Moc fajn článek, kdybych mohl, dal bych pět karem najednou, ale bohužel se musím spokojit jenom jednou.

děkuju Dane-mně stačí že se to líbilo-pěknou neděli

Mne takové myšlenky moc nepovznesou, spíš si uvědomuji, že existuje spousta věcí, kterých jsem kdysi byl schopen, ale už nejsem. Vzbuzují ve mně smutnou nostalgii. Na druhé straně jsem rád, že těchto věcí, mně už odepřených, jsou schopni mí potomci.

člověk má žít tak aby nemusel zpětně litovat-dík za nákuk a hezkou neděli

Souhlas, dobrý článek - nějak jsme se zmaterializovali ! Heslo - Kup si zboží, které nepotřebuješ - za peníze, které nemáš ! Půjčíme ti ..., tak získáš poklad. Naprosto nechápu, např. půčky na vánoční dary. Proč se např. nevrátit do krásných dob MŠ - Skutečně, proč - I v dospělosti nevzít papír + nůžky, omalovánky a vystřihnout srdce. Pod to vlastní rukou napsat - Mám tě rád ! ... Troufám si tvrdit ...

naprostý souhlas pane Miroslave-to bych podepsala do puntíku-dík a hezký zbytek víkendu

Někdy je ale těžké vydolovat ty hezké věci... Na mě se když nemám den spolehlivě vyvalí všechno to, co bych měla poslat na skládku.

jestli tě to potěší mám to stejně-proto jsem napsala tenhle text-abych sama sebe přesvědčila že špinavé prádlo je lepší vyhodit než postrkat někde po skříních

Hezké a lidské povídání, to se Ti moc povedlo, Libuško

děkuju a přeju ať je ta tvoje truhla pokladů co největší

Je to tak.

a ne jinak

dík a pěknou sobotu

Karma jako hrom! Moc pěkné zamyšlení. Tyhle poklady sice necinkají, ale v nás přesto rozezvučí to nejkrásnější.

děkuju Zdenko-jsou různé druhy bohatství a e je asi to nejcennější

Libuško, je zvláštní, jak se obracíme k tomu, co bylo a odmítáme si to nechat vzít. Projdeme bytem a najdeme spoustu maličkostí, které by měly dávno zmizet, skončit v propadlišti dění, ale přežívají s námi a jsou to skutečně malé poklady, za nimiž se skrývají příběhy. Nastupující generace se od této volby odvracejí nejčastěji s komentářem "k čemu to je". Mají pravdu, k ničemu. Jak říkal jeden můj známý, cynicky a s nadsázkou, "všechno pomine". Ale než to nastane, tak proč se netěšit, třeba se vzpomínkami. Kdo je nemá, je v podstatě dost chudý člověk.

A s tím pokladem - já si vzpomněl na jeden vtípek. Ten poklad tam sice vysloveně není, ale...

Na hranicích se celník diví: "Vy tu uvádíte, že vyvážíte 60 kg zlata!" "Ano, to se nesmí?" "V žádném případě!" Muž tedy otevře zavazadlový prostor a osloví manželku: "Zlato, vylez, nejde to!"

Hezkou sobotu

já se hrozně nerada zbavuju věcí - každá mi připomíná konkrétního člověka nebo určitou situaci- asi skončím za valena krámy a suvenýry z cest-ale ikdyby o to všech no člověk jednou přišel-důležitější jsou ty virtuální poklady paměti-t nám nikdo nevezme-kromě paní sklerózy a pan Alzheimera

dík za přečtení a komentář

jo a ten vtípek na závěr je super

moc pěkné-Rytíř byl král našich textařů-dík