupy na osobnosti se nevyhnou nikomu z nás. V tomhle noví nejsme.

27.5.2018 v 22:13 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 132 | Diskuse

Olga Medová

Prsa, bříško, zadeček

S postupujícím jarem se každoročně objevují výzvy k hubnutí „do plavek“. Nejprve v časopisech, které mají v názvu „kondice“, „zdraví“, „fit“, pak v těch s dívčími jmény, a nakonec i v přílohách „seriózních“ deníků.

27.5.2018 v 22:12 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 102 | Diskuse

Dana Adámková

Lásenka s mokrým nosem

Pes do domu nepaří. Pes je v bytě chudák. Zvláště velké plemeno. Oba názory jsou pořádně přitažené za vlasy.

27.5.2018 v 22:05 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 103 | Diskuse

Ladislav Jílek

Historie zpracování kovů 8. Použití kovů ve stavebnictví

Můj počítač musel do opravny. Přehříval se a tepelná pojistka ho vypínala. Po týdnu tedy pokračuji. Kovy se uplatňovaly i ve stavebnictví, ovšem jen v omezené míře.

27.5.2018 v 19:46 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 100 | Diskuse

Aleš Szabó

Je suis Husa na provázku - napsal prý osel

Oslem není nikdo jiný, než Miroslav Kalousek. Spíše ale připomíná žábu od Ezopa. Jde o včerejší uvedení kontroverzní uvedení hry s názvem Naše násilí a vaše násilí

27.5.2018 v 16:50 | Karma článku: 36.45 | Přečteno: 1173 | Diskuse
VIP
Počet článků 520 Celková karma 17.16 Průměrná čtenost 1415

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.