Ja mam take rada spagety po cesku. Pekne a zajimave napsano.

Mám italskou mentalitu rád, asi proto, že mě v Německu často považují za svého...

Libuško, to je krásný blog! Teď je mi jasné, že kdyby Ital ochutnal moje špagety, poplival by mě jako dromedár.

z toho si nic nedělej Zdeni, ono je to i opačně, spousta Čechů v pravé italské restauraci remcá, že ty špagety jsou nějak nedovařený, protože nechápou, že al dente tak prostě být musí-dík za přečtení a krásný den

Libu, zajímavý článek. Naštěstí mě Italové nevidí, jdu di udělat špagety po česku.

každá podle svého gusta Soni.tak dobrou chut a dík za nákuk

To bylo hezký povídání o papání ... V cizině jsem nebyla, celý život brambory maštěné jsem baštila ...

náhodou brambory na loupačku s kyškou, o je výborná věc Vlastičko-dík za nákuk a pohodové odpoledne

Není na světě člověk ten... to už jsme mockrát probrali. Upřímně, pokud někam jedu, očekávám, že ochutnám tamní kuchyň, tedy pokud chci, nebo budu riskovat, že mi připraví něco z mého domova a nebude to stát za to. Navážet se do zdejších stravovacích zařízení že dělají to či ono blbě je ranou pod pás. Druhou věcí ale je, zda si to provozovatel náležitě neulehčí nebo neušetří. Asi bych to nazval takhle: pokud si otevřu echt italskou ristorante, tak musím očekávat, že tam dříve nebo později nějaký Ital přijde a pokud nebudu v ažůru, tak ta cornuta nebudu stačit počítat.

shrnuls to perfektně Ríšánku

karmaúplně to vidím a cítím. Jo, jo, hezký článek.

děkuji paní Kataríno-řecká kuchyně je hodně podobná té italské a je taky úžasná-suvlaki. nebo dolmades-po tom bych se utloukla-a musaka je vlastně jako parmigianamňam

Jejda, Libu, nějak jsem při čtení dostal chuť na plody moře. Ne na nějaké hluboce přemražené, jaké jsou k mání tady, ale na hezky čerstvoučké

Pane Pražáku, já také, ale sýr k rybám se vůbec nejí ani v Řecku. Nehodí se to, není to košér - ale samozřejmě ne v tom smylu, jak to mají Židé. Ryba a sýr je prostě nepřijatelná kombinace. Někdy o tom napíši, kdy se pije káva, ouzo, víno a pivo a nikdy se to nemíchá dohromady. Tyhle národy ví, co jedí.

Kdysi jsem pracoval v Praze, relativně v centru poblíž budovy Českého rozhlasu. Chodíval jsem na oběd do typické české hospůdky, kde podávali polední menu a točili dobrý, levný, pivo. A jednou tam zavítaly dvě anglicky mluvící starší dámy, řekly / ukázaly, že jíst, číšník moc nemluvil, jen přikývl a pelášil do kuchyně. Ten den byla gulášová polívka, sekaná s kaší a jako dezert rakvička. K tomu si dámy objednaly kolu. Nevím proč, ale číšník automaticky nosil hned s polívkou talířek s dezertem, asi aby nemusel běhat s dezertem zvlášť. Já si toho nejdřív nevšiml, ale po chvíli jeden štamgast na celou hospodu: „Ty vole Karle, pojď se podívat, tos ještě neviděl. Ony k tý gulášovce žerou rakvičku se šlehačkou.“

Je to sice sranda, ale jako turisti, většina z nás nemá šanci se orientovat v cizí gastronomii.

no to je dost dobrá příhoda pane Honzo-mohu vás požádat o autorizaci a vypůjčit si to pokud budu psát další díl průvodcovských příhod? dík za návštěvu a hezký den

Dobré téma.

S hospůdkami v Praze bych si nedokázala poradit, ale co se týká surovin nejpodobnějších italským mám dobrou zkušenost s Lidlem.

Jejich běžné těstoviny včetně špaget jsou z tvrdé pšenice, stejně tak v Italských týdnech nakoupím Ricottu a Mascarpone, Pecorino...to občas i v Kauflandu (tam mají zase dobré ty šunkové sušené kousky na skvělou Carbonaru....

Zvláštní je že tyhle "levné" obchoďáky mají suroviny kvalitnější než "finest" řady jinde...

(ovšem slyšela jsem že Kaufland s Lidlem má teď stejného majitele a tím to možná bude...)

Italské těstoviny z italské tvrdé mouky i další přísady se dobře kupují v Marks & Spencerovi.