Důchodci na výletě

„Jednou jsem měla skupinku důchodců, silně věřících, kteří se k nám z Itálie vydali navštívit významná duchovní místa. Byla jsem ráda, že se staršími lidmi se tolik nenaběhám-jak jsem se mýlila!

Cestu organizoval kněz, Padre Giuseppe, a měli docela zajímavý program - pozvánku na setkání s kardinálem v arcibiskupském paláci, na Hradě měli zamluvenou kapli svatého Václava v katedrále svatého Víta, kde měl padre sloužit mši, a také schůzku na italské ambasádě se samotným velvyslancem.

Všechny ty schůzky byly sice zajímavé, ale bylo jich tolik, že nám na prohlídku města samotného moc času nezbývalo, ačkoliv v programu, který jsem spolu s dispozicemi dostala, byly vyjmenované snad všechny památky, které v Praze jsou.

Navíc ani neseděly časy mezi jednotlivými akcemi, jako by se nepočítalo s časem nutným na přesuny mezi jednotlivými objekty. Pokud máme dopoledne  schůzku v arcibiskupském paláci, kde se zdržíme nejméně hodinu a pak máme oběd na druhém konce města, a pak zase vrátit na Hradčany na prohlídku Hradu, tak ztratíme spoustu času už jen těmi zbytečnými přesuny. Volala jsem zpět do cestovky, jestli by nám nemohli najít restauraci v okolí Arcibiskupského paláce, ale řekli, že je to vyloučené, protože padre si přál právě onu restauraci. Doporučila mu ji prý pracovnice  partnerské italské cestovky,  která program vypracovala.  To je právě ten kámen úrazu: časový rozvrh často v kanceláři dělají lidé, kteří vůbec netuší jak to vypadá v terénu a od průvodce se pak čeká, že to nějak vyřeší. Vydala jsem se tedy do Budějovic, kde jsem si měla skupinu vyzvednout a po obědě a krátké okružce  je odvézt do Prahy.

Nezačalo to dobře, když jsem na ně musela v Budějovicích strašně dlouho čekat, protože měli zpoždění, a já začínala  tušit, že to co jsem zpočátku považovala za snadnou práci a bezproblémovou akcičku, se promění v horor.

V tom jsem se naopak nemýlila a důchodci mi ukázali, že žádná brnkačka mě s nimi nečeká. Jestliže jsem ten kšeft  vzala s nadějí, že se staršími lidmi se moc nenaběhám, tak to jsem si pěkně naběhla

z knihy Italská invaze v Praze

pokračování příště

Autor: Libuše Palková | pondělí 11.9.2017 8:46 | karma článku: 15,19 | přečteno: 1014x
  • Další články autora

Libuše Palková

Veřejná omluva

28.4.2019 v 6:35 | Karma: 10,61

Libuše Palková

Libo-li koprolit?

25.4.2019 v 11:07 | Karma: 5,53

Libuše Palková

Konec světa

24.4.2019 v 10:43 | Karma: 8,72

Libuše Palková

Sybila s bobkový listem

20.4.2019 v 21:15 | Karma: 18,28

Libuše Palková

Rozkvetlé Kladno

19.4.2019 v 21:11 | Karma: 17,38

Libuše Palková

Hysteron proteron

18.4.2019 v 7:08 | Karma: 18,89

Libuše Palková

Nevěstinec v koncentráku

16.4.2019 v 13:10 | Karma: 22,90

Libuše Palková

Nechceme imigranty

15.4.2019 v 13:37 | Karma: 15,76

Libuše Palková

Pražská náplava na Kladně

13.4.2019 v 19:22 | Karma: 22,18

Libuše Palková

Jack Rozparovač podruhé

10.4.2019 v 9:33 | Karma: 14,42
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik