Muže na ulici pomočil kolemjdoucí

Když jsem v televizních novinách zaslechla tuhle zprávu, nechala jsem mytí nádobí a šla si sednout k bedně, abych věděla, co se v tom světě zase děje.

Předpokládala jsem, že to bude zas o nějakém nevzdělaném barbarském imigrantovi, který nám sem tahá ty jejich nekulturní zvyky.

Kupodivu močící pán byl bílý, klasický slovanský typ, a když se ho policie ptala, proč svého spoluobčana ležícího na zemi pomočil, místo aby se přesvědčil, zda nemá třeba epileptický záchvat a přivolal mu pomoc, jak by se na slušného křesťana slušelo, odpovědě, že vlastně ani neví.

Stalo se to v Brně, ale pevně věřím, že ne všichni Brňáci, potažmo Moraváci, močí na bližního svého. Koneckonců mohl to být nějaký zatracený, v brněnských ulicích ztracený Pražák, který nenašel veřejné záchodky. Zprávy pokračovaly tím, že nějaký muž v Kravařích, opět bílý, který zabil tchýni, se u soudu obhajoval tím, že ona si ten nůž do krku vrazila sama.  Následně jsem se dozvěděla, že v severních Čechách pasák střílel na svou prostitutku, přestože to bylo blízko zastávky takže mohl ohrozit i bězné občany. Na závěr pár klasických honiček zfetovaných řidičů, kteří ulicemi měst unikají policejní hlídce a nějaká ta vykradáčka. O zprávách o korupci na vysokých politických místech ani nemluvě, to už je náš folklór.  Na jeden den až dost, pomyslela jsem si a šla jsem domýt nádobí s pocitem, že žiji v bezpečné a civilizované zemi a hlavně aby nám sem nelezli ti špinaví imigranti kteří by nám ten náš ráj pokazili.

Jenže pak mi došlo, proč se sem nehrnou. Kdyby namátkově právě tyhle zprávy (ne že jiné dny by to bylo lepší) četl nějaký imigrant, který se rozhoduje, v které části civilizované Evropy se usadit, měl by nejspíš strach sem vůbec vkročit. K tomu zprávy od jiných migrantů, kteří tu už byli a do světa vykřičeli, že  žijeme v přemalovaných kravínech, že máme strašně těžký jazyk a finanční podporu, která je ve srovnání s tou v západní Evropě, dost směšná.

Na druhé straně kdyby shlédl nějakou reklamu a zjistil, že ženy zde nevědí, co se děje s jejich vagínou a že tu frčí bělení genitálií. možná bychom nějaké nalákali. Zejména když zjistí, že v chladicí věži jaderných elektrárem se zde pořádá focení adeptek na miss v plavkách. Kdyby měl skutečně nekalé úmysly, mohlo by ho napadnout, že v zemi, kde berou bezpečností předpisy v jaderných elektrárnách tak na lehkou váhu, by možná, třeba jako falešný fotograf polonahotinek, se mohl pokusit propašovat materiál, (ostatně máme ho tu dost a tajně ho i vyvážíme) na uspořádání ohňostroje na oslavu Alláha...

Kdo nemá smysl pro černý humor a výše řečené ho rozpálilo do běla ať se prosím neúčastní diskuze. Berte tento blog jako důkaz toho, že pokud vybíráte jen určité zprávy a vztáhnete je na celou skupinu, dá se realita slušně překroutit. A neříkejte mi,že  člověk schopný sebereflexe a objektivního pohledu na nedostatky svých spolukrajanů je něco jako pták, který kálí do vlastního hnízda. Já teda na lidi ležící na ulici nemočím a kdybych to neviděla na vlastní oči, tak bych nevěřila, že je něco takového ve slušné zemi vůbec možné.

Autor: Libuše Palková | čtvrtek 6.7.2017 13:07 | karma článku: 25,08 | přečteno: 1416x
  • Další články autora

Libuše Palková

Veřejná omluva

28.4.2019 v 6:35 | Karma: 10,61

Libuše Palková

Libo-li koprolit?

25.4.2019 v 11:07 | Karma: 5,53

Libuše Palková

Konec světa

24.4.2019 v 10:43 | Karma: 8,72

Libuše Palková

Sybila s bobkový listem

20.4.2019 v 21:15 | Karma: 18,28

Libuše Palková

Rozkvetlé Kladno

19.4.2019 v 21:11 | Karma: 17,38

Libuše Palková

Hysteron proteron

18.4.2019 v 7:08 | Karma: 18,89

Libuše Palková

Nevěstinec v koncentráku

16.4.2019 v 13:10 | Karma: 22,90

Libuše Palková

Nechceme imigranty

15.4.2019 v 13:37 | Karma: 15,76

Libuše Palková

Pražská náplava na Kladně

13.4.2019 v 19:22 | Karma: 22,18

Libuše Palková

Jack Rozparovač podruhé

10.4.2019 v 9:33 | Karma: 14,42
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik