To se mi moc libi, celkem vecne, a prirozene - dojit si za rodici. Ano, kdyz je ztratime, teprve nam dojde, co nam chybi. Tak je to se vsim .

Píšete mile. Když vás maminka učila modlit se, zůstala jste nějak na tátově straně. Ale ten Váš vztah k rodičům je hezký.

Jako věřící (u Vás fanatik) si dovolím zareagovat na dvě věci ve Vašem článku.

1) Ježíš nebyl obětován Bohem otcem podobně, jako měl být obětován Izák. Ježíš se obětoval za lidi sám, bylo to jeho lidské rozhodnutí. Udělal to proto, že chtěl otevřít cestu do nebe každému člověku. Nějaký věřící píše, jak hovoří duše k andělům:"Ukažte mi Ježíše Krista. Chci ho najít. Slyšela jsem, že prý je stižen láskou ke mě." Láskou, která nezná hranice.

2) Ten výrok, kterým Vás častovala ta žena na ulici je slovo zaznamenané někde v Novém zákoně. "Hřích spočívá v tom, že neuvěřili". Musím končit, kdyby Vás zajímala ta souvislost, můžu Vám to někdy dohledat.

Tolik lidiček mi chybí. Je mi po nich smutno nejen na dušičky.

je to tak Bohunko-zbývají jen vzpomínky

úplně jste mne rozbrečela paní Palková. Napsala jste to, jak to cítím i já. Letos je to už 11 let, co nás nečekaně opustil na Štědrý den tatínek. Já byla tehdy samoživitelka s desetiletou dcerou a maminka se léčila na onkologii. Za pár měsíců odešla i ona, ale spíš to pro ni bylo vysvobození. Se smrtí tatínka se nemohu smířit dosud a Vánoce moc ráda nemám. Vždy si vzpomenu co jsme tehdy dělali a jak vše probíhalo. Nebylo mi ani 40 a já zůstala sama s dcerou. Bylo to hrozné období. Dcera jakoby to vycítila a stal se z ní zodpovědný človíček, který mi se vším pomohl a hlavně přestal zlobit. Vždy když jdeme na hřbitov, tak u hrobu pozdravíme "Ahoj babi a dědo" a zapálíme jim tam voňavé svíčky, aby jim to tam "v pokojíčku" vonělo.

děkuji za komentář paní Renátko-já ve svých čtyřiceti už byla taky bez obou rodičů a staršího bráchy-nějak všichni přiliš rychle odešli a já rovněž samoživitelka zůstala s klukem sama

Moc pěkně jsi to napsala, díky

já děkuji tobě za návštěvu Jituš a přeji hezký sobotní večer

Hezky clanek moc.....dnes jsem shodou okolnosti byla odvezt chryzule na hrbitov tak si tam taky povidam :P

asi je nás víc Martinko co si nejlíp pokecaj na hřbitově

Když nastane podzim, a krátí se dny, přicházejí takové vzpomínky a sebezpytování. Také se často v duchu radím s maminkou a otcem, než s tím imaginárním - někde na nebi. I když nemohu říct, že jsem úplná ateistka. Věřím v něco. co člověka přesahuje - i když k církvím mám vztah spíš negativní. Hezky jste to, Libuško, napsala - a nemusíte se nikomu omlouvat, ani nikomu nic vysvětlovat. Otázka víry - či nevíry v Boha je čistě Vaše soukromá věc...

a kdyz byla moje mamka v nemocnici tak jsem se chodila modlit k obrazu Jezise ... a vyslysel me.

Ženatý, bydlící km vzdálen od rodiště a ta zpráva - umřel mi otec! Vedle bolu pocit, jako by Osud řekl - "Tak z té zadní značky, přestup dopředu"! Vnitřně jsem se vpouzel - Za zády rodičů je tak dobře! Maminka slábla - tak jsem ji u své chalupy vystavěl samostatný výměněk! Asi 10 let jsem tak smýval synovské hříchy - (Ideál - od SAT po ÚT plyn). Mezigenerační propojování - dcery chodily uklízet a ujídat. Pak lůžko. kdy v bolesti bádám, zda tam leží má milovaná matka. nebo kousek organické hmoty! Rodiče již nejsou - neopustili mne! Nejde o foto "Oltářík", nejde o to, že je vzpomínám každým dnem - Jde o to = Že já jsem jimi! Podoba, gesta i slovník. Jednou to přijde - máme společný hrob. Postupuji životem tak, že není možné, aby se pak ozvalo - "Co to tu leze za břídila a podvodníka?". Očekávám to milé, podobné ze Švejka , (ta epizoda z basy), "Tak vás tu tedy pěkně vítáme"! Uveleb se synu vedle svých předků a nyní již máme dost času probrat to, co jsme snad v životě opomněli Neopomíjejme tedy ! ...

děkuju pane Miroslave za nahlídnutí do vašeho života

Kazdy mame obcas svou slabou chvilku a je dobre mit se na koho obratit, at uz ve skutecnosti nebo v myslenkach. Diky za uprimnou zpoved, Libu. Uzij si hezky a pokud mozno bezstarostny den

díky Honzo tobě taky pěkný víkend

Líbo, moc Ti přeji takové hezké vzpomínky.

díky Soničko je krásná útěcha ve dnech nepohody