Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
RK

Tak je tomu už hodně dlouho. Nahoře bez, dole bez... jeden můj kolega jednou šokoval společnost, když prohlásil, že jeho ideálem je dívka "nahoře s". Na uštěpačnou poznámku, zda je tedy "dolňák" odvětil, že myslel, aby dotyčná měla něco v hlavě... A protože tento stav je stále méně a méně běžný, pak se nesmíme divit, že kolem sebe máme onen marast podtržený kvalitním programem zachycujícím osudy rodiny Štikovy...

1 0
možnosti
Foto

;-D;-D;-Dvětšině chlapů holka co má něco v hlavě strašně vadí-kdoví proč8-o

1 0
možnosti
Foto

To co mají muži pod trenkami je nepodstatné, mnohem vzrušující je obsah kešeně.

1 0
možnosti
Foto

jak kdy jak kdo a jak pro koho;-)

0 0
možnosti
Foto

R^Moda chodit bez podprsenek se objevila jeste jednou, myslim, ze to bylo nekdy v osmdesatych letech. Mrzi me, ze nevydrzela, bylo to pekne pokoukani. A pokud jde o ty trenky, kdysi jsem jich par cervenych mival. Vcera rano jsem prohrabal skrin, chtel jsem si je ostentativne vzit na sraz, ale bohuzel uz je odval cas. Hezky den, Libu:-)

3 0
možnosti
Foto

takže myslíš že nějaké hromadné pálení trenclí a slipů se konat nebude?;-D

i tobě hezký den8-o:-)

1 0
možnosti
Foto

R^

Libuško, já soudím, že politici by rozhodně měli chodit nazí, zejména ti, kteří tvrdí, že nemají co skrývat ;-D.

2 0
možnosti
Foto

Osobně si myslím, že spálil trencle, protože přešel na plenkové kalhotky.

4 2
možnosti
Foto

To je tak realistický (myslím že) vtip, že mám chuť se pohoršovat.

2 0
možnosti
VF

Dnes jsem náhodou nakoukl do vašeho článku. A při jeho čtení jsem si říkal, že to asi nebudou Vaše slova. A strýček Google mi prozradil, že jsem se nemýlil. Pokud si otevřete okaz, který uvádím níže, můžete si přečíst: "Koncem 60. let je v určitých kruzích módní podprsenku nenosit. Podprsenka se stává spolu s dalšími předměty, například podvazky, symbolem ponížení ženy. V bouřlivé atmosféře 60. let probíhají manifestace za práva žen. V roce 1968 při protestu během volby Miss Ameriky v Atlantic City v New Jersey dochází k vytvoření mýtu tzv. pálení podprsenek. Prádlo ve skutečnosti nebylo páleno, jen odhazováno na zem a do odpadkových košů. Známý mýtus byl vytvořen a stimulován médii jako silná a symbolicky nosná asociace na pálení povolávacích rozkazů při protestech proti válce ve Vietnamu. Bez ohledu na realitu se nálepka „paliček podprsenek“ stala častým označením aktivistek za ženská práva."(http://artikl.org/tema-mesice/jak-se-vyvijela-opomijena-soucast-zenskeho-satniku-strucna-historie-podprsenky)

Nedávno jste se pohoršovala nad tím, že jsem v části nadpisu použil velká písmena.

Takže teď zase upozornění ode mne. Pokud minimálně třetinu článku okopírujete, bylo by asi na místě uvést zdroj a neuvádět čtenáře v omyl, že je to Váš výtvor.

Přeji příjemný den.

9 0
možnosti
Foto

J91a70n87a 60M59a27j72o47v76á

16. 6. 2018 15:44

Autorka ve svých článcích používá techniku kopírování bez uvedení zdroje poměrně běžně.

Maličko se sledováním tohoto jevu bavím.

2 0
možnosti
PK

Tak já jsem sice docela puritán, ale přiznám se, že mě před několika lety zaujal venkovní nápis baru v Lidické ulici na Smíchově Tenkrát reklama, že obsluha je nahoře "bez", už netáhl, bylo to běžné. A tak tam dlouhodobě viselo - obsluha dole "bez", myšleno zřejmě dámská. Nějak mi to nevyšlo, možná tady někdo v diskusi se rozdělí o zážitek ...:-)

0 0
možnosti
Foto

no vidíte tak jestli se to pálení trenclí ujme, bude i pánská obsluha dole bez-a možná se zvýší návštěvnost-i ženy se rády podívají, když je na co;-)

0 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik