Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Večeře na parníku

10. 08. 2017 16:37:58
Kromě klasických „kompaktních“ skupin skládajících se z lidí, kteří se účastní organizovaných poznávacích zájezdů, občas také doprovázím menší skupinky individuálů.

To jsou lidé z různých zemí, kteří přijedou do Prahy samostatně, ve dvou, ve třech či jako rodina, a program si dělají podle svého. Jen některé akce, jako třeba večeře na parníku, si objednají u místní cestovky i s průvodcem.

Nedávno jsem měla obzvláště pestrou skupinku. Kromě manželského páru z Německa, to byla italská rodinka s malým chlapečkem, tři Japonci neurčitého věku, Švéd, Američan, Švýcar, dva britští důchodci a pár mladých Dánů, nejspíš snoubenců. Jsem zvyklá na ledacos, ale tohle byla neuvěřitelně různorodá směska. Ale byla jsem ráda, poznávání různých národností, kultur a civilizací je jedna z věcí, která mě opravdu baví. A pozorovat, jak na sebe navzájem reagují lidé z různých konců světa je někdy opravdu poučné.

Při příchodu na parník každý vyfasoval aperitiv a sotva jsem ukázala stůl je rezervovaný pro naši skupinku, čiperný Itálek s typicky jižanskou vehemencí hned zabral pro sebe a své rodiče ta nejlepší místa u okna. Němci si vyměnili otrávené pohledy, ale poslušně se s ostatními usadili na zbývající volná místa.

„Ale moc osvětlené to tu není,“ začal komentoval vyhlídku italský taťulda sotva lodˇ vyrazila. „Když jsme byli v Maďarsku na okružní plavbě po Dunaji, tam toho bylo vidět mnohem víc, těch světel, no to byla skutečně krása,“ pokračoval a se špetkou sadistické škodolibosti se zadíval na mě, co já na to. Ale možná jsem přecitlivělá a tu škodolibost jsem mu přisoudila neprávem, možná to nemyslel nijak zle.

Přesto mě tím trochu nakrkl: nemám ráda když moje rodné město někdo kritizuje, jakkoliv může mít dotyčný pravdu. V podstatě jsem s jeho výtkou ale musela souhlasit, když jsem kdysi jela noční Budapeští, měla jsem stejný dojem jako on. Přesto jsem ho začala přesvědčovat, že právě v tom střídmém osvětlení tkví krása Prahy, protože to vypadá tajemně. Dodala jsem že naše město nemá zapotřebí se podbízet tím, že přetransformuje ve svítící Lunapark (a v duchu jsem si vzpomněla na dvě neónová srdce která kdysi „krášlila“ Pražský hrad). Pak jsem všechny vyzvala, aby se zvedli a šli se obsloužit k bufetu, což také hned udělali. Jen Němci zůstali sedět a tiše konverzovali, zatímco já vytáhla mobil a předstírala že píšu SMS, aby mě nechtěli zatáhnout do rozhovoru a já tak měla chvíli klid.

Mezitím se ke stolu vrátil Švýcar s plným talířem a zamumlal směrem ke mně něco, co jsem nepochopila. Přesto jsme se na něj usmála a souhlasně přikývla, a v duchu jen doufala, že neříkal něco jako že jsem káča nebo že to jídlo je otřesné. Když Němka zpozorovala můj zmatený výraz uklidnila mě tím, že rozumět švýcarské němčině je obtížné i pro ně samotné, a její muž se mě začal hned vyptávat, jestli jsem byla v Mnichově, ze kterého pochází, a když jsem přikývla, začal mě ujišťovat, že jediní „echt Deutsch“ jsou oni, tedy čistokrevní Bavoráci. Nechtělo se mi diskutovat o čistotě rasy, a už vůbec ne s echtovním Germánem, a tak jsem s omluvným úsměvem vstala od stolu, že si půjdu také něco zobnout.

pokračování příště

Autor: Libuse Palkova | čtvrtek 10.8.2017 16:37 | karma článku: 17.52 | přečteno: 785x

Další články blogera

Libuse Palkova

Jak na stres a deprese?

Ženská existence je občas jako past, žádná vertikála ani transcendentála, jen nekonečná horizontála ubíjejících činností. A pro ženy samoživitelky je to dvojnásobná nálož. Kromě zaměstnání je tu ještě péče o domácnost.

23.10.2017 v 18:41 | Karma článku: 15.65 | Přečteno: 573 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak napsat úspěšný blog

Tajemství úspěšnosti blogera tkví ve správném výběru vhodné fotografie. Přiznám se, že na to jsem nepřišla sama, poradila mi to jedna zdejší blogerka. A já blázen myslela, že tu jde především o psaní, asi jsem se mýlila.

19.10.2017 v 9:14 | Karma článku: 17.63 | Přečteno: 2142 | Diskuse

Libuse Palkova

Proč se Češi tak bojí islámu?

Umývat si nohy pětkrát denně, nejíst vepřové a nechlastat alkohol, živit čtyři manželky a dovolit, aby se válely doma a nechodily do práce, a na pláži nemoci očumovat nahé ženské? Sodoma gomora!

15.10.2017 v 9:51 | Karma článku: 30.15 | Přečteno: 4394 | Diskuse

Libuse Palkova

Diktatura krásy

Ženská krása je nesporně velká hodnota obohacující lidský život, a myslím, že povinností každé ženy je vypadat upraveně. Když se z toho ale stane posedlost, místo aby to život obohatilo, spíš ho to ochudí.

13.10.2017 v 14:06 | Karma článku: 26.45 | Přečteno: 2077 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Volím tvarůžky a romadur

Vrátím se k průběhu voleb v naší rodině. V pátek přijedu domů, syn už odjel na skautskou výpravu a manželka se chystá na víkendovou akci s dětmi. Takže mne záhy opouští.

24.10.2017 v 9:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Dvořák

Zabejčenej Andrejko.

Volby jednoznačně ukázaly, že lidé mají dost tradičních stran, které si zprivatizovali demokracii. O tom, že to byly volby protestujících občanů, svědčí mj. jeden paradox.

24.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 123 | Diskuse

Blog Info

Italské jednohubky aneb život v Itálii očima české Marty

Ať už je život Marty Kučíkové jakýkoliv, rozhodně není nudný. Z renesanční Telče ji osud napřed zavál do Prahy, aby se nakonec přestěhovala do zcela neznámého severoitalského horského městečka.

24.10.2017 v 8:49 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 152 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 302 | Diskuse

Helena Vlachová

Tsunami po česku

Viděla jsem, jak vypadala Srí Lanka tři měsíce po tsunami. Hotely se musely vysoušet, vše se pozvolna vracelo k normálu. V naší zemi také udeřila tsunami. Moře nemáme, tsunami udeřila v politice

24.10.2017 v 6:40 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 400 | Diskuse
VIP
Počet článků 330 Celková karma 18.10 Průměrná čtenost 1080

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.