Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Korejský turista na Karlově mostě

12. 09. 2017 19:10:28
Vzhledem k nedávnému skandálu s arabským vandalem , který počmáral jednu ze soch na Karlově mostě, se mi vybavila dávná vzpomínka

Jednou jsem jako tlumočnice doprovázela jihokorejského novináře. Jmenoval se pan Chou a měl o Praze napsat reportáž pro nějaký prestižní časopis. Když jsme byli na mostě, byl nadšen nejensochami, ale i panoramatem Malé Strany s Hradčanami v pozadí, a tak požádal nějakého kolemjdoucího, aby nás spolu vyfotil. Ten ale zřejmě neuměl anglicky, protože když k němu Korejec zamířil s prosbou o snímek, začal před ním couvat, jakoby se ho bál. Zvedl ruce na znamení toho, že s tím nechce mít nic společného a odmítavě vrtěl hlavou.

Pan Chou nedokázal pochopit, že by mu někdo odmítl takovou maličkou laskavost jako je stisknutí spouště a tak k němu pořád natahoval ruku s foťákem a nepřestával se usmívat. Tlusťoch ho začal obcházet jako by se ho štítil a jen zabručel: „Já ti nerozumím šikmoočko, dej mi pokoj.“

„On jen chce, abyste nás vyfotil,“ uklidnila jsem ho, ale on se na mě ani nepodíval a odsekl.

“Jo třeba má ten krám rozbitý a pak ještě řekne, že jsem to udělal já a bude po mně za chtít prachy na opravu.“

Chtěla jsem mu podobným tónem odseknou, že ten „krám“ je nejnovější produkt špičkového výrobce fotoaparátů, a že ten „šikmoočka“ je univerzitní profesor a vede prestižní korejský časopis, takže jakožto profesionální fotograf a šéfredaktor nebude mít žádný levný šmejd. Korejec se nepřestával usmívat, až mu šikmé oči téměř mizely mezi obočím a kulatými tvářemi a vyžadoval, abych mu přeložila, co ten pán říkal.

„Prý moc pospíchá,“ zalhala jsem s pocitem, že jsem zachránila pověst Čechů jakožto dobrosrdečných Slovanů. Proč by si v tak daleké cizině jako je Jižní Korea měli myslet, že jsme zemí nevychovaných hulvátů?

Pan Chou jen pokýval hlavou, jako že to chápe, a snažil se odchytit dalšího chodce. Ten ale asi opravdu pospíchal, tvářil se hrozně ustaraně a ani nezpomalil, takže usměvavého novináře málem srazil na zem. Zamračeně po nás šlehl očima, jako co tam překážíme a zmizel rychlostí prolétávajícího Supermana.

Ani tento neúspěšný pokus o sblížení s „přátelskými“ domorodci však panu Chou nedokázal vzít z tváře laskavost a vřelost. Připadal mi jako malé dítě, které nechápe, že svět není plný jen hodných tet a strýčků.

Teprve na třetí pokus se mu podařilo zastavit manželský pár. Paní se netvářila příliš nadšeně, ale její muž se ochotně ujal role fotografa a lámanou angličtinou nás dirigoval kam se máme postavit, aby Hradčany za našimi zády vynikly v celé své majestátní kráse. Když nám foťák vracel, pan Chou mu s rozzářeným úsměvem dlouze děkoval a uctivě přitom několikrát uklonil hlavou nejen směrem k němu, ale i k jeho manželce. Ta se jen kysele zašklebila, chytila manžela za paži a vlekla ho pryč.

„Prosím tě, aby ses kvůli nim nepodělal, zmalovaná blondýna se starým chlapem, a rákosníkem k tomu, to bude nejspíš nějaká šlapka se zákazníkem, a ty kolem nich poskakuješ jako kašpárek.“

„Chtěl jsem jen vyhovět, aby viděli, že my Češi jsme přátelský národ,“ bránil se pán chabě a bez diskuzí se nechal odvlékat.

„Ale nekecej, já dobře viděla, jak jsi na tý couře mohl oči nechat!“ odsekla, a pak se po nás ještě jednou otočila a sjela nás jeduplným pohledem.

V Jižní Koreji se takové pohledy možná díky kulturním odlišnostem interpretují jinak, a nebo byl pan Chou tak taktní, že nechtěl dát nic najevo, nevím. Dál se usmíval a žasl nad krásami Prahy, ale mně bylo po zbytek dne všelijak.

I takový obrázek někdy našinci dokážou cizincům předvádět, ale naštěstí jen výjimečně.

Autor: Libuse Palkova | úterý 12.9.2017 19:10 | karma článku: 34.46 | přečteno: 3762x

Další články blogera

Libuse Palkova

Erotematika

Pokud nějaká pedagožka připustí, že preferuje erotematiku, nemusíte se hned obávat, že mravní výchova vašich dětí je ohrožena. Nemá to s erotikou nic společného, je to sice z řečtiny ale znamená to tázat se, klást otázky.

20.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 780 | Diskuse

Libuse Palkova

Bůh je slovo pro-já nevím

Bůh nestvořil člověka, jak tvrdí některé pohádky pro dospělé, ale člověk stvořil Boha, když si nevěděl rady s některými záhadami, třeba s vysvětlením přírodních jevů.

19.11.2017 v 20:49 | Karma článku: 19.14 | Přečteno: 1040 | Diskuse

Libuse Palkova

Já si létám já se vznáším

Vypůjčila jsem si slova jedné písničky jako titul blogu, který netradičně představí dva zcela odlišné fenomény-přesněji, titul charakterizuje ten první jev, zatímco na druhý by se dalo vztáhnout -čím výš vyletíš, tím níže spadneš.

19.11.2017 v 9:12 | Karma článku: 14.90 | Přečteno: 998 | Diskuse

Libuse Palkova

Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

18.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 19.20 | Přečteno: 1178 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 16.69 | Přečteno: 436 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 12.75 | Přečteno: 442 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 285 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.00 | Přečteno: 775 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 21.58 | Přečteno: 676 | Diskuse
VIP
Počet článků 349 Celková karma 19.61 Průměrná čtenost 1134

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.