Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čarodějnice

28. 04. 2017 16:52:35
Pálení čarodějnic je koncem dubna celkem oblíbená kratochvíle, ale kdo z lidí skotačících kolem ohně si vzpomene, že kdysi to bylo krutou skutečností?

Z historických pramenů víme, že hony na čarodějnice byly jedním z nejhrůznějších způsobů, jak někteří muži vybíjeli svou nenávist vůči ženám. A také nejpodlejších, protože se skrývala pod pláštíkem církve tvrdící, že se snaží očistit lidstvo od zaostalosti a černé magie. Podle mnohých historiků to však byl jen bezohledný konkureční boj – lékaři, (tehdy výlučně jen muži), se tak snažili zlikvidovat nebezpečnou konkurenci, protože lidové léčitelky a babky kořenářky, zvané čarodějnice, jim léčbou bylinkami dokázaly odloudit mnohé potencionální zákazníky.

Ženy označené za čarodějnice byly veřejně svlékány, mučeny a dokonce holeny, (a pak že současný trend totální depilace je nějakou novinkou-kdepak, to už tu bylo). To prý proto, aby bylo možno najít znaménko i na těch nejintimnějších částech jejich těl, což mělo být důkazem, že jsou čarodějnice. Spíš to ale bylo důkazem toho, že to všechno vymysleli nadržení úchylové a sadističtí impotenti, kteří tak našli způsob jak dát oficiálně průchod své potlačované perverzi. Kdo jiný by mohl tvrdit, že pokud žena při sexu sténá a je jako bez sebe, je to jasný důkaz její posedlosti, ze které může být vyléčena jen upálením na hranici? Závidět někomu schopnost kvalitně prožívat sex může jen ten, kdo s tím sám má potíže. Ale upalovat za to, to je trochu silný kafe.

Možná projev odvěké zášti mužů (naštěstí jen některých), že žena může pořád, ikdyž chce jen občas, zatímco muž může jen občas, ikdyž by chtěl pořád...

Jedna z vin, které byly mučeným nebožačkám kladeny, bylo především obcování s ďáblem-jinými slovy, ve středověku stačilo, abyste byla více sexuálně náruživá, a na problém jste měla zaděláno.

Ale nejen ve středověku.

Například Sofie, mladší sestra císařovny Sissy, byla pro svůj zvýšený sexuální apetit považována za vyšinutou, přestože třeba takový Casanova nebo markýz de Sade byli pro svou nezkrotnou sexuální aktivitu naopak považováni za frajery. Nakonec byla chudák Sofie zavřena do blázince, kde se ji snažili vyléčit, tedy udělat z ní cudnou ženu tím, že ji polévali ledovou vodou. Možná by podobná léčba studenými střiky měla být indikována spíše staříkům, kteří se chtějí ženit s dvacetiletými kráskami.

Ale ani dnes to ženy, které mají rády sex a nestydí se to přiznat, nemají nijak lehké. V knize Žárlivost a jak ji zvládat její autor Tomáš Novák uvádí dopis muže, který si stěžuje psychologovi na změnu chování své manželky: Jednou dokonce šla s kamarádkami na pánský striptýz. Když jsem si dovolil poznamenat, že jde o vrchol nevkusu a že v takových produkcích se nezřídka obnažují homosexuálové, byl oheň na střeše. Prý já si mohu namýšlet co chci a ona nic. Já se takovými myšlenkami jen sebeukájím, ale ona se baví. Narážela na to, že jsem jí před časem, abych náš sexuální život ozvláštnil, navrhl různá zpestření sexu-převleky počínaje a skupinovým sexem konče.

V jiné části se pisatel přiznává, že manželský sex už ho nevzrušoval jako dřív: Abych se ujistil, že jsem definitivně neztratil sexuální apetit, využil jsem několika příležitostí v zaměstnání. Mohu vás ujistit, že mě to docela bavilo, ale žádná z mých sekretářek mou milenkou nebyla.

Myslím, že výše citované nepotřebuje komentář, snad jen dodatek, že kniha vyšla v roce 2009, přestože citované názory se hodí spíš do minulého století. Je pravdou, že autor knihy dopis uvádí jako příklad zcestného způsobu uvažování žárlivců, ale ruku na srdce, podobné názory sdílí stále i dnes ještě spousta mužů - jen tak si vrznout v práci se sekretářkou je u chlapa normál, ale že si manželka zajde na pánský striptýz je sodoma gomora. Svlékající se striptérka bývá považována za umělkyni, mužský striptýz naopak za vrchol nevkusu a chlap, který se tím živí, není normální, nebo přinejmenším homosexuál (jak nazančuje výše citovaný úryvek), a žena, která by se na to dívala, musí být zkažená, zatímco muž sledující dvě navzájem se olizující lesbičky si zkažený vůbec připadat nemusí. A že se nejedná o překonané názory starých mužů, kteří nedrží krok s dobou, ukazuje i příklad relativně mladého zpěváka (Matúš), který se v únoru 2016 (tedy nedávno) v televizi chlubil, že mu jeho přítelkyně přivedla domů svou mladou prsatou kamarádku, a že si to fakt užíval. Na dotaz moderátorky, zda by podobnou kratochvíli své přítelkyni dopřál i on, tedy že by jí přivedl kamaráda, aby si užili sexu ve třech, reagoval poněkud podrážděně. Tak to by to mezi nimi prý už nefungovalo, prohlásil a pokračoval s tím, že kdyby viděl svou milou v objetí jiného muže, už by to prý nikdy nebylo jako předtím.

A z rozverného světáka s otevřeným přístupem k sexu byl najednou zkroušený klučina, brnkající na soucit diváka vyprávěním o tom, že prý kdysi podobnou zkušenost zažil a dost to s ním otřáslo.

Vida, jak se jedná o zvýšení mužské rozkoše, nic není nemožného, naopak, vše je dovoleno. Dokonce doporučováno, nejeden sexuolog z televizní obrazovky ženám radí, aby své manželství zachránily a svého muže potěšily právě tímto způsobem-tedy že přivedou kámošku jako třetí do party.

Nemluvě o filmech (namátkou můj oblíbený Sex ve městě nebo Dva a půl chlapa), v nichž se jejich tvůrci snaží stanovit nový módní trend, a sice, že běžným dárkem k partnerovým narozeninám je švédská trojka.

Allan (postava ze zmíněného seriálu Dva a půl chlapa) se velmi zaraduje, když mu jeho parnerka navrhne, aby zkusili sex ve třech. Celý rozjařený tou představou začne Allan plánovat, jestli by byla lepší bruneta nebo blondýna...jeho nadšení pohasne v okamžiku, kdy mu přítelkyně oznámí, že třetím do party by mohl být chlap.

„Chlap?“ žasne Allan s výrazem zděšení a zhnusení zároveň, a nemůže tomu uvěřit. „Ale proč chlap? To se mi vůbec nelíbí. Já myslel normální klasickou trojku-já ty a ještě jedna ženská.“

Jak výmluvné.

Žena pohled na svého milého šukajícího kámošku musí nejen ustát, ale musí se z toho radovat. Ale opačně to, jak naznačuje výše citovaný příklad, zřejmě nefunguje. Muž má nejen právo dát průchod své žárlivosti, ale zdá se, jakoby měl být chráněn před tím, aby byl takovým frustrujícím situacím vůbec vystaven (tím že se šíří idea že model on a dvě je běžnější, než ona a dva), zatímco ženám se to doporučuje jako lék na skomírající vztah bez ohledu na to, jaká psychická traumata jim to může způsobit.

A to si vůbec nevybavuji, že by se s podobným zážitkem (tedy že muž jí přivedl kámoše, aby si zpestřili sex) na veřejnosti pochlubila nějaké zpěvačka nebo herečka. Nejspíš by jí to v očích fanoušků odrovnalo a měla by po kariéře. Anebo tak přející milující manželé prostě neexistují, přestože pro sebe to vyžadují, nebo o tom alespoň sní...Anebo se to sice stává, ale ženy jsou natolik diskrétní, že necítí potřebu se s tím vytahovat na veřejnosti.

Zkrátka jak je vidět, alespoň v otázkách sexu se muži s ženskou rovnoprávností stále ještě nedokáží vyrovnat. Ale naštěstí nás už na hranici upalovat nesmějí.

Autor: Libuse Palkova | pátek 28.4.2017 16:52 | karma článku: 21.82 | přečteno: 770x

Další články blogera

Libuse Palkova

Erotematika

Pokud nějaká pedagožka připustí, že preferuje erotematiku, nemusíte se hned obávat, že mravní výchova vašich dětí je ohrožena. Nemá to s erotikou nic společného, je to sice z řečtiny ale znamená to tázat se, klást otázky.

20.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 780 | Diskuse

Libuse Palkova

Bůh je slovo pro-já nevím

Bůh nestvořil člověka, jak tvrdí některé pohádky pro dospělé, ale člověk stvořil Boha, když si nevěděl rady s některými záhadami, třeba s vysvětlením přírodních jevů.

19.11.2017 v 20:49 | Karma článku: 19.14 | Přečteno: 1040 | Diskuse

Libuse Palkova

Já si létám já se vznáším

Vypůjčila jsem si slova jedné písničky jako titul blogu, který netradičně představí dva zcela odlišné fenomény-přesněji, titul charakterizuje ten první jev, zatímco na druhý by se dalo vztáhnout -čím výš vyletíš, tím níže spadneš.

19.11.2017 v 9:12 | Karma článku: 14.90 | Přečteno: 998 | Diskuse

Libuse Palkova

Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

18.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 19.20 | Přečteno: 1178 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 16.69 | Přečteno: 455 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 12.75 | Přečteno: 464 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 286 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.00 | Přečteno: 780 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 21.75 | Přečteno: 684 | Diskuse
VIP
Počet článků 349 Celková karma 19.61 Průměrná čtenost 1134

Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní.Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den, čtvrtou mám už v počítači a pátá se mi rodí v hlavě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.