Děkuji paní Martino, jsem ráda že jte poznala, že šlo hlavně o ten smysl než o vnější formuještě jednou dík za přečtení a komentář

super romance Petře

jinak netvrdila jsem že je to básnička, úmyslně jsem to ani nezařadila o poezie , to by byla pro poezii urážka, a už v několika komentářích jsem zdůraznila že jsou to spíš infantilní říkánky

takže to moje rýmování nemá k rýmě daleko-prostě to na člověka najednou přijde a spustí se to jako ta rýma

Možná je to rýmovačka, ale mně to rozhodně nevadí, naopak. Sdílím názory v ní sdělené

Dal jsem karmu, protože mám rád lidi, co si občas zarýmují (neplést si to s rýmou). Taky píšu občas básničky (mám jich 200-300). To vaše je rýmovačka, ne básnička. Zkusím vám tady jednu takovou mou rýmovací taškařici taky lepnout:

ROMANCE LALA: Prostá vila vedle sila, a v ní víla Cila žila, víla milá, mysl čirá, neprudila, nehřešila...

V době jara na apríla, flóra byla samá díra, kolem sila jel princ Jíra, cesta zžírá, Jíra spílá...

Spatřil dřevník, vedle pila, u ní Cila celá bílá, svetr sobě odložila, když vprostřed díla pivo pila...

Tělo pevné jako víra, stehna širá, ňadra čilá, v centru bedra ohně síra, když sebe sama vystavila...

Jíra čumí jako šmíra, dme se žíla barvy lila, praskne kýla, pouští sýra, stírá zábran bohatýra...

Cíla zírá na ta kila, co se na ní vyvalila, v ruce flašku, co jí zbyla, v paži síla se už sbírá ...

Večer šila ránu hýla, co se vryla vprostřed týla, když se kryla běsům smila, on je sorry, ona milá...

Stará vila neotvírá, Jíra vtírá netopýra, a než se vesna nachýlila, víla vílu porodila...

(nechme jim to ende, když se to tak sende, tak o nic extra nende)