Nadherne. Uplne jsem se poznala, trochu vic cokolady, abych mela silu si zacvicit. Cvicim pet minut a jsem zadechnuta, jako kdybych bezela hodinovy maraton. Zacvicim si zitra, uklidnuju se, ale jsem z toho tak na dne, ze si jdu vzit vic cokolady. Jsem jeste vic na dne, zitra uz opravdu zacnu. Ale jak, kdyz moje telo sabotuje jakykoliv fyzicky pohyb?

To chce pořádně pevnou vůli. Takovou jsem měla možná v osmnácti.

Přeučit své zvyky a preference tak,aby nás vedly k tomu, co je nám skutečně prospěšné je základní rébus našeho života :-)

to s vámi souhlasím pane Rýznare, ale je to fuška-dík za komentář a hezký večer

mně už před časem všechno zakázali; zůstala mi už jen zrnková černá káva; bez ohledu na vnitřní našeptavače vítězí nakonec lékaři

ale kdybyste neměl silnou vůli pane Zdenku tak ani lékaři nemají šanci

držím palce a obdivuju že jste tak statečný

to je právě můj problém paní Laďko

vím co bych měla a neměla, ale ne vždy to dodržím

Téééda, Váš organismus snad chodí ke mně na návštěvu, protože mi někdo našeptává to samé a já doteď netušila, kdo to je .

to jsem ráda že v tom nejsem sama

tak ať tomu našeptávači odoláte--pěkný večer

Je to zajímavé, Libuše, že podobné dialogy s mojí tělesnou schránkou absolvuji také. Sice jsme už stanovili nějaké kompromisy, ale ona třetí strana, tedy chutě, vesele vítězí. Až jednou přišel skutečný teror v podobě pana doktora, majícího cca 165 kg. Pohlédl na mě a pravil: Chlape, vy ste tlustej! Na můj pochybný šleh okem pravil: Na mě nekoukejte, já si to umím odborně zdůvodnit. Když pak asi 15 minut nepřetržitě mluvil a byly to samé zákazy, došlo mi, že asi bude zle. No, nebyl jsem nejvzornější a občas sem tam zahřeším, jak to tak bývá, ale vidina něčeho ostrého za asistence dnes už do zelena oděných lidí s rouškou na obličeji a bažící po krvi je pořád silná. Ty si moc rád odpustím.

ty dialogy asi provozuje víc lidí Ríšo

ale občas zhřešit neškodí-jinak by byl ten život dost pustej

Jsem toho názoru, že trocha teroru je potřeba, modernímu člověku jsou geny po pralidech spíš k vzteku. Ale... cvičit po ránu mě nikdo nepřinutí, touhle dobou mi to nejde.

Nejlepší je ranní studenná sprcha - absolvuji denně.

Tělíčko si dělá zimní zásoby, protože se musí připravit na jarní zápřah - to je prostě příroda. A čokoláda se do toho taky počítá.

Spíš jsem si dneska po té čokoládě říkala, že to na jaře vyběhám.

Člověk míní, tělíčko mění.

to jste Soňo vystihla moc pěkně-budu ho muset krotit

Hlavně to s tím "zdravým" terorem nepřeháněj, Libu nebo se tělíčko naštve a pěkně Ti to spočítá

toho se právě bojím Jane-proto jsem tak opatrná