Bílej heterosexuál smí všechno

Jen bílej heterosexuání muž může všechno,čeho se mu zachce -ostatní na této planetě musí o všechno naopak bojovat. To jsou slova Martiny Navrátilové z dokumentu Říkejte mi Martina.

Kdyby výše řečené pocházelo z úst nějaké zakomplexované neúspěšné ženy, každý by určitě řekl: No jo holka, nepovedl se ti život, tak ze svých neúspěchů obviňuješ svět nebo systém, svaluješ vinu na ostatní, vymlouváš se, že patříš k utlačovanému pohlaví či diskriminované skupině. Ale když něco takového řekne jedna z nejlepších tenistek světa, bohatá, slavná  a úspěšná, tak je to určitě k zamyšlení. Ale když jsme u toho tenisu-nedávno tu v diskuzi o rovnosti platů padl argument týkající se právě tenisu:

Probůh, proti čemu pořád chcete bojovat? Máme také začít bojovat? Třeba za to, aby ženské chodily do práce stejně jako muži, aby se podílely na financování domácnosti stejnou měrou, aby dělaly stejně (fyzicky i psychicky) náročné práce jako muži, za kvóty do armády, do kanalizací, do dolů...? Vyhovuje vám nařízení EU, aby si ženy musely platit stejné pojištění jako muži, byť jsou pro pojišťovny méně rizikové?

Ekonomické studie jasně dokazují, že s přihlédnutím ke všem okolnostem zaměstnaneckého poměru prostě žádné rozdíly v platech nejsou. Přesto tuto hloupou a nebezpečnou lež feministky neustále šíří. Jestli chcete tolik peněz jako muži, tak makejte jako muži. Dělejte přesčasy, víkendy, berte si víc práce, dělejte náročnější práci. Ale přestaňte proti mužům neustále bojovat, nebo si vás už definitivně přestaneme vážit.

Když odhlédnu od protimluvu dotyčného diskutéra, že napřed tvrdí, že platová nerovnost neexistuje a vzápětí řekne, že pokud chceme tolik peněz jako muži, že musíme jako oni i makat, čímž připustí, že nerovnost existuje. Nemluvě o vyhrůžce že si nás přestanou definitivně vážit, když budeme tak drzé a chtít co nám patří . Nakonec jako důkaz,  co všechno jsme si už vydupaly, je uvedeno, že při tenise ženy nemusí odehrát tolik jako muži.

Uz to,ze si tenistky "vydupaly" stejnou odmenu na Roland Garos jako muzsti kolegove, je de facto diskriminace. Protoze odehraji minimalne o jeden set mene, takze dostanou de facto vice penez za mene prace (nehlede na to, ze zensky tenis je kvalitativne horsi). Je to pseudohumanisticky paskvil, ale zase uznavam, ze showbusiness do ktereho pocitam i sport, je trh ponekud specificky.

Tím jsme zpět u té Martiny- veleúspěšné ženy a celosvětově známé tenisky . Zajímalo by mě, jak se k jejímu výše uvedenému prohlášení postaví zmínění blogeři,  pokud nebudou dělat mrtvé brouky. Oni totiž diskuzi o nerovnosti platů nakonec, jak tu bývá folklórem, uzavřeli argumentem největšího kalibru.

 Celou diskuzi o nerovnosti platů najdete:

http://libusepalkova.blog.idnes.cz/c/622354/jsi-chlap-tak-zaplatis-vic.html

 

 

Autor: Libuše Palková | středa 13.9.2017 20:26 | karma článku: 30,19 | přečteno: 3036x
  • Další články autora

Libuše Palková

Veřejná omluva

28.4.2019 v 6:35 | Karma: 10,61

Libuše Palková

Libo-li koprolit?

25.4.2019 v 11:07 | Karma: 5,53

Libuše Palková

Konec světa

24.4.2019 v 10:43 | Karma: 8,72

Libuše Palková

Sybila s bobkový listem

20.4.2019 v 21:15 | Karma: 18,28

Libuše Palková

Rozkvetlé Kladno

19.4.2019 v 21:11 | Karma: 17,38

Libuše Palková

Hysteron proteron

18.4.2019 v 7:08 | Karma: 18,89

Libuše Palková

Nevěstinec v koncentráku

16.4.2019 v 13:10 | Karma: 22,90

Libuše Palková

Nechceme imigranty

15.4.2019 v 13:37 | Karma: 15,76

Libuše Palková

Pražská náplava na Kladně

13.4.2019 v 19:22 | Karma: 22,18

Libuše Palková

Jack Rozparovač podruhé

10.4.2019 v 9:33 | Karma: 14,42
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik