To jsem se jednoho krásného slunečného dne rozhodl, že vezmu manželku s dcerkou do centra Prahy stověžaté, že si uděláme romantickou procházku, dáme si v nějaké kavárně dobrou kávu, žena si dá dortík a dcerka pohár. Vystoupili jsme z metra a od té doby nastalo učiněné peklo. Z romantické procházky se stalo trvalé brodění davy zpovykaných turistů. Doslova brodění, protože jich bylo tolik, že už nezbývalo ani tolik prostoru, abych si mohl v klidu zavázat rozvázanou tkaničku. Když jsem se sehnul, abych si ji zavázal, zakoplo o mě vzápětí několik cizinců s fotoaparáty a tablety v rukou, jeden při tom dokonce selfie tyčkou jebnul mou dceru do hlavy. Omluvy jsme se nedočkali, jen paní průvodkyně se zvednutým deštníkem (naštěstí zavřeným) po nás šlehla otráveným pohledem, který vyjadřoval znechucení nad těmi otravnými Čechy, kteří na ulici zaclání jejím svěřencům.

Po dvaceti minutách, kdy jsme se probrodili Melantriškou, narvanou jak ranní příměstský autobus, na neméně turisty a kýčovitými turistickými zahrádkami narvaný Staromák, kde tradičně stála neprůchozí halda čumilů před orlojem, jsme se na plácku, kde popravili 27 českých pánů, na chvíli zastavili a vydýchali to. Pak jsme se se vzrůstající skepsí vydali přes Malé náměstí do Karlovky, která bývala pro romantické procházky jako dělaná. To byla zásadní chyba. Jestli byla Melantriška narvaná jako ranní příměstský autobus, Karlovka byla narvaná jako indický vlak. Kdyby měli kam, tak ti turisté po stranách přepadávají. Na kafe, dort a zmrzlinu nebyl prostor, všude bylo narváno. Minimálně polovina všech těch lidí disponovala selfie tyčkami, což bylo jedině dobře, protože po osmnácté žádosti o zhotovení fotografie usmívajícího se asiata jsem začínal mít velkou chuť všechny ty mobily a fotoaparáty rozšlapat.

vyrazit do Prahy v době kdy vrcholí turistická sezóna zkrátka není nejmoudřejší

No vidíte, já jsem už mnohokrát někoho jeho fotoaparátem vyfotil a také jsem párkrát někoho požádal, aby vyfotil nás. A nikdy s tím problémy nebyly.

Nevím, jestli je výhodou, že dneska má každý digitální foťák, takže výsledek vidí ihned. Před lety jsem narážel na turisty okouzlené noční Prahou, kteří mě žádali, abych je vyfotil ve stylu " Já, v pozadí osvětlený Hrad" Z počátku jsem se snažil jim vysvětlit, že to je nesmysl, neboť s tím bleskem vyfotím jen je, ale ten Hrad za Vltavou by vyžadoval půlminutovou expozici, takže výsledkem tohoto focení bude "Já, za mnou tma"

Ale pak jsem to vzdal a každého vyfotil, jak si přál, s vědomím, že až si ten film nechá vyvolat, bude zklamán.

to je rozumný přístup pane Náprstku-vymlouvat lidem jejich iluzea falešné představy je zbytečné dík za přečtení a komentář

díky moc

Mám (nejen) z té doby podobné zkušenosti. Bohužel.

dík Martino za přečtení a potvrzení že si nevymýšlím

pěkný večer

Zmalovaná blondýna, koho tím myslela?

A jak přišla na tu štětku?