Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Libuše, máme naprosto stejné hobby. ;-)Taky mám moc ráda hřbitovy. Dík za krásný článekR^ Budete-li mít náladu, mrkněte na mé "Hřbitovní kvítí" :-)

0 0
možnosti
Foto

děkuji Šárko ráda se podívám-chystám další blog o hřbitovech a chtěla jsem ho nazvat právě Hřbitovní kvítí podle klasika abych navázala na předchozí Světlem oděná -tak zkusím vymyslet něco jiného-díky za návštěvu a krásný víkend přeji

0 0
možnosti
Foto

Na hřbitově je mi vždycky smutno. :(

0 0
možnosti
Foto

tak optimistická procházka to přímo není - já si vždycky vzpomenu na filmovou hlášku pana Hrušínského-jeďte se podívat do krematoria ať víte co vás čeká-tak nějak beru ty svoje výlety na hřbitov-a navíc jak je letos sucho tak jsem musela jezdit a zalévat častěji než jiné roky.vždycky jsem byla proti umělým kytkám ale začínám si říkat, že to má něco do sebe-hned nezvadnou;-)

1 0
možnosti
Foto

R^Hřbitovy fotím jen výjimečně, a "živé" snad vůbec. I naše dílo na Velikonoce reportoval někdo jiný... Ale tam co chodíme, kočky nejsou.

0 0
možnosti
Foto

já je tam viděla poprvé, většinou se to tam hemží veverkama ale tentokrát jsem veverku nezahlédla-že by je vylovily ty kočky?8-o

0 0
možnosti
ŠM

asi ty hřbitovní kočky nemaj dobrý zkušenosti s lidma, všichni po nich pořád něco házej....a nechtěj je tam....:-(

0 0
možnosti
Foto

taky jsem si říkala, že to budou tulačky které tam našly útulek a lidi je odevšad vyháněj jen nebožtíci jsou možná rádi že mají společnost-a taky se to tam hemží veverkama, takže vlastně příjemné a klidné místo k procházce

0 0
možnosti
Foto

Záliba v navštěvování hřbitovů není úchylka, nýbrž filosofický postoj. Krásný článek i fota. Chválím a karmuji !

1 0
možnosti
Foto

já děkuji za návštěvu pane Jaroslave a přeji hezký víkend:-)

0 0
možnosti
Foto

Také chodím ráda na hřbitovy - nejen u nás, ale pokud někam jedeme, i v cizích zemích. Mají jiný kolorit.. ( V Nizozemsku si například libují v pomnících ve tvaru srdce, fotografie zesnulých jsou i barevné, na pomníky hodně dávají bílé holubičky). Díky, Libuško, za pěkné povídání i fotografie zajímavých náhrobků a pomníků. R^

0 0
možnosti
Foto

já děkuji za přečtení paní Mirko a jsem ráda že nejsem sama kdo má tenhle koníček-při návštěvě Norska moje spolucestující málem zešílela když jsem si vzala do hlavy že chci vidět Ibsenův hrob...a nakonec jsem ho našla:-) dík a pěkný víkend

0 0
možnosti
Foto

Libuško, moc pěkné zamyšlení i fotografie!R^ Umíš krásně vystihnout podstatu a navíc respektuješ pietu a diskrétnost.V

I když jsi mi maličko vzala vítr z plachet, protože se chystám fotit v těchto místech u nás, včetně krásně opraveného kostela. Ale pokud se mi to moje nebude zamlouvat tak moc jako Tvoje reportáž, tak radši od plánu ustoupím.:-)

0 0
možnosti
VN

Jé, Zdeni, to ne, každá máte jiný pohled, já na hřbitovy nechodím, ale určitě se u nás půjdu podívat ... Hezky se neulejvej a svůj příspěvek sem

dej ....R^

0 0
možnosti
PT

P68e98t32r 40T48o81m16e96k

18. 10. 2018 22:40

Chybí vám tam hrobka Kočky ml. na hřbitově v Řepích z doby před 10 roky. Tam se jděte podívat.

0 0
možnosti
Foto

no jestli se nebudou stěhovat na Olšany, když měli ten průvod na Vinoradský třídě:-/

0 0
možnosti
JS

Ty zanedbané, mě vždycky přitáhnou nejvíc, Libi...

0 0
možnosti
Foto

přesně Jani-jen kopeček porostlý trávou-dík a přeju ať se po operaci sebereš co nejrychlejiR^

0 0
možnosti
Foto

Libuško, máš karmu. I když já hřbitov nerada. A právě proto máš karmu ukázala jsi mi ho z jiné strany...R^

0 0
možnosti
Foto

děkuji Dani-když jsem byla malá vzbuzovalo to ve mně hrůzu-dnes tam chodím naopak pro potěchu:-)

1 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik