Slečno neslyšíme

Signorina non sentiamo niente, ozývá se občas ze skupinky hlučných Italů směrem k průvodkyni. Je marné namítat, že kdyby se během výkladu nebavili, tak by slyšeli dobře, a tak chtě nechtě nezbývá, než na intenzitě hlasu přidat.

Vždycky jsem měla radši lidi, kteří mluví tlumeně než ty, kteří se baví na celé kolo, jako by na světě byli jen oni. Anebo si myslí, že to co vykládají je tak zajímavé a vtipné, že to musí slyšet všichni kolem.

Navíc když mluvíte nahlas celý den, je to unavující nejen pro hlasivky, ale celkově je člověk pak jak vyždímaný. A nejhorší je, že pak křičí, i když už křičet nemusí, a doma ho pak okřikují: Co na nás furt křičíš, vždyť my tě slyšíme.

Naštěstí existují mikrofonky, které pomůžou,ale ani ty nejsou bez problémů. Jednak se nedají používat všude, třeba na nádvoří hradu to nepříjemně rezonuje a v interiérech je to vyloženě zakázané, nemluvě o tom, že když se na jednom místě sejde více průvodkyní, zvyšují hlasitost mikroportu na maximum a navzájem se překřikují, je to pěkný rámus a nakonec opět nikdo nic neslyší, a výsledkem je jen naprostá kakofonie a babylónské zmatení jazyků,

Někdy se vám u mikrofonu vybije baterie, nebo nastane nějaký technický problém, právě když máte velkou skupinu, jindy vás klienti, přestože mikrofon netrucuje a běhá jak po másle, naopak požádají, abyste na ně mluvila přímo, že mikrofon vám zkresluje hlas a není vám dobře rozumět. A když si ho zapomenete doma, tak remcají, proč vy ho nemáte, když průvodkyně ve Vídni ho měla.

Nejlepší jsou přístroje, do kterých prakticky jen šeptáte, zatímco každý klient má na krku krabičku, že které mu jde výklad přímo do sluchátek. Takže i když je nahluchlý, může si sám nastavit hlasitost, popřípadě si vás vypne, a všichni jsou spokojení. A nerušíte ani okolí.

Hlavní je, aby to včas vypnula i průvodkyně, když třeba se zahraniční kolegyní řeší nějaký problém, o kterém by klienti neměli vědět, nebo když ji nedej bože napadne si postěžovat, jak jí ta banda už leze na nervy.

Téměř ohluchnutí nebo přinejmenším pořádný šok pak turistům hrozí, když jejich průvodkyně na ulici uvidí kolegyni a zakřičí na ni: Ahoj jak se máš, už jsem tě dlouho neviděla!!

Nemluvě o tom, když jí někdo volá, a ona v tom spěchu, kdy se snaží vyhrabat mobil z kabelky, zapomene přístroj vypnout a oni pak musí poslouchat její nesrozumitelné drmolení v jazyce, kterému většinou nerozumí. Většinou proto, že občas se stane, že někdo může být z české imigrantské rodiny, která ani v cizině nezapomněla své děti učit rodnému jazyku, takže sem tam něco pochytí. Podobně jak výše zmíněno, je lépe se vyvarovat výroků typu:Co já to dneska vyfásla za matroš? Tak protivnou skupinu jsem už dlouho neměla, furt remcaj a pořád jim něco nejde pod frňák, už abych se jich zbavila a měla padla.

Důležité je také, aby na stejném kanálu nebyly nastavené přístroje jiné skupinky, se kterou se právě míjíte. To se ale stává naštěstí jen výjimečně. Přesto občas musím klientům pomáhat příslušný přijímací kanál nastavovat i během okruhu za chůze, protože občas místo tlačítka na regulaci hlasitosti si omylem přepnou příjem. Navíc každý přístroj má baterii, která se může kdykoliv vybít, takže musíte mít pár náhradních v kabelce, abyste mohla klientům nabídnout v případě potřeby.

A tak když na vás někdy budu mluvit příliš nahlas, neberte to jako nevychovanost, nebo aroganci toho, kdo si myslí, že na něj jsou všichni kolem zvědaví,  ale v mém případě je to skutečně jen a jen profesionální deformace.