Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
PB

V článku mě uhodil do očí ten rozdíl-posun v pokrucování naší rodné řeči. Spolek byl založen pro tovaryše "kteří se ocitli v nouzi" a dnes pokračuje v pomoci "sociálně vyloučeným". Tak samozřejmě, že za A) je správně. Protože lidé na okraji společnosti dnes jsou naopak "sociálně nadstandardně obslouženi", a nikoliv vyloučeni. Ale to není vaše chyba, vy jste použila jen oficiální názvosloví. Karma za dohledání faktů.

0 0
možnosti
Foto

Katolická církev je velmi bohatá organizace, nyní ponechávám stranou do jaké míry bohatství bylo získáno čestným a do jaké míry nečestným způsobem.

To jednou okomentovali i Roubíček, když s Kohnem navštívil Vatikán. Kohnovi tehdy řekl: "to je ale nesmírně schopná organizace, když je tak bohatá, vidí tu krásu kolem". Kohn odvětil: "a to si uvědomme, že před 2 000 lety začínali na jednom vypůjčeném oslu". ;-)

Osobně si myslím, že do velké míry rostoucí moc a bohatství církve se dá hodnotit kladně. Prostě církevní hodnostáři byli schopní, dobře investovali a získávali peníze od věřících, i když částečně za sliby něčeho (věčný život v nebi), co možná ani neexistuje. I ten problematický celibát, který mimo jiné byl a stále je příčinou k zneužívání dětí (i když si nemyslím, že se to konalo a koná v tak velkém rozsahu, jak se někteří nyní snaží tvrdit, ačkoliv každé zneužití dítěte je špatné) souvisí s penězi. Katolická církev nechtěla, aby majetek po farářích, mniších atd. dědili jejich legální potomci a proto se nesměli ženit.

Jsem tolerantní agnostik. Věřící, kteří jiným neškodí, mi nevadí, některé mám mezi svými přáteli, vážím si jich a mám je rád. Chápu, že musely vzniknout církevní organizace, aby věřící dle různých náboženstvích zaštiťovaly a organizovaly jejich náboženský život. Ne každý věřící však toto potřebuje. Pokud se v nějaké církvi děje něco špatného, tak by to především měli kritizovat příslušníci této církve. Pak i jiní. V extrémním případě by měl zasáhnout stát. Je třeba dosáhnout nápravy a zpravidla není třeba ani dobré se snažit takovou církev pouze zcela negativně popisovat a snažit se jí znemožnit. Co je špatné, zajde samo. To platí o rostlinách, zvířatech, lidech i organizacích. Například, dle mne Sovětský blog zašel na vlastní organizační neschopnost a především na to, že idea komunismu (jako diktatury proletariátu pod vedením ...) je nesmysl.

1 0
možnosti
VF

Byla jste divačka ve slovenském pořadu Partička v roce 2010? (Děkuji za odpověď.)

0 0
možnosti
Foto

nevím ani že takový pořad existuje8-o

ale ještě z dob kdy jsem pracovala v Programových fondech České televize na Kavčích horách a přivydělávala si komparzem tak mě občas zavolají takže se občas někde na obrazovce mihnu-ovšem vzhledem k tomu že to nesouvisí s tématem blogu tak soukromé dotazy se většinou posílají do zpráv protože podle kodexu blogera je tohle zbytečné plevelení diskuze-na druh straně někteří diskutující nic než plevelit neumí takže tyhle nuance jim unikají;-)

hezký zbytek neděle;-)

0 0
možnosti
Foto

J46a60k17u70b 41R13o12t39h

2. 9. 2018 13:23

Vy tu ŘKC musíte hodně nenávidět, že? A jaký máte postoj k jiným církvím? Víte vůbec, že existují? :-/

8 0
možnosti
Foto

realistický pohled a kritika případných nedostatků je podle vás projev nenávisti?

v tom případě třeba blog kolegy Pohanky o ženských chybách je projev jeho misogynství?8-ohmmm....zajímavý názor...takže vy když moje články často kritizujete tak mě také nenávidíte? Ale proč? Nikdy jsem vám osobně nic špatného neudělala;-)

0 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik